Post.Print | Sbírka grafiky Muzea umění Olomouc
Grafika je komplexním fenoménem, jehož význam dalece přesahuje rámec výtvarného umění či vizuální kultury. Zásadně ovlivnila způsob, jakým přemýšlíme, učíme se, tvoříme i sdílíme. Je integrální součástí odborných atlasů, dětských knih i virtuálního prostoru – a samozřejmě také galerijních sbírek. Ty by bylo za daných okolností vhodné jmenovat především.
Jakkoli je však našim cílem prezentovat především kontext kolekce, jež je navíc v rámci Muzea umění Olomouc jednou z kmenových, sám název výstavy demonstruje ještě jinou ambici. V posledních letech se totiž grafický způsob vidění etabluje také mimo své přirozené prostředí a začíná zasahovat či přímo kolonizovat nejen jiná média (malbu, fotografii, film ad.), ale také sám způsob naší orientace ve světě. Polská historička umění Dorota Folga-Januszewska pro to, o čem hovoří jako o novém stupni civilizačních transformací, užívá termín pangrafismus (v originále pangrafizm). Snaží se jím postihnout změnu, která do reality dne a více či méně stabilního obrazu uvádí nové vnímání časoprostoru a s ním spojenou významovou fluidnost. A odkazuje přitom na Platona, jehož obava z obrazu jako prosté kopie originálu, jež nedemonstruje nic jiného, než lidskou omezenost a nedostatečnost, se ve virtualitě procesu, to znamená jeho potencialitě, nikoli hororovým způsobem zhmotňuje, ale naopak rozplývá.
Jakkoli je však našim cílem prezentovat především kontext kolekce, jež je navíc v rámci Muzea umění Olomouc jednou z kmenových, sám název výstavy demonstruje ještě jinou ambici. V posledních letech se totiž grafický způsob vidění etabluje také mimo své přirozené prostředí a začíná zasahovat či přímo kolonizovat nejen jiná média (malbu, fotografii, film ad.), ale také sám způsob naší orientace ve světě. Polská historička umění Dorota Folga-Januszewska pro to, o čem hovoří jako o novém stupni civilizačních transformací, užívá termín pangrafismus (v originále pangrafizm). Snaží se jím postihnout změnu, která do reality dne a více či méně stabilního obrazu uvádí nové vnímání časoprostoru a s ním spojenou významovou fluidnost. A odkazuje přitom na Platona, jehož obava z obrazu jako prosté kopie originálu, jež nedemonstruje nic jiného, než lidskou omezenost a nedostatečnost, se ve virtualitě procesu, to znamená jeho potencialitě, nikoli hororovým způsobem zhmotňuje, ale naopak rozplývá.
Grafika tuto skutečnost zároveň předchází i dovršuje, protože je sama procesem odvíjejícím se ve fázích, v nichž se jednotlivé skladební prvky neustále proměňují a přeskupují, čímž se zároveň ustavuje obrazový i sémantický význam věci. Globální aspekt teorie obrazu také předpokládá konotace historické, antropologické, sociologické ad. Lze proto navázat slovy amerického filosofa Alvy Noëho, který v reakci na současný neurologický výzkum a výzkum percepce rehabilituje myšlenku, že umění, tj. umělecké dílo, je „zvláštním nástrojem“ respektive „mapou“ světa, v němž žijeme. A lze je tak využívat ve smyslu obecném i tom docela osobním.
Není našim cílem pangrafismus historizovat, respektive jeho prostřednictvím aktualizovat minulé. Tím spíše, že odkaz k „tradičnímu“ způsobu vytváření znamená v tomto případě naprosté omezení se na finální tisk – sbírka skutečně neobsahuje jakoukoli (v průběhu posledních třiceti let etablující se) matrici, nepostihuje pozvolný přechod grafiky do třetího rozměru ani stále intenzivnější digitalizaci.
