Nová média

Kolekce nových médií a intermédií je nejnovější a rozsahem nejmenší podsbírkou Muzea umění Olomouc. Byla založena v roce 2021 v návaznosti na projekt New Media Museums: Collecting and Preserving Media Arts in Central Europe, jehož ambicí bylo zmapovat a sdílet zkušenosti s péčí o sbírky nových médií mezi institucemi ve střední Evropě. Kromě péče o nové akvizice má za účel také zálohování a dokumentaci digitálních médií ve všech dalších podsbírkách. Sbírka obsahuje díla vytvořená po roce 2000 a aktuálně se zaměřuje na zvukové práce a audiovizuální díla.

Vznik podsbírky nových médií a intermedií byl formálně schválen Ministerstvem kultury ČR v roce 2021. Její založení úzce souvisí se snahou Muzea umění Olomouc doplnit sbírky o umělecká díla expozičního charakteru, jejichž médium odráží zrychlený technologický vývoj a změny ve společnosti od 90. let a jež reflektují tyto proměny až do současnosti. Zároveň neopomíjí ani raná technologická díla a pionýrské přístupy umělců a umělkyň rozvíjené od šedesátých let 20. století. Vybraná díla z této sbírky by měla být v budoucnu součástí dlouhodobých expozic SEFO a měla by být doplněna dlouhodobými zápůjčkami.

Nedostatečná odbornost a zkušenost s díly nových médií společně s jejich nestálým charakterem – často navíc velice náročným na údržbu – dlouhodobě odrazovala a dodnes odrazuje kurátory od sbírání novomediálních děl, čímž se mezery ve sbírkotvorné činnosti muzeí (nejen těch středoevropských) dále rozšiřují. Hlavním předpokladem pro založení sbírky proto byla realizace výzkumného projektu New Media Museums: Creating Framework for Preserving and Collecting Media Arts in Central Europe (podpořeného Visegradským fondem), který muzeum zahájilo na počátku roku 2021 spolu s institucionálními partnery ze zemí V4 (Slovenská národná galéria, Bratislava, C³– Center for Culture and Communication, Budapešť, Centrum sztuki WRO, Vratislav, PAF Olomouc). Tento projekt založil mezinárodní platformu pro sdílení znalostí a zkušeností se sbíráním, péčí a prezentací děl nových médií. Zároveň připravil dostatečné zázemí pro vytvoření podsbírky nových médií a intermédií.

Nová podsbírka se v první fázi soustředila na reflexi stávajících sbírek muzea s cílem vybrat klíčová díla mediální povahy a s nově dosaženými znalostmi se pokusit navrhnout vhodný způsob zacházení (evidence, dokumentace, konzervace, zálohování, uložení). Část vybraných děl nově přešla do podsbírky nových médií. Pro díla, jejichž evidence v podsbírce nových médií z koncepčního hlediska nedává smysl (jsou součástí nebo doplňkovou dokumentací děl uložených v jiných sbírkách), byl pak vytvořen manuál pro zacházení. První nové akvizice, které se uskutečnily v letech 2020 a 2021 pak sloužily za případové studie pro aplikaci nově stanovených přístupů vycházejících z projektu New Media Museums.

New Media Museums

Roman Štětina – Babyluna

První akvizicí zařazenou do podsbírky nových médií a intermédií byla zvuková instalace Romana Štětiny, která vznikla na zadání MUO jako intervence do výstavy Jiřího Koláře a představila jeho ucelený soubor konfrontáží nazvaný Babyluna. MUO Štětinovo dílo zakoupilo jako datový soubor na pevném disku s autorem stanoveným manuálem pro zacházení. Spolupráce s Romanem Štětinou zároveň nastavila klíčové kroky pro akvizici, evidenci, dokumentaci a vystavování dalších děl.

„Ke komunikaci s Babylunou a k vytvoření umělecké intervence do výstavy byl vyzván Roman Štětina. Jeho tvorba zahrnuje širokou škálu prostředků od práce s archivními materiály a analogovými technologiemi pro zpracování zvuku a obrazu, přes minimalistické prostorové galerijní instalace až k rozhlasové tvorbě a videu. Tvůrčí metoda, kterou Štětina ve své práci využívá, je tak jako u Jiřího Koláře široce experimentální – často se zaměřuje na samotné médium a technologie, které jej utváří, a obsahová výpověď často vychází z formálních aspektů díla. Ve zvukové kompozici, kterou Štětina vytvořil pro výstavu Babyluna, a jejíž obsah se skládá z namluvených textů souboru, se setkává zájem o jazyk a paralingvistické a fonetické jevy s experimentálním zkoumáním postprodukčních technologií. Ke spolupráci na díle Roman Štětina oslovil rozhlasového režiséra Miroslava Buriánka, s nímž již dříve natočil svůj film Návod k upotřebení Jiřího Koláře. Zvukovou koláž doplňuje Štětinova apropriace jedné z Kolářových konfrontáží. Ta vznikla s využitím vyhledávače obrázků Google, který umožňuje vyhledávání obrazů na základě vizuální i tematické podobnosti. Konfrontáž Každé zvednutí ruky někomu stíná hlavu se tak s pomocí počítačového algoritmu posouvá o několik let v čase a dav mávajících dělníků nahrazuje jiný dav, který zhruba o desítku let později vítá Johna F. Kennedyho. Reprodukce obrazu stětí Jana Křtitele na spodní části konfrontáže nahrazuje fotografie jeho jiné verze – gotické oltářní dřevořezby. Až překvapivá podobnost nás vede k zamyšlení o umělecké intenci a schopnosti její nápodoby nezastavitelně se zdokonalující umělou inteligencí, která už nečte obrazy pouze podle jednotlivých pixelů, ale dokáže rozpoznat také jejich témata a symboliku, především však tento vztah vzbuzuje další vlnu významových asociací vyvolanou konfrontací s Kolářovým originálem.“

Roman Štětina (*1986) je absolventem Fakulty umění a designu v Plzni, Akademie výtvarného umění v Praze a Umělecké akademie ve Frankfurtu nad Mohanem. Působí jako asistent Dušana Zahoranského a Pavly Scerankové v ateliéru Intermedia II na AVU. Absolvoval několik zahraničních rezidencí, mezi které patří např. londýnská LUX a Artist-in-residence ve Vídni. Je laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého z roku 2014. Účastnil se řady mezinárodních i domácích přehlídek a samostatně vystavoval např. ve Spike Island v Bristolu, Cardiff Contemporary v Cardiffu, v MNAC v Bukurešti nebo v Galerii hlavního města Prahy. Žije a působí v Praze.

Rozhovor s Romanem Štětinou

Video s Romanem Štětinou

Roman Štětina – Babyluna

Rozhovor s Romanem Štětinou

Video s Romanem Štětinou

Petr Válek – Vrzzzzofon, Import – Export a Rozzvuky

Jedním z umělců, s nimiž Muzeum umění Olomouc navázalo dlouhodobou spolupráci během Trienále SEFO 2021, je Petr Válek. Válek připravil sérii performativních akcí, zvukových intervencí ve veřejném prostoru s využitím navigačních reproduktorů pro nevidomé jako přehrávacího média a kinetický objekt – speciální poutač pozornosti – umístěný ve výloze muzea. Budovu muzea a jeho každodennost využil také jako zdrojový materiál pro své hudební improvizace, na nichž spolupracoval se dvěma kurátory a teoretiky zvuku, Martinem Klimešem a Milošem Vojtěchovským. Z této spolupráce vznikla série zvukových videí Rozzvuky. Dva kinetické zvukové objekty Petra Válka byly pořízeny v roce 2022 spolu s autorovou videodokumentací jejich vhodného nastavení a prezentace. Ačkoli se materiálově jedná o víceméně klasické kinetické objekty, jejich zvukový prvek a výrazný performativní potenciál je zařazuje do kontextu sbírky nových médií a intermedií.

Petr Válek (*1976) je zvukový umělec, hudebník, performer, malíř, tvůrce hudebních nástrojů, syntezátorů a zvukových efektů, autor videí, která sdílí na sociálních sítích, a především neúnavný experimentátor na poli zvuku a hluku. Jeho tvorba je v pravém slova smyslu stěží zařaditelná a uchopitelná, Petr nestudoval vysokou uměleckou školu ani nepatří ke snadno definovatelné skupině tvůrců. Společným rysem Petrovy tvorby je zájem o DIY a rukodělné postupy, neustálá materiálová recyklace a bujná tvořivost. Přestože Petr vytváří především kinetické objekty a plastiky, spočívá jejich estetický účinek především ve zvukové a přeneseně také v jejich akustické složce. Žije a působí v Loučné nad Desnou

Rozhovor s Petrem Válkem

Pavel Büchler – Trident

Dílo Trident z roku 2006 bylo vystaveno na Trienále SEFO 2021. Jde o dvě nesynchronizované videosmyčky, které autