Ghetto střední Evropa

Spielmann zde působil nejprve jako kurátor a koncepci instituce, která je regionální, v pravém slova smyslu komunitní, přesto má globální přesah, začal aktivně promýšlet už pod vedením Petera Leo. Určitým vyvrcholením jeho snah byla stavba nové budovy, k jejímuž otevření došlo v roce 1983 – jejími autory byli architekti slavné dánské Louisiany, Vilhelm Wohlert a Jørgen Bo. Tekoucí prostor, který není rozdělen na vnější a vnitřní, přirozeně v sobě zahrnuje knihovnu se studovnou (její návrh mimochodem vytvořila jiná Středoevropanka, Terry Haass), společenský sál Forum i kavárenské zázemí, prostor, který je z podstaty chápán jako kreativní, je dnes již legendou sám o sobě – a sbírka, jíž zde Spielmann vytvořil, se kritického zhodnocení dočkává právě nyní.

Podobně jako v předchozím případě, i nyní je součástí TRIENÁLE SEFO vstupní fáze klíčového výzkumného a edukačního projektu, který bude Muzeum umění Olomouc řešit v následujících letech a který je přípravou na otevření nové expoziční budovy SEFO, postavené podle návrhu Jana Šépky. Spielmannovo pojetí střední Evropy jako integrální součásti evropské kulturní tradice, chápání uměleckého díla jako finálního „monumentu“ i snaha chápat muzejní instituci jako otevřenou platformu, jako veřejný prostor, je pro SEFO podstatným impulzem k promýšlení své vlastní pozice a společenské role. Kunstmuseum Bochum se proto stává klíčovým partnerem instituce, což se promítne mimo jiné do práce se stálými expozicemi obou muzeí. V rámci TRIENÁLE SEFO 2024 dojde k podstatné proměně olomouckého Století relativity, jeho reinstalaci pak doprovodí a v kontextu Spielmannova způsobu uvažování usadí archivní výstava doplněná dvojicí autorských projekcí. Instituce jako monument, osobnost jako monument, dílo jako monument – Je čas některý z nich (anebo všechny) přehodnotit? Mohou pro nás být čímkoli inspirativní? Lze se bez nich vůbec obejít?

PETR SPIELMANN

(11 10 1932–29 11 2020)

Historik umění, etnolog, vášnivý muzikolog a sběratel Petr Spielmann se narodil v Ústí nad Labem, v kulturní německo-židovské rodině. Jeho tatínek Paul Spielmann byl významným architektem, strýc Oskar malířem a prastrýc Otto hercem. Po studiích dějin umění na brněnské Masarykově univerzitě pracoval jako vedoucí obrazárny Muzea města Brna a v letech 1959–1969 pak jako kurátor v Národní galerii v Praze. V roce 1969 přijal pozvání Städtische Kunstgalerie Bochum, kde působil nejprve jako lektor a později jako kurátor nově vznikající středoevropské sbírky. V roce 1972 se stal jejím ředitel. Jeho působení bylo oceněno mj. státním vyznamenáním Spolkové republiky Německo. V letech 1975–1997 byl pedagogem na vysokých školách v Dortmundu a Bochumi. Po svém penzionování v roce 1997 se usadil v Brně, kde od roku 2004 působil na Fakultě výtvarných umění VUT, v letech 2004 až 2006 jako děkan. 

Nejen během svého bochumského působení připravil Petr Spielmann řadu klíčových výstav (Otto Gutfreund, Josef Šíma, Mikuláš Medek, Jan Koblasa, Zbyněk Sekal, Endre Nemes, Lev Nussberg a Dviženie, Kubismus a hudba, Jan Amos Komenský, Totentanz ad.). Celkem jich bylo na tři sta padesát, ve většině případů doprovozených katalogem. Zasadil se o založení mezinárodního kulturního festivalu expatů, emigrantů a gastarbeiterů Kemnade International (1974, aktivní dosud). Podílel se na vytvoření sdružení Opus Bonum a Mezinárodní středoevropské kulturní asociace. Jako děkan FAVU VUT usiloval o vytvoření nikdy nerealizované brněnské umělecké čtvrti na ulici Husova. Petr Spielmann byl vizionářem žijícím život „ve znamení souvislostí“, komplexní osobnost, emigrant a intelektuál. Byl Evropanem systematicky otevírajícím ghetto střední Evropy světu, a vice versa.