Není našim cílem pangrafismus historizovat, respektive jeho prostřednictvím aktualizovat minulé. Tím spíše, že odkaz k „tradičnímu“ způsobu vytváření znamená v tomto případě naprosté omezení se na finální tisk – sbírka skutečně neobsahuje jakoukoli (v průběhu posledních třiceti let etablující se) matrici, nepostihuje pozvolný přechod grafiky do třetího rozměru ani stále intenzivnější digitalizaci.
Sbírka volné grafiky
představuje třetí nejobsáhlejší sbírkový fond Muzea umění Olomouc. Je vnitřně rozdělena na dva celky – menší kolekci staré grafiky 15. až 19. století a obsáhlejší konvolut grafiky 20. a 21. století, tedy moderní a současné. Toto členění zachovává také koncepce aktuální profilové výstavy, kterou Muzeum umění Olomouc pokračuje v systematickém zpracování a prezentaci svého kmenového sbírkového fondu. Autonomní instalace i doprovodné publikace věnované sbírce grafiky, přesto spolu navzájem komunikují a odkazují jedna na druhou. Hranice nejsou jasně vymezené ani uzavřené a překvapivé souvislosti, ať již námětové, výtvarné či technologické tak může návštěvník výstavy hledat napříč staletími. Prezentace sbírky v celém jejím časovém rozsahu přibližuje prostřednictvím vybraných děl širokou škálu podob a funkcí, kterými byla grafika nadána od samých počátků svého vzniku.
Sbírka volné grafiky
představuje třetí nejobsáhlejší sbírkový fond Muzea umění Olomouc. Je vnitřně rozdělena na dva celky – menší kolekci staré grafiky 15. až 19. století a obsáhlejší konvolut grafiky 20. a 21. století, tedy moderní a současné. Toto členění zachovává také koncepce aktuální profilové výstavy, kterou Muzeum umění Olomouc pokračuje v systematickém zpracování a prezentaci svého kmenového sbírkového fondu. Autonomní instalace i doprovodné publikace věnované sbírce grafiky, přesto spolu navzájem komunikují a odkazují jedna na druhou. Hranice nejsou jasně vymezené ani uzavřené a překvapivé souvislosti, ať již námětové, výtvarné či technologické tak může návštěvník výstavy hledat napříč staletími. Prezentace sbírky v celém jejím časovém rozsahu přibližuje prostřednictvím vybraných děl širokou škálu podob a funkcí, kterými byla grafika nadána od samých počátků svého vzniku.
Zdá se však, že onen esprit pangrafismu je či může být také čímsi jako vnitřní aspirací média – možností, která se potenciálně prosadí, byť ze zálohy a nečekaně. Jde nám proto o to, vyzdvihnout především dva momenty, jež z grafiky činí výjimečnou záležitost a k jejímu současnému rozkvětu přispívají – je to jednak už zmiňovaný procesní charakter, jednak pestrost, která z něj vyplývá. Jak ukazuje prostý výčet osobností – Odilon Redon, Max Klinger, James Ensor, Vojtěch Preissig, Max Švabinský, Josef Váchal, František Tichý, Jan Smetana, Bohuslav Reynek, Vladimír Boudník, Dalibor Chatrný, Miloš Cvach, Zdeněk Sýkora, Victor Vasarely, Ivan Picelj, Otto Piene, Dieter Roth, Sarah Schumann, Alena Kučerová, Adriena Šimotová, Rudolf Sikora, Daniel Fischer, Vojtěch Kovářík, Šárka Trčková – spektrum je to ohromné a ve všech svých instancích výjimečně zajímavé. Zjevně také demonstruje postupnou změnu charakteru i statusu (grafického) obrazu.
Součástí expozice je intervence Markéty Hlinovské.
Výstava: Post.Print | Sbírka grafiky Muzea umění Olomouc
Autorka výstavy: Barbora Kundračíková
Odborná spolupráce: Jiří Lindovský
Texty: Barbora Kundračíková, Pavel Zatloukal
Překlad: Hana Havlíčková, Tomáš Havlíček, Zuzana Henešová, Adéla Horáková, Matthew Sweney
Grafický design: Petr Šmalec
Instalace: Jan Kutra, Vlastimil Sedláček, Filip Šindelář
Edukace: Terezie Čermáková, David Hrbek