14 12 2017
10. 11. 2017 – 7. 1. 2018
10. 11. 2017 – 7. 1. 2018 | DIVADLO HUDBY | VSTUP VOLNÝ 
   Veronika Přikrylová (*1990)

2013–2017 UMPRUM, ateliér, sochařství (Dominik Lang, Edith Jeřábková)
2014 stáž AVU, ateliér hostujícího pedagoga Šaloun (Artur Zmijewski)
2009–2013 FaVU Brno, ateliér Sochařství 2 (Jan Ambrůz) a ateliér Environment 
(Vladimír Merta, Marian Palla) 
2005–2009 Střední uměleckoprůmyslová škola, Uherské Hradiště

Samostatné a autorské výstavy:
 
2017 Orel je orel je orel je orel, Altán Klamovka, Praha
Silver Wave, Oblastní galerie v Liberci (společně s Lucií Mičíkovou a Martinem Zvěřinou)
2016 Dravý pták, Galerie 35m2, Praha
2015 Sousoší, Galerie Buňka, Ústí nad Labem
Budoucnost je zde, Galerie Kvalitář, Praha (společně s Tomášem Pavlackým)
Albatros, Galerie Nika, Praha
Epizoda V: Zázrak se tahá s banalitou, Galerie Jiřího Jeníčka, Beroun (společně s Jitkou Šosovou, Dominikem Hejtmánkem, Josefem Frühaufem)
2014 Obrázek, Galerie konText, Galerie TIC, Brno
Před / pod, Containall, Praha
Akce Pokoje II, Praha (společně s Barbovou Dayefovou)
2012 Vymezeno, Galerie Jiří Putna, Brno (společně s Petrem Drábkem)

Výběr ze skupinových výstav:
 
2016 Motýlí efekt, Galerie Industra, Brno
2015 Epizoda I: výstava v muzeu, Regionální muzeum v Chrudimi
Epizoda III: sbírka a zdraví, Tranzitdisplay, Praha
2014 No comment? vol. 4, Stredoslovenská galéria, Banská Bystrica
Svatební výbava, Alšova jihočeská galerie, Bechyně
2013 No comment? vol. 2, Galerie U Dobrého pastýře, Galerie TIC, Brno
Ex libris, Galerie Aula, Brno
2012 Na koso, Galerie Alternativa, Oblastní galerie Vysočina, Jihlava
Sochy v zahradě, Kroměříž
No comment?, Galerie Aula, Brno
Věčné světlo, Kostel sv. Michala, Bechyně
423. vernisáž v Galerii Divadla hudby
 
V pořadí už 423. výstava v Galerii Divadla hudby představí Veroniku Přikrylovou. Umělkyni, která se ve své tvorbě neustále vrací k již vytvořeným předmětům a snadno dostupnému zboží coby znakům konzumní společnosti. Patrnost každodenního používání věcí Veroniku vybízí s nimi opětovně vstupovat do dialogu a záměrnými zásahy, často radikálního rázu, narušovat jejich podobu. Míra transformace má v sobě subversivní povahu, důsledně mění zavedený pohled a vrhá ironický stín pochybností na vytvořený obraz v rámci historického vývoje. Deformací tvaru se dostává až k vlastnímu jádru objektu či sochy a potvrzuje oprávněnost někde v hloubi zasuté pochybnosti o dosavadním stavu věcí. Při důkladném ohledání je pak možné vnímat míru ovlivnění názorů a potřebu kritického přístupu k vykresleným charakterům v jednotlivých sociálních situacích. Jakkoliv se mohou jevit jasně čitelnými, na pozadí dějů ve společnosti a vlastního uvědomění mohou nabývat dalších významů.
 
V Galerii Divadla hudby Veronika představuje sérii originálních drapérií a tisků, které zkombinovala s kresbou, jejímž prostřednictvím dosahuje až na samou dřeň věcí a s ní související duševní stránku. Jak jsme schopni reflektovat rány zasazené životem, narušenost pohledu v rámci stereotypních představ a jimi ovlivněného vnímání, hodnocení i postojů vůči druhým? Možná jde právě o to, uvědomit si spouštěcí mechanismus – to nutkání, které se zjeví bez ohledu na situaci a má sílu nás strhnout. Nastoupení cesty vlastního poznání jakoby se vůbec nespojovalo s jemnocitnou duší a subtilní podobou. Avšak i pod naivní a zdánlivě křehkou slupkou se může projevit živelnost či v jistém ohledu až drsnost. Ne náhodou Veronika Přikrylová ve vlastním názvu výstavy cituje úryvek z písně Humble od Kendrika Lamara Show Me Something Natural (Ukaž mi něco přirozeného). Na pozvánce uvádí jednu ze série kreseb H&M Boys (2017), které vytváří mimo sochy nebo instalace, které jinak dominují její umělecké tvorbě. Podobně oblečenou sochu potom umisťuje i do výstavní expozice, ovšem s tím rozdílem, že kresbu oblečení převádí do životní velikosti na potištěné látce. Originální forma autorské drapérie vévodí prostoru, dále na ni ještě navazuje odlitek kravaty z litiny nebo body vyšité vlastnoručně odlitými korálky ze sádry. Vytvořený site-specific projekt Veronika zasazuje do konkrétních míst Divadla hudby a specificky reaguje na jeho prostorové dispozice včetně charakteristických zákoutí a s nimi spojených situací. 
 
Nápadité zakomponování objektů, koláží a vlastnoručních látek s kresbou do prostoru ještě více podtrhuje využitím původní vitríny v přilehlé divadelní kavárně. Po vzoru jejího původního účelu, tedy ochraňovat v ní vystavená díla, se Veronika dotýká i další roviny takto nedotknutelných předmětů. Snadno dostupné vázy záměrně staví do pozice cenných dokladů umění, v nichž téměř až posvátně spočívají květiny. Po obou stranách prosklené vitríny potom nechává sehrávat souboj zakoupených váz s kolážemi z reprodukcí soch ženských figur, které jsou podobně jednoduše dostupné díky masivnímu nakupování přes internet. Hodnotné a vzácné tu klade přímo vedle spotřebního zboží bez nějaké vyšší hodnoty, kde nechybí vodoznak, kterým jsou fotografie běžně opatřeny, ani všudypřítomný internetový odkaz na příslušné webové stránky. 
 
Látka těsně kopíruje živelný tvar těl i rostlin, nařasených podle jednotlivých částí, současně je důsledně pokrývá a stává se tak jejich druhou kůží. Vzájemné pevné spojení chrání jejich choulostivý zevnějšek, současně však i částečně zakrývá vlastní schopnost čelit bezprostředním vlivům. Pevnost spojení, někdy také až uvěznění, potom ještě znásobuje jemnost či zranitelnost. Přitom ona jemnost nemusí být nutně jen známkou slabosti. Vytříbenost smyslu pro cit totiž umožňuje vnímat mnohé, ale než se člověk odváží přijmout i tak jemnou nuanci, zpravidla se přihlásí síla, která mu už nepřipustí uznat vlastní zranitelnost.
 
Olga Staníková
Foto:MUO/Zdeněk Sodoma
Výstava potrvá od 10. 11. 2017 do 7. 1. 2018
Přístupná je během programu v Divadle hudby nebo po předchozí domluvě na e-mailu: jenista@muo.cz