Volná grafika

Fond staré grafiky obsahuje tisky 15. až 19. století celoevropské provenience. Nebyl budován systematicky, přesto zde najdeme řadu unikátních tisků. Mezi nejstarší ty patří knižní ilustrace 15.–16. století (Michael Wolgemuth, Hans Brosamer) a drobné mědiryty tzv. malých mistrů (Barthel Beham, Heinrich Aldegrever, Georg Pencz). Početněji je ve sbírce zastoupena manýristická reprodukční grafika nizozemských, holandských a německých autorů 2. poloviny 16. až počátku 17. století (Cornelius Cort, Philipp Galle, Jan I, Rafael I a Egidius Sadelerové, Jan Pieterszoon Saendredam, Hendrik Goltzius, Pieter de Jode I., Jacob Matham, Jan Muller, Lucas Kilian), bravurní lepty francouzského grafika Jacquese Callota či krajiny holandských mistrů 17. století (Jan van de Velde II., Allaert van Everdingen). Z barokní produkce 17. až 18. století vynikají ve sbírce soubory leptů pražského rodáka Václava Hollara, lovecké scény němce Johanna Eliase Ridingera, či ilustrace předního rytce českého vrcholného baroka Michaela Jindřicha Renze. Fond obsahuje také nevelkou, ale významnou kolekci tisků italských mistrů od renesance až do pozdního baroka (Nicolò Boldrini, Aenea Vico, Giorgio Ghisi, zv. Mantovano, Agostino Carracci, Simone Cantarini, Salvatore Rosa, Marco Alvise Pitteri, Pietro Testa, Giovanni Battista Piranesi). Originální grafika 19. století je zaměřena zejména na česko-rakouskou oblast (Antonín Machek, Antonín a Josef Mánesové, Josef Führich, Bedřich Havránek). Zcela ojedinělý soubor pak představuje několik desítek japonských dřevořezů z doby konce 18. až 1. třetiny 20. století (Utagawa Hirošige, Utagava Kunijoši, Utagava Kunisada, Utagava Kuničika). 

Pro umění na papíře platí flexibilita a pestrost. V posledních letech proto také prochází velkým rozmachem – z formátem nosiče omezených tisků na papíře se stává vlastní princip tvořivosti, což se mimo jiné promítá do stále častějších vstupů tohoto média do trojrozměrného prostoru, respektive v uplatnění nových médií. Grafika také výrazně zasáhla do proměn dalších médií, především malby a instalace. Přestože je olomoucká sbírka v mnoha ohledech tradiční – soustředí se na finální instance děl a etablované autory autorů, stále častěji se naše pozornost upírá na experimentální formy. Krom snahy naplnit záměry SEFO, jsme motivováni také snahou o přehodnocení média jako systému tvůrčích, konceptuálních a imaginativních strategií.

Z tzv. základního fondu pochází konvolut prací zakladatelských osobností české moderní grafiky (mj. Max Švabinský, Zdenka Braunerová, Vojtěch Preissig, Emil Orlik, František Bílek, Jan Konůpek či František Kobliha), na nějž před rokem 1989 navázaly cílené akvizice (Josef Váchal, Josef Šíma, Josef Čapek, František Tichý, Skupina 42 a skupiny Ra). Ty se týkaly také osobností „neoficiální scény“ (Jiří John, Alena Kučerová, Karel Malich, Dalibor Chatrný, Naděžda Plíšková ad.). V posledních letech je pak fond systematicky rozšiřován jak s ohledem na lokální kontext (Vladimír Boudník, Václav Boštík, Zdeněk Sýkora, Milan Dobeš, Stanislav Kolíbal), do nějž je potřeba započítat také tvorbu autorů tvořících v emigraci (Zdenek Kirchner, Miloš Cvach, Terry Haass, Ivan Theimer ad.), tak se zřetelem k současnému dění (Michal Cihlář, Šárka Trčková, Vojtěch Kovářík, Lenka Falušiová, Gábor Koós ad.). V rámci kolekce fóra pak excelují Daniel Fischer, Klára Bočkayová, Jozef Jankovič, Rudolf Sikora, Dezider Tóth, Juraj Meliš, Lajos Kassák, Imre Bak, Dóra Maurer, Sándor Pinczehelyi, Ivan Picelj, A. R. Penck, Hans Hartung, Dieter Roth, Wolf Vostell, Walter Zombrich, Luč Hoanraet či Johannes Grützke.

Současná podoba sbírky je dílem několika výjimečných kurátorských osobností, mimo jiné Pavla Zatloukala a Zdenky Lindovské. Samostatný konvolut ex libris a grafiky malého formátu je pak fondem, koncipovaným Jaroslavem Ryškou. V jistých ohledech také stále navazujeme na tradici Kabinetu grafiky, který v rámci tehdejší oblastní galerie fungoval od roku 1966. V roce 2019 byla sbírka prezentována na souborné výstavě nazvané Post.Print, jejíž kurátorkou byla Barbora Kundračíková. K výstavě vyšel dvoujazyčný katalog.

Sándor Pinczehelyi | CEAD video dokument

Victor Vasarely | CEAD video dokument