„Kvarky a škvarky“: Olomoucká výtvarná scéna a příbuzné zóny 1990–2020+ 

Výstava Vladimíra Havlíka Bílé Vánoce v olomoucké Galerii v podloubí – akce se studenty Katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, 1991. Foto: Milena Valušková

I. PAMĚŤ NENÍ ARCHIV

Výstava Paměť není archiv vznikla jako součást výzkumného a výstavního projektu Kvarky a škvarky: Olomoucká výtvarná scéna a příbuzné zóny 1990–2020+. Projekt doprovozený odbornou publikací byl podpořen v rámci dotačního programu NAKI III Olomouc ve 3D a je realizován ve spolupráci s Univerzitou Palackého Olomouc. Představuje proměny olomoucké umělecké scény po roce 1989, přičemž klade důraz na osobnosti a díla, ale i na aktivity nezávislých iniciativ a galerií, které v posledních třiceti letech utvářely kulturní život města.

Výstava Paměť není archiv otevírá výzkumný a výstavní projekt Kvarky a škvarky: Olomoucká výtvarná scéna a příbuzné zóny 1990–2020+. Projekt, který sleduje proměny olomoucké umělecké scény po roce 1989. Jeho součástí je odborná publikace o olomoucké výtvarné scéně, která vychází současně s výstavou. Na jaře 2027 na ně naváže hlavní výstava projektu, která se od konce dubna představí hned v několika výstavních prostorách Muzea umění Olomouc. Vedle osobností a děl se soustředí také na aktivity nezávislých iniciativ a galerií, které v posledních třiceti letech spoluutvářely kulturní život města. Projekt byl podpořen v rámci dotačního programu NAKI III Olomouc ve 3D a je realizován ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci.

Paměť není archiv se zaměřuje na proměny olomoucké galerijní scény v letech 1990–2020 a přibližuje výběr institucí, nezávislých iniciativ, výstavních prostorů a projektů, které v tomto období ovlivňovaly kulturní dění ve městě. Nejde přitom jen o to, co se vystavovalo, ale také o lidi, místa a podmínky, které umožňovaly současné umění v Olomouci prezentovat. Výstava proto přibližuje program jednotlivých galerií, jejich organizační zázemí i osobnosti kurátorů, galeristů a umělců, kteří jejich podobu utvářeli.

Základ výstavy tvoří deset zastavení, která přibližují vybrané olomoucké galerie, výstavní prostory a iniciativy: Muzeum umění Olomouc, Galerie pod podloubím, Divadlo hudby, Galerie Caesar, Galerie Půda, Galerie 36, Vitrína Deniska, Galerie W7, Galerie XY a Telegraph Gallery. Přestože jde jen o nepatrný zlomek z více než stovky výstavních míst, která se během tří desetiletí větší či menší měrou zapsala do kulturní paměti města, jednotlivá zastavení ukazují rozmanitost prostředí, v němž se v Olomouci prezentovalo současné umění. Vedle příspěvkových organizací zde působily spolkové a soukromé galerie, nezávislé iniciativy, artist-run spaces, site-specific galerie i komerční a polokomerční subjekty.

Výstava nezůstává pouze u dat, informací a fotodokumentace. Představuje také původní či aktualizované instalace, které byly ve vybraných prostorech vystaveny. Nabízí tak dílčí pohled na proměny českého umění od prvních porevolučních let až do nedávné minulosti. Výběr zahrnuje rekonstrukce happeningů, původní i restaurovaná díla nebo jejich přesné kopie, dokumentace zaniklých realizací i aktualizace prací, jejichž význam se v průběhu let proměňoval.

Výsledkem není snaha zachytit jednotnou kolektivní paměť ani vytvořit kompletní archiv místní umělecké scény. Jde o jednu z možných rekonstrukcí, vytvořenou v konkrétním čase a z pramenů, které měli kurátoři k dispozici. Paměť totiž není archiv – a ani jedno z toho není minulost sama. Výstava je pokusem přiblížit se minulosti co nejvíce, zároveň však s vědomím, že mezi dochovaným dokumentem, osobní vzpomínkou a současnou interpretací může vždy vzniknout jen částečný obraz.