LÁSZLÓ LAKNER. INFINITUM

29 02 2024 - 19 05 2024
Muzeum moderního umění
László Lakner: Švadleny poslouchají Hitlerův projev, 1960, olej na plátně, 70 × 100,5 cm. Muzeum výtvarného umění – Maďarská národní galerie, Budapešť (sbírka: Roberto Tosi).
László Lakner: Švadleny poslouchají Hitlerův projev, 1960, olej na plátně, 70 × 100,5 cm. Muzeum výtvarného umění – Maďarská národní galerie, Budapešť (sbírka: Roberto Tosi).

Provokativní obraz Švadleny poslouchají Hitlerovu řeč, který namaloval na začátku své kariéry László Lakner (*1936), jedna z nejvýraznějších postav maďarské i evropské neoavantgardy, jako by předznamenal i osud samotného autora. V době vrcholící komunistické totality – ve výtvarném umění svázané socialistickým realismem – byla jeho produkce veřejnosti nedostupná, protože nabádala ke kritickému zamyšlení se nad minulostí. Autor zachytil život lidí v totalitní společnosti a mechanismy moci, jež diktatury využívají: masovou psychózu, manipulaci, propagandu i hrozivou atmosféru nejasného nebezpečí. To vše v době, kdy se maďarská společnost ještě nevyrovnala s traumatem holocaustu či krvavě potlačené protisovětské revoluce v roce 1956. Obraz nakonec skončil v soukromé sbírce v Itálii a Lakner sám v 70. letech emigroval do Německa.

Zájem o středoevropskou neoavantgardu v současném světě umění opět stoupá, přičemž zkoumání odkazu piktoriálního realismu hraje v jeho rámci specifickou roli. Jako ojedinělému fenoménu se mu prozatím dostávalo pozornosti spíše nahodile, v souvislosti s tvorbou konkrétních osobností či škol. Jako by se jednalo spíše o osobní inklinace, než obecný základ umělecké tvorby či konstantu vizuální kultury.

Projekt, který se opírá o tvorbu klíčové osobnosti maďarského / středoevropského vizuálního umělce – László Laknera –, naznačuje přesně opačný trend. Malba je zde chápána spíše jako obrat, jako určitý typ přístupu ke skutečnosti, nabízející nesmírně bohatý aparát pro její reflexi. V centru naší pozornosti se nachází kulturně-historické konotace, politický režim, každodenní praxe, sociální habity, také ale vlastní tendence a zvyklosti světa umění, včetně mediálních a žánrových proměn. Médium malby, na něž se nakonec ani Lakner sám neomezuje, je zde prezentováno jako výchozí bod při objevování jiných typů tvůrčích praxí, především konceptuálního umění, autorské knihy či filmu.

Naprosto ojedinělá je pak snaha pojmout (figurativní) malbu a podoby realismu 2. poloviny 20. století a prvních desetiletí století 21. v širším středoevropském měřítku. Tomu napomáhá skladba autorského týmu, kontextualizace umělecké produkce (s pomocí Daniela Balabána, Daniela Fischera, Milana Knížáka, Daniela Pitína, Danuty Urbanowicz, jejichž díla jsou součástí stálé expozice Století relativity) i účast významných sbírkových a paměťových institucí působících v regionu. Výstavu doprovází samostatná monografie připravená ve spolupráci s brněnským vydavatelstvím Stará pošta.

Provokativní obraz Švadleny poslouchají Hitlerovu řeč, který namaloval na začátku své kariéry László Lakner (*1936), jedna z nejvýraznějších postav maďarské i evropské neoavantgardy, jako by předznamenal i osud samotného autora. V době vrcholící komunistické totality – ve výtvarném umění svázané socialistickým realismem – byla jeho produkce veřejnosti nedostupná, protože nabádala ke kritickému zamyšlení se nad minulostí. Autor zachytil život lidí v totalitní společnosti a mechanismy moci, jež diktatury využívají: masovou psychózu, manipulaci, propagandu i hrozivou atmosféru nejasného nebezpečí. To vše v době, kdy se maďarská společnost ještě nevyrovnala s traumatem holocaustu či krvavě potlačené protisovětské revoluce v roce 1956. Obraz nakonec skončil v soukromé sbírce v Itálii a Lakner sám v 70. letech emigroval do Německa.

Zájem o středoevropskou neoavantgardu v současném světě umění opět stoupá, přičemž zkoumání odkazu piktoriálního realismu hraje v jeho rámci specifickou roli. Jako ojedinělému fenoménu se mu prozatím dostávalo pozornosti spíše nahodile, v souvislosti s tvorbou konkrétních osobností či škol. Jako by se jednalo spíše o osobní inklinace, než obecný základ umělecké tvorby či konstantu vizuální kultury.

