Kvarky a škvarky: Olomoucká výtvarná scéna a příbuzné zóny 1990–2020+ 

I. PAMĚŤ NENÍ ARCHIV

Výstava Paměť není archiv vznikla jako součást výzkumného a výstavního projektu Kvarky a škvarky: Olomoucká výtvarná scéna a příbuzné zóny 1990–2020+. Projekt doprovozený odbornou publikací byl podpořen v rámci dotačního programu NAKI III Olomouc ve 3D a je realizován ve spolupráci s Univerzitou Palackého Olomouc. Představuje proměny olomoucké umělecké scény po roce 1989, přičemž klade důraz na osobnosti a díla, ale i na aktivity nezávislých iniciativ a galerií, které v posledních třiceti letech utvářely kulturní život města.

Výstava Paměť není archiv otevírá výzkumný a výstavní projekt Kvarky a škvarky. Olomoucká výtvarná scéna a příbuzné zóny 1990–2020+, který sleduje proměny olomouckého uměleckého prostředí po roce 1989. Jeho součástí je rozsáhlá odborná publikace o olomoucké výtvarné scéně, která vychází současně s výstavou. Na jaře 2027 na výstavu naváže obsáhlá přehlídka stylových a tvůrčích proměn, která představí širší obraz olomoucké výtvarné scény od roku 1990 do současnosti v několika výstavních prostorách. Vedle osobností a děl sleduje také proměny galerií, nezávislých iniciativ, míst setkávání a událostí, které v posledních třiceti letech ovlivňovaly kulturní dění ve městě. Zajímá se o podmínky umělecké práce a prezentace současného umění, o vztahy mezi jednotlivými generacemi i o vazby mezi kulturními institucemi, univerzitou a nezávislými centry. Projekt byl podpořen v rámci dotačního programu NAKI III Olomouc ve 3D a je realizován ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci. Muzeum umění Olomouc tímto projektem navazuje na svůj dlouhodobý výzkum a jeho výstavní a publikační projekty Oznámení o Ikarově letu, Skleník a Meditace o městě, krajině, umění. Tentokrát se obrací k nedávné minulosti, která je stále součástí živé zkušenosti jejích aktérů.

Výstava Paměť není archiv se zaměřuje na proměny olomoucké galerijní scény v letech 1990–2020 a přibližuje výběr institucí, nezávislých iniciativ, výstavních prostorů a projektů, které v tomto období ovlivňovaly kulturní dění ve městě. Nejde přitom jen o to, co se vystavovalo, ale také o lidi, místa a podmínky, které umožňovaly současné umění v Olomouci prezentovat. Základ výstavy tvoří deset zastavení, která přibližují vybrané olomoucké galerie, výstavní prostory a iniciativy: Muzeum umění Olomouc, Galerii pod podloubím, Divadlo hudby, Galerii Caesar, Galerii Půda, Galerii 36, Vitrínu Denisku, Galerii W7, Galerii XY a Telegraph Gallery. Přestože jde jen o nepatrný zlomek z více než stovky výstavních míst, která se během tří desetiletí větší či menší měrou zapsala do kulturní paměti města, jednotlivá zastavení ukazují rozmanitost prostředí, v němž se v Olomouci prezentovalo současné umění. Vedle příspěvkových organizací zde působily spolkové a soukromé galerie, nezávislé iniciativy, artist-run spaces, site-specific galerie i komerční a polokomerční subjekty.

Výstava nezůstává pouze u dat, informací a fotodokumentace. Představuje také původní či aktualizované instalace, které byly ve vybraných prostorech vystaveny. Nabízí tak dílčí pohled na proměny českého umění od prvních porevolučních let až do nedávné minulosti. Výběr zahrnuje rekonstrukci happeningu, původní i restaurovaná díla nebo jejich přesné kopie, dokumentace zaniklých realizací i aktualizace prací, jejichž význam se v průběhu let proměňoval.

Součástí výstavy jsou také zvukové vzpomínky galeristů a kurátorů, kteří stáli za vybranými olomouckými galeriemi, výstavními prostory a iniciativami. Další souvislosti k vystaveným dílům a projektům přibližuje audioprůvodce. Doprovodný program nabídne moderovanou talkshow Jak si to pamatujeme, komentované procházky po někdejších výstavních adresách i setkání s galeristy, kurátory a vystavujícími umělci. V předvánočním týdnu muzeum připomene také happening Bílé Vánoce Vladimíra Havlíka a pokusí se znovu oživit jeho atmosféru.

Výstavu doplňují také dvě digitální storymapy věnované olomoucké galerijní scéně do roku 1989 a v letech 1990–2020+. Na tabletech nabízí vedle textových informací také dobové fotografie i mapu někdejších výstavních míst.

