„Kvarky a škvarky“: Olomoucká výtvarná scéna a příbuzné zóny 1990–2020+ 

Výstava Vladimíra Havlíka Bílé Vánoce v olomoucké Galerii v podloubí – akce se studenty Katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, 1991

I. PAMĚŤ NENÍ ARCHIV

Výstava Paměť není archiv vznikla jako součást výzkumného a výstavního projektu Kvarky a škvarky: Olomoucká výtvarná scéna a příbuzné zóny 1990–2020+. Projekt doprovozený odbornou publikací byl podpořen v rámci dotačního programu NAKI III Olomouc ve 3D a je realizován ve spolupráci s Univerzitou Palackého Olomouc. Představuje proměny olomoucké umělecké scény po roce 1989, přičemž klade důraz na osobnosti a díla, ale i na aktivity nezávislých iniciativ a galerií, které v posledních třiceti letech utvářely kulturní život města.

Výstava Paměť není archiv vznikla jako součást výzkumného a výstavního projektu Kvarky a škvarky: Olomoucká výtvarná scéna a příbuzné zóny 1990–2020+. Projekt doprovozený odbornou publikací byl podpořen v rámci dotačního programu NAKI III Olomouc ve 3D a je realizován ve spolupráci s Univerzitou Palackého Olomouc. Představuje proměny olomoucké umělecké scény po roce 1989, přičemž klade důraz na osobnosti a díla, ale i na aktivity nezávislých iniciativ a galerií, které v posledních třiceti letech utvářely kulturní život města.

Paměť není archiv mapuje proměny olomoucké galerijní scény v letech 1990–2020 a představuje výběr institucí, nezávislých iniciativ, výstavních prostorů a projektů, které v tomto období ovlivňovaly kulturní život města. Zaměřuje se především na to, co označujeme jako „umělecký provoz“. Na podmínky, v nichž bylo v Olomouci prezentováno současné umění, na vznik a zánik galerií, jejich programové směřování, organizační zázemí i osobnosti kurátorů, galeristů a umělců.

Základ výstavy tvoří devět případových studií věnovaných Galerii pod podloubím, Divadlu hudby, Galerii Caesar, Galerii Půda, Galerii 36, Vitríně Denisce, Galerii W7, Galerii XY a Telegraph Gallery. Přestože představují jen nepatrný zlomek z více než sto třiceti výstavních míst, která se během tří desetiletí větší či menší měrou zapsaly do paměti města, přibližují různorodý a provázaný systém aktérů, kde vedle sebe působily příspěvkové organizace, spolkové a soukromé galerie, nezávislé iniciativy, artist–run–spaces, site-specific galerie i komerční a polokomerční subjekty.

Výstava nezůstává pouze u dat, informací a dokumentů, ale představuje také původní či aktualizované instalace, které byly ve vybraných prostorech vystaveny. Nabízí tak úzký dílčí pohled na proměny českého umění od prvních porevolučních let až do nedávné minulosti. Výběr zahrnuje rekonstrukce happeningů, původní i restaurovaná díla nebo jejich přesné kopie, dokumentace zaniklých realizací i aktualizace prací, jejichž význam se v průběhu let proměňoval.

Výsledkem výstavy není zachytit jednotnou kolektivní paměť ani kompletní archiv místní umělecké scény. Je to jedna z možných rekonstrukcí, vytvořená v konkrétním čase a z pramenů, které kurátoři měli k dispozici. Paměť totiž není archiv – a ani jedno z toho není minulost sama. Výstava je pokusem dostat se k minulosti co nejblíže i s vědomím, že mezi dochovaným dokumentem, osobní vzpomínkou a současnou interpretací může vždy vznikat jen částečný obraz.