Obrazy

Podsbírka obrazů je členěna do tří základních okruhů – staré evropské umění (kurátoři Mgr. Gabriela Elbelová – nizozemské malířství, Mgr. Zdeněk Kazlepka, Ph.D. – italské malířství), evrop­ské umění 19. století (kurátorka Mgr. Martina Potůčková) a české a středoevropské umění 20. a 21. století (kurátor Mgr. Ladislav Daněk). V současnosti je v ní spravo­váno 2746 exponátů.

Kolekce starého evropského umění je co do počtu nejskromnější součástí pod­sbírky (188 obrazů). Fond byl získáván spíše nahodile, původ mnoha obrazů souvisí se sbír­kami zaniklých olomouckých muzeí, některá díla pocházejí z konfiskací přerozdělených v 50. letech 20. století Fondem národní obnovy. Soubor zahrnuje italskou, nizozemskou a středo­evropskou malbu od 14. do 18. století s těžištěm v barokním středoevropském malířství. Mezi nejvýznamnější díla tohoto fondu patří obraz Kojící madona od neapolského barokního malíře Bernarda Cavallina, Fantastická krajina s mlýny a malířem od významného nizo­zemského manýristického krajináře Fredericka van Valckenborcha a rozměrné plátno Karla Škréty ze svatováclavského cyklu Sv. Václav dává kácet modly a stavět křesťanské chrámy. V rámci akviziční politiky MUO se od roku 1990 podařilo doplnit kolekci o několik ojedinělých, nicméně hodnotných děl, která významně obohatila stávající soubor a jsou součástí instalace obrazárny ve stálé expozici Arcidiecézního muzea v Olomouci. Především jde o mimořádně kvalitní obraz rudolfínského malíře Mattháuse Gundelacha Adam a Eva, dále plátno se starozákonním výjevem Hagar a Ismael na poušti od vrcholně barokního římského malíře Pier Francesca Moly, dvě monumentální protějšková plátna Apollona a Merkura od Benátčana Pietra della Vecchia a komorní nizozemská deska s výjevem Panny Marie s Ježíškem z okruhu Jooseho van Cleve.

Celý fond starého evropského malířství byl spolu s obrazovou sbírkou Olomouckého arcibiskupství odborně zpracován formou vědeckých katalogů a jeho výběr byl současně vystaven v expozicích Olomoucká obrazárna I.–III. (Muzeum umění Olomouc – Arcidiecézní muzeum Olomouc, 1994–2000, 2000–2008, 2008–2010) a na výstavě Od Tiziana po Warhola. Muzeum umění Olomouc 1951–2011 (Olomouc, 2012). Několik výjimečných děl starého umění je od roku 2006 prezentováno také ve stálé expozici Arcidiecézního muzea Olomouc Ke slávě a chvále. Tisíc let duchovní kultury na Moravě. Vzhledem k tomu, že expozice se dílčím způsobem čas od času obměňuje, tak nemusí být vždy k vidění všechna uvedená díla.

Kolekce starého evropského umění je co do počtu nejskromnější součástí pod­sbírky (188 obrazů). Fond byl získáván spíše nahodile, původ mnoha obrazů souvisí se sbír­kami zaniklých olomouckých muzeí, některá díla pocházejí z konfiskací přerozdělených v 50. letech 20. století Fondem národní obnovy. Soubor zahrnuje italskou, nizozemskou a středo­evropskou malbu od 14. do 18. století s těžištěm v barokním středoevropském malířství. Mezi nejvýznamnější díla tohoto fondu patří obraz Kojící madona od neapolského barokního malíře Bernarda Cavallina, Fantastická krajina s mlýny a malířem od významného nizo­zemského manýristického krajináře Fredericka van Valckenborcha a rozměrné plátno Karla Škréty ze svatováclavského cyklu Sv. Václav dává kácet modly a stavět křesťanské chrámy. V rámci akviziční politiky MUO se od roku 1990 podařilo doplnit kolekci o několik ojedinělých, nicméně hodnotných děl, která významně obohatila stávající soubor a jsou součástí instalace obrazárny ve stálé expozici Arcidiecézního muzea v Olomouci. Především jde o mimořádně kvalitní obraz rudolfínského malíře Mattháuse Gundelacha Adam a Eva, dále plátno se starozákonním výjevem Hagar a Ismael na poušti od vrcholně barokního římského malíře Pier Francesca Moly, dvě monumentální protějšková plátna Apollona a Merkura od Benátčana Pietra della Vecchia a komorní nizozemská deska s výjevem Panny Marie s Ježíškem z okruhu Jooseho van Cleve.