Projekt, který se opírá o tvorbu klíčové osobnosti maďarského / středoevropského vizuálního umělce – László Laknera –, naznačuje přesně opačný trend. Malba je zde chápána spíše jako obrat, jako určitý typ přístupu ke skutečnosti, nabízející nesmírně bohatý aparát pro její reflexi. V centru naší pozornosti se nachází kulturně-historické konotace, politický režim, každodenní praxe, sociální habity, také ale vlastní tendence a zvyklosti světa umění, včetně mediálních a žánrových proměn. Médium malby, na něž se nakonec ani Lakner sám neomezuje, je zde prezentováno jako výchozí bod při objevování jiných typů tvůrčích praxí, především konceptuálního umění, autorské knihy či filmu.

Naprosto ojedinělá je pak snaha pojmout (figurativní) malbu a podoby realismu 2. poloviny 20. století a prvních desetiletí století 21. v širším středoevropském měřítku. Tomu napomáhá skladba autorského týmu, kontextualizace umělecké produkce (s pomocí Daniela Balabána, Daniela Fischera, Milana Knížáka, Daniela Pitína, Danuty Urbanowicz, jejichž díla jsou součástí stálé expozice Století relativity) i účast významných sbírkových a paměťových institucí působících v regionu. Výstavu doprovází samostatná monografie připravená ve spolupráci s brněnským vydavatelstvím Stará pošta.

LÁSZLÓ LAKNER (15. 4. 1936, Budapešť)
je jedním z významných aktérů maďarské neoavantgardy; od roku 1974 žije a působí v Berlíně. Zúčastnil se legendárních výstav maďarského nezávislého uskupení Iparterv (1968, 1969), Benátského bienále (1972, 1976 a 1990) i kasellské Documenty (1977). Jeho dílo je značně rozsáhlé, počínaje magickým realismem až po abstraktní malbu a její konceptuální pojetí. Důležitým zdrojem inspirace jsou pro něj tištěná média, texty, ilustrace a fotografie v novinách či magazínech. V Laknerově mnohotvárné tvorbě se objevují témata z historie, filozofie, poezie i světových dějin a zhmotňují se přirozeně právě a především prostřednictvím média malby.

„Prostřednictvím svých alter eg se Lakner často zabývá kolektivními historickými traumaty a aktuálními společensko-politickými otázkami, jindy zase zpochybňuje definici, rámec, identitu a osud malby, která je sama o sobě zkoumaným médiem. (…) Důležitým tématem Laknerovy tvorby je vztah mezi vědomým a nevědomým, opakovatelným a neopakovatelným, předvídatelným a náhodným.“

Dávid Fehér

„Prostřednictvím svých alter eg se Lakner často zabývá kolektivními historickými traumaty a aktuálními společensko-politickými otázkami, jindy zase zpochybňuje definici, rámec, identitu a osud malby, která je sama o sobě zkoumaným médiem. (…) Důležitým tématem Laknerovy tvorby je vztah mezi vědomým a nevědomým, opakovatelným a neopakovatelným, předvídatelným a náhodným.“

Dávid Fehér

„Laknerovo vysoce intelektuální umění je barometrem citu, vášně. Nabízí repertoár, jehož prostřednictvím cestujeme v čase a přes geografické hranice, hranice médií, literární a jazykové paměti.“

Sarah Wilson

„Laknerovo vysoce intelektuální umění je barometrem citu, vášně. Nabízí repertoár, jehož prostřednictvím cestujeme v čase a přes geografické hranice, hranice médií, literární a jazykové paměti.“

Sarah Wilson

„Miloval jsem jazz a Bélu Bartóka zároveň.“

László Lakner

„Miloval jsem jazz a Bélu Bartóka zároveň.“

László Lakner

VÝSTAVA: László Lakner. Infititum
TERMÍN: 29 02 – 19 05 2024
MÍSTO: Muzeum moderního umění, Trojlodí
KURÁTOŘI: Dávid Fehér, Barbora Kundračíková
ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ: Barbora Bělunková
INSTALACE: Vlastimil Sedláček, Filip Šindelář, Daniel Opletal
RESTAUROVÁNÍ/ KONZERVOVÁNÍ: Anna Píšťková, Toby Pospíšilů
GRAFICKÝ DESIGN: Petr Šmalec
EDUKACE: David Hrbek, Denisa Tessenyi
PROPAGACE: Lukáš Horák, Tomáš Kasal
SBÍRKY:  Muzeum výtvarného umění – Maďarská národní galerie (Budapešť), Ludwig Museum – Muzeum současného umění (Budapešť), Městská galerie – Kiscell Museum (Budapešť), Muzeum krále Štěpána (Székesfehérvár), soukromé sbírky
Projekt vznikl na základě institucionální podpory dlouhodobého koncepčního rozvoje výzkumné organizace poskytované Ministerstvem kultury. Připraven je ve spolupráci s Muzeem výtvarného umění – Maďarskou národní galerií, Budapešť a galerií MODEM Debrecen.