Výsledkem není snaha zachytit jednotnou kolektivní paměť ani vytvořit kompletní archiv místní umělecké scény. Jde o jednu z možných rekonstrukcí, vytvořenou v konkrétním čase a z pramenů, které měli kurátoři k dispozici. Paměť totiž není archiv – a ani jedno z toho není minulost sama. Výstava je pokusem přiblížit se minulosti co nejvíce, zároveň však s vědomím, že mezi dochovaným dokumentem, osobní vzpomínkou a současnou interpretací může vždy vzniknout jen částečný obraz.

II. UMĚLECKÁ DÍLA A ARCHIVY JSOU PAMĚŤ

29. 4. – 5. 9. 2027 | Muzeum moderního umění, výstavní sály Trojlodí, Kabinet a Salon

Druhá část projektu nabídne široce koncipovanou přehlídku umělecké tvorby spjaté s Olomoucí v období mezi lety 1989 a 2020+. V Trojlodí představí volné umění a fotografii, v Kabinetu architekturu a v Salonu užité umění a archivní materiály. Přiblíží rozmanitost médií, individuálních přístupů i generačních zkušeností a umožní sledovat souvislosti mezi uměleckými díly a prostředím, v němž vznikala.

Šíři scény, kterou projekt a doprovodná kniha mapují, přibližuje už jen výčet osobností, jímž je pozornost věnována. V prvé sledované generaci jde o mj. Václava Stratila, Vladimíra Havlíka, Inge Koskovou, Ondřeje Michálka, Jiřího Lindovského, Jana Jemelku nebo Pavla Herynka. Jejich rozdílné tvůrčí cesty nabízejí k reflexi obecnější témata kresby, grafiky, malby, objektu, autorského šperku i akčního a intermediálního umění. Významnou oblast představuje fotografie, v níž se projekt zabývá mimo jiné tvorbou Iva Přečka, Miloslava Stibora, Jindřicha Štreita a Mileny Valuškové. Pozornost věnovaná graffiti a street artu rozšiřuje pohled také o intervence ve veřejném prostoru a aktivity skupiny Crazy Crime, spojené se jmény Mudr Pudr, Procento a Mr. Dolphi.

Podstatnou součástí tohoto příběhu je nástup dalších generací, které do olomouckého prostředí přinášejí nové zkušenosti, témata a způsoby práce. V malbě kniha sleduje například Davida Jedličku, Magdalenu Turzovou, Adélu Janskou a Jakuba Čušku – autory rozdílného věku, jejichž tvorba osobitě rozvíjí vztah k figuraci a odkazu moderního malířství. Proměny sochařství přibližuje prostřednictvím tvorby Richarda Štipla, Jaroslava Koléška, Jakuba Lipavského, Adély Bébarové a Roberta Bučka, na generačně mladším pólu pak Matouše Lipuse či Matěje Franka. Pohled na vývoj scény doplňují také Martin Horák, Michal Kalhous, Jan Krtička a Pavel Forman, jejichž práce rozšiřují její výrazové a tematické rozpětí.

Jednotlivé osobnosti přitom vstupují do širšího příběhu místního uměleckého života. Vedle své tvorby jej spoluutvářely pedagogickou činností, organizováním výstav, spoluprací s dalšími autory nebo působením mimo institucionální prostředí. Přehlídka tak přirozeně klade také další klíčové otázky, a sice: co olomouckou scénu spojuje? V čem se její jednotlivé proudy a generace naopak rozcházejí? Jak se místní zkušenost vztahuje k širšímu uměleckému dění? Jaká je jeho pozice v rámci prostředí jiných regionů, respektive celé České republiky? A v souvislosti Středoevropského fóra pak: do jaké míry lze místní zkušenost spojovat či porovnávat s tou, jíž prošla jiná podobná centra v rámci celého nadnárodního geografického a kulturního regionu středovýchodní Evropy?

KNIŽNÍ PUBLIKACE

Obě výstavy provází stejnojmenná recenzovaná publikace v editorské péči Ladislava Daňka a Barbory Kundračíkové. Kniha rozvíjí témata projektu prostřednictvím interních i externích odborných studií, obrazové dokumentace a encyklopedických hesel. Propojuje uměleckohistorický pohled s reflexí společenské proměny města a sleduje, jak se po roce 1989 měnily podmínky sociálního, politického i kulturního života, pojetí veřejného prostoru i vztah Olomouce ke světu.

Samostatné studie se věnují architektuře, volnému umění, fotografii, kresbě, designu, grafickému designu, graffiti a street artu. Další texty zkoumají galerijní prostředí, festivaly a institucionální dějiny. Encyklopedická část přináší hesla umělců, skupin, spolků, galerií a institucí; publikaci doplňují výběrová bibliografie, jmenný rejstřík a anglické překlady vybraných textů a resumé. Společně s výstavami vytváří prostor pro bilanci i další objevování kulturní historie, která zůstává otevřená novým svědectvím a interpretacím.