Celý fond starého evropského malířství byl spolu s obrazovou sbírkou Olomouckého arcibiskupství odborně zpracován formou vědeckých katalogů a jeho výběr byl současně vystaven v expozicích Olomoucká obrazárna I.–III. (Muzeum umění Olomouc – Arcidiecézní muzeum Olomouc, 1994–2000, 2000–2008, 2008–2010) a na výstavě Od Tiziana po Warhola. Muzeum umění Olomouc 1951–2011 (Olomouc, 2012). Několik výjimečných děl starého umění je od roku 2006 prezentováno také ve stálé expozici Arcidiecézního muzea Olomouc Ke slávě a chvále. Tisíc let duchovní kultury na Moravě. Vzhledem k tomu, že expozice se dílčím způsobem čas od času obměňuje, tak nemusí být vždy k vidění všechna uvedená díla.

Pro vznik souboru evropských malířských děl 19. století (více než 200 obrazů) byla důležitá především dvě období. Jednak to bylo období po roce 1900, kdy mohlo Historické muzeum města Olomouce (jeden z předchůdců MUO) nakupovat přímo z výstav, které v Olomouci pořádala zdejší Společnost přátel umění. Pak to byla doba po založení Galerie výtvarného umění (dalšího předchůdce muzea) v roce 1951, kdy se součástí veřejných sbírek stala řada děl získaných převody nebo nákupy. Malířské práce 19. století však nebyly v novodobé Olomouci nikdy systematicky sbírány. Přesto podsbírka obsahuje mnoho kvalitních děl většinou středoevropské provenience. Z řady autorů můžeme uvést např. Jakoba Alta, Voj­těcha Bartoňka, Ludwiga Halausky, Adolfa Hoelzela, Vojtěcha Hynaise, Adolfa Chwaly, Aloise Kalvody, Eduarda Peithnera von Lichtenfels, Antonína Machka, Antonína a Josefa Mánesa, Luďka Marolda, Julia Mařáka, Gabriela Maxe, Alfonse Muchy, Josefa Navrátila, Jana Preislera, Jakuba Schikanedera, Antonína Slavíčka a Jožu Uprku. K nejvýznamnějším pří­růstkům po roce 1990 patří např. díla Václava Brožíka, Friedricha Gauermanna, Bedřicha Havránka, Václava Hradeckého, Antonína Hudečka, Antonína Chittussiho, Beneše Knüpfera, Ludvíka Kohla, Otakara Lebedy, Stanislava Lolka, Bedřicha Piepenhagena, Maxmiliána Pirnera či Václava Radimského.

Obdobně jako fond starého evropského malířství byla také kolekce obrazů 19. století spolu s díly Olomouckého arcibiskupství zpracována a výběrově vystavena v expozici Olomoucká obrazárna IV. (Olomouc, 2016). Výběrově byla díla 19. století prezentována také na výstavě Od Tiziana po Warhola. Muzeum umění Olomouc 1951–2011 (Muzeum umění Olomouc – Muzeum moderního umění – Trojlodí, 2012).

Stručný obsah sbírkového fondu vytvořený do roku 1990
Umění 1. poloviny 20. století

Kolekce umění 1. poloviny 20. století byla vytvořena především za působení Jaromíra Lakosila, prvního ředitele galerie.

