OLOMOUČTÍ FOTOGRAFOVÉ MÍŘÍ DO POLSKA
Úspěšnou knižní edici Olomoučtí fotografové doprovázejí výstavy jednotlivých autorů, to se ale s koncem ledna mění, protože v polském Lublinu představíme poprvé díla všech fotografů, o kterých zatím vyšla kniha. Polské publikum, tak bude moci v lublinském studentském kulturním centru Chatka Żaka vidět díla Karla Kašpaříka, Miloslava Stibora, Vladislava Galgonka, Blanky Lamrové, Michala Kalhouse či Petra Zatloukala.
Projekt Olomoučtí fotografové, který vzniká pod hlavičkou Muzea umění Olomouc a Vydavatelství Univerzity Palackého, vychází ze skutečnosti, že se v Olomouci v průběhu uplynulých více jak sta let objevila na výtvarné scéně řada významných fotografů, kteří podstatným způsobem zasáhli jak do vývoje fotografického média, tak originálně obohatili řadu dobových uměleckých trendů a výtvarných tendencí v domácím i mezinárodním kontextu.
karel kašpařík
(1899–1968), výrazná osobnosti české meziválečné fotografie. Ve své tvorbě se zaměřoval na sociální dokumentární fotografii, experimentální a avantgardní fotografii. Jeho nejvýznamnější fotografie vznikly v průběhu třicátých let 20. století. Tehdy byl také spoluiniciátorem a účastníkem Fotovýstavy tří s podtitulem Fotoexperimenty, fotomontáže, fotogramy, fota, reklamní fota, na níž v roce 1935 v Olomouci společně s Otakarem Lenhartem a Jaroslavem Nohelem představili různé podoby avantgardních fotografií.
miloslav stibor
(1927-2011) je považován za významnou osobnost a klasika české poválečné fotografie v oblasti aktu a portrétu. Jeho jméno dnes nese Základní umělecká škola v Olomouci, kterou zakládal v padesátých letech minulého století, nechybí také ve většině knih a výstav o historii české fotografie. Je autorem knihy Fotografie pro Lidové školy umění, která byla aktivně používaná amatéry i profesionály až do nástupu digitální fotografie.
karel kašpařík
(1899–1968), výrazná osobnosti české meziválečné fotografie. Ve své tvorbě se zaměřoval na sociální dokumentární fotografii, experimentální a avantgardní fotografii. Jeho nejvýznamnější fotografie vznikly v průběhu třicátých let 20. století. Tehdy byl také spoluiniciátorem a účastníkem Fotovýstavy tří s podtitulem Fotoexperimenty, fotomontáže, fotogramy, fota, reklamní fota, na níž v roce 1935 v Olomouci společně s Otakarem Lenhartem a Jaroslavem Nohelem představili různé podoby avantgardních fotografií.
miloslav stibor
(1927-2011) je považován za významnou osobnost a klasika české poválečné fotografie v oblasti aktu a portrétu. Jeho jméno dnes nese Základní umělecká škola v Olomouci, kterou zakládal v padesátých letech minulého století, nechybí také ve většině knih a výstav o historii české fotografie. Je autorem knihy Fotografie pro Lidové školy umění, která byla aktivně používaná amatéry i profesionály až do nástupu digitální fotografie.
michal kalhous
(*1967) se svou tvorbou zařadil do proudu postmoderní české fotografie, která se snažila vymanit ze sevření do té doby všeobecně uznávaných pravidel. Zachycováním všedních předmětů a pomíjivých výjevů i záměrným uměleckým zviditelňováním technických nedokonalostí se o něm hovoří jako o výrazném představiteli neokonceptuálního směru tzv. „nefotografie“. Studoval matematiku, fyziku a dějiny umění na Univerzitě Palackého. Je absolventem Základní umělecké školy Miloslava Stibora v Olomouci.
Blanka lamrová
(*1949) patří k nenápadným osobnostem české fotografické scény. Po studiích na Střední průmyslové škole grafické v Praze (1968-1972) pracovala neuvěřitelných 43 let (1972–2015) jako fotografka v Národní galerii v Praze. Celý život se věnovala dokumentární a časosběrné fotografii, cenné jsou i její snímky z roku 1989, kdy se jí podařilo zachytit řadu zlomových okamžiků, jako byla emigrace občanů NDR či Sametová revoluce. Je členkou Asociace profesionálních Fotografů České republiky a členkou Svazu Českých Fotografů.
michal kalhous
(*1967) se svou tvorbou zařadil do proudu postmoderní české fotografie, která se snažila vymanit ze sevření do té doby všeobecně uznávaných pravidel. Zachycováním všedních předmětů a pomíjivých výjevů i záměrným uměleckým zviditelňováním technických nedokonalostí se o něm hovoří jako o výrazném představiteli neokonceptuálního směru tzv. „nefotografie“. Studoval matematiku, fyziku a dějiny umění na Univerzitě Palackého. Je absolventem Základní umělecké školy Miloslava Stibora v Olomouci.
Blanka lamrová
(*1949) patří k nenápadným osobnostem české fotografické scény. Po studiích na Střední průmyslové škole grafické v Praze (1968-1972) pracovala neuvěřitelných 43 let (1972–2015) jako fotografka v Národní galerii v Praze. Celý život se věnovala dokumentární a časosběrné fotografii, cenné jsou i její snímky z roku 1989, kdy se jí podařilo zachytit řadu zlomových okamžiků, jako byla emigrace občanů NDR či Sametová revoluce. Je členkou Asociace profesionálních Fotografů České republiky a členkou Svazu Českých Fotografů.
petr zatloukal
(*1956) náleží k proudu českých subjektivních dokumentaristů, kteří na fotografickou scénu v tehdejším Československu vstoupili v 80. letech minulého století. Jeho tvorba nebyla programově společensky angažovaná, témata a formáty fotografických cyklů byly často velmi osobní. Přesto se mu podařilo zachytit situaci společenského úpadku a rozkladu, kdy komunistický režim směřoval ke svému zániku.
Vladislav galgonek
(*1946) absolvoval Lidovou konzervatoř v Ostravě (1967–1969) a obor reportážní fotografie (1981–1985) na pražské FAMU. Fotografuje od dětství, systematicky od roku 1967, profesionálně od roku 1971. V letech 1973 až 2011 působil jako redaktor-fotoreportér ČTK v oblastní redakci v Olomouci. Zúčastnil se celostátních a mezinárodních fotografických výstav a soutěží, své snímky publikoval v ČR i zahraničí. V roce 1989 byla jeho práce oceněna v mezinárodní soutěži Interpressphoto v Koreji, v letech 1995, 1996 a 1997 pak v domácí soutěží Czech press photo.
petr zatloukal
(*1956) náleží k proudu českých subjektivních dokumentaristů, kteří na fotografickou scénu v tehdejším Československu vstoupili v 80. letech minulého století. Jeho tvorba nebyla programově společensky angažovaná, témata a formáty fotografických cyklů byly často velmi osobní. Přesto se mu podařilo zachytit situaci společenského úpadku a rozkladu, kdy komunistický režim směřoval ke svému zániku.
Vladislav galgonek
(*1946) absolvoval Lidovou konzervatoř v Ostravě (1967–1969) a obor reportážní fotografie (1981–1985) na pražské FAMU. Fotografuje od dětství, systematicky od roku 1967, profesionálně od roku 1971. V letech 1973 až 2011 působil jako redaktor-fotoreportér ČTK v oblastní redakci v Olomouci. Zúčastnil se celostátních a mezinárodních fotografických výstav a soutěží, své snímky publikoval v ČR i zahraničí. V roce 1989 byla jeho práce oceněna v mezinárodní soutěži Interpressphoto v Koreji, v letech 1995, 1996 a 1997 pak v domácí soutěží Czech press photo.