Vedle děl prezentovaných ve stálé expozici stojí za pozornost z období počátků zrodu české moderny následující tendence. Doznívající realismus a akademismus (Luděk Marold, Karel Myslbek, Jakub Obrovský, Jakub Schikaneder, Bedřich Wachsmann ml., Otakar Marvánek, Oskar Heller, Karel Liebscher, Karel Špillar, Vratislav Nechleba, Antal Sándor, Jan Nowopacký, Jan Dědina, František Ondrúšek), symbolismus (Maxmilián Pirner, Beneš Knüpfer, Jaroslav Špillar, Václav Hradecký, František Schön) a především impresionistická díla od Antonína Slavíčka, Antonína Hudečka, Joži Uprky, Václava Radimského, Hugo Baara, Aloise Kalvody, Josefa Ullmana, Otakara Lebedy, Josefa Váchala, Stanislava Lolka, Romana Havelky, Emila Czecha, Ulricha Hübnera a Tavíka Františka Šimona. Originální a vysoce kvalitní ukázky předzvěsti sociálního umění, které se etablovalo až v průběhu 20. let, představují plátna Miloše Jiránka, Otakara Kubína (Coubina) a Rudolfa Adámka. Menší kolekci expresionismu a kuboexpresionismu reprezentují obrazy od Emila Artura Longena-Pittermanna, Heinricha Marii Davringhausena, Bohumila Kubišty, Františka Foltýna, Josefa Čapka a také jedinečný soubor expresivně laděných obrazů doposud nedoceněného šternberského rodáka Kurta Grögera. Jádro malé kolekce kubismu tvoří především špičková díla od Emila Filly a Antonína Procházky. 

Stylově rozrůzněné, mnohdy až protikladné přístupy k figurativním námětům z období 20. a 30. let zastupují díla od Aloise Bílka, Jaroslava Hněvkovského, Adolfa Hoffmeistera Jaroslava Krále, Pravoslava Kotíka, Cypriána Majerníka, Františka Tichého, Václava Hejny, Jiřího (Georga) Karse, Břetislava Bartoše, Karla Jílka, Grigorije Musatova, Františka Janouška ad. Zmínění autoři bývají zařazováni do různých, mnohdy až překvapivě se prolínajících stylových proudů od sociálního umění, přes poetismus, ohlasy folklorismu až po surrealismus a imaginativní umění. Specifickou polohu v rámci figurace 20. a 30. let představují spiritualitou prodchnuté práce Rudolfa Michalika, Františka Drtikola a Jana Zrzavého. Silný a významný proud českého surrealismu je v podsbírce bohužel zastoupený jen sporadicky solitérními obrazy od Františka Janouška, Toyen, Františka Hudečka a Václava Tikala.

Jak již bylo zmíněno, specifickou linii v podsbírce tvoří značně rozsáhlý soubor děl zaměřených na krajinomalbu, kterou se J. Lakosilovi podařilo postihnout téměř ve všech jejich názorově nosných polohách od impresionismu a expresionismu až po individuální projevy tzv. českého (a sporadicky i slovenského) moderního krajinářství první poloviny 20. století. Celou šíři rozmanitých přístupů představují vedle již zmíněných autorů obrazy od Jindřicha Pruchy, Otakara Nejedlého, Jaroslava Krále, Alfreda Justitze, Bedřicha (Friedricha) Feigla, Emila Artura Longena-Pittermanna, Kurta Grögera, Kurta Hallegera, Otakara Kubína (Othona Coubina), Josefa Čapka, Václava Špály, Rudolfa Kremličky, Vincence Beneše, Williho Nowaka, Oldřicha Kerharta, Ferdiše Duši, Martina Benky, Mikuláše Galandy, Karla Černého, Karla Boháčka, Miloslava Holého, Karla Holana, Jaroslava Panušky, Oldřicha Blažíčka, Jana Trampoty, Martina Salcmana, Václava Rabase, Vlastimila Rady, Vlastimila Beneše, Jana Zrzavého, Josefa Lady, Františka Hudečka, Jana Baucha ad. Z regionálních krajinářů jsou zastoupeni z těch nejvýraznějších (vedle již zmíněného K. Grögera) Karel Wellner, Lilli Gödlová Brandhuberová (Lilli Gödl Brandhuber), František Schön, Jindřich Lenhart, Aljo Beran, Bohumír Dvorský, Stanislav Menšík a Miloš Jemelka.

Předzvěst a reflexe 2. světové války přesvědčivě ztvárňují figurální obrazy od Emila Filly, Josefa Lieslera, Jana Baucha, Otakara Mrkvičky, Vladimíra Sychry, Františka Kalába, Jaroslav Krále, Rudolfa Michalika a Roberta Hliněnského.

Vedle zaměření na krajinomalbu vytvořil Lakosil druhou nejucelenější kolekci obrazů v rámci jeho dlouhodobého zájmu o tvorbu malířů ze Skupiny 42. Kamil Lhoták, František Hudeček, František Gross, Jan Smetana, Bohumír Matal a Jan Kotík jsou tak v souboru válečného a poválečného umění zastoupeni jak prvotřídními díly z období aktivního působení skupiny (1942–1947), tak z pozdějších let, kdy se výraz jednotlivých umělců různě individualizoval v intencích jejich tvůrčího naturelu.

Umění 2. poloviny 20. století

V rámci stručného nástinu akviziční politiky do roku 1990 je nutné si uvědomit, že založení galerie spadalo do nejtužšího období 50. let a že i v následujícím desetiletí tzv. „odměku“  byla činnost galerie pod značně silným dohledem ideologických krajských a okresních orgánů Komunistické strany Československa a Svazu československých výtvarných umělců. Tedy i v období tzv. „zlatých šedesátých“ neměl Lakosil z hlediska akviziční činnosti jednoduchou pozici. Tato jeho nesnadná pozice se ještě značně zkomplikovala po nástupu tzv. „normalizace“.

Tato nezáviděníhodná pozice se projevila také v oblasti akvizic tehdy aktuálního umění, v němž nebylo snadné se orientovat i bez ohledu na nepříznivé politické okolnosti. Není tedy překvapující, že i v období 60. let, kdy docházelo k postupnému uvolňování informačního embarga a čeští umělci reagovali po svém a originálně na překotný rozvoj různých výtvarných tendencí v západní Evropě, se Lakosil i nadále věnoval – vedle doplňování kolekce 1. poloviny 20. století – aktuálním tendencím v krajinomalbě. Za všechny jmenujme doplnění kolekcí Jana Baucha, Jana Smetany, Františka Hudečka, Kamila Lhotáka a Františka Grosse. Z mladších umělců byly do sbírky nově získány obrazy od Josefa Jíry, Bohdana Kopeckého, Jiřího Krejčího, Roberta Piesena, Stanislava Podhrázského,Jaroslava Paura, Václava Kimla, Oldřicha Smutného a Daisy Mrázkové. Z aktuálních tendencí konce 50. let a velmi dynamického období 60. let se Lakosilovi vzhledem k výše řečenému podařilo získat převážně jen jednotlivá díla od těchto autorů: František Ronovský, Jaroslava Pešicová, Jiří Balcar, Václav Boštík, Vladimír Jarcovják, Jiří John, Bohdan Lacina, Květa Válová. Ze zásadních autorů působících ve zdejším regionu se pak Lakosil zaměřil zejména na Slavoje Kovaříka, Jana Kratochvíla a Radoslava Kutru.

Kontakt:

Mgr. Miroslav Kindl, Ph.D.

  • hlavní kurátor podsbírky obrazů – stará malba
  • kindl@muo.cz
  • 585 514 172, 573 334 327

Mgr. Miroslav Kindl, Ph.D.

  • hlavní kurátor podsbírky obrazů – stará malba
  • kindl@muo.cz
  • 585 514 172, 573 334 327

Mgr. Ladislav Daněk

  • kurátor podsbírky obrazů 20. a 21. století
  • danek@muo.cz
  • 585 514 224

Mgr. Ladislav Daněk

  • kurátor podsbírky obrazů 20. a 21. století
  • danek@muo.cz
  • 585 514 224

Mgr. Zdeněk Kazlepka, Ph.D

  • kurátor italského malířství 16. až 18. století
    a kurátor sbírky staré kresby
  • kazlepka@muo.cz
  • 573 334 327

Mgr. Zdeněk Kazlepka, Ph.D

  • kurátor italského malířství 16. až 18. století
    a kurátor sbírky staré kresby
  • kazlepka@muo.cz
  • 573 334 327

Mgr. Martina Potůčková

  • kurátorka středoevropského malířství 17. a 18. století
  • potuckova@muo.cz
  • 585 514 173

Mgr. Martina Potůčková

  • kurátorka středoevropského malířství 17. a 18. století
  • potuckova@muo.cz
  • 585 514 173

Mgr. Gabriela Elbelová

  • kurátorka nizozemského malířství 16. až 18. století
  • elbelova@muo.cz
  • 585 514 175

Mgr. Gabriela Elbelová

  • kurátorka nizozemského malířství 16. až 18. století
  • elbelova@muo.cz
  • 585 514 175

Mgr. Radek Látal

  • správce sbírek, dokumentátor
  • latal@muo.cz
  • 585 514 238, 721 041 797

Mgr. Radek Látal

  • správce sbírek, dokumentátor
  • latal@muo.cz
  • 585 514 238, 721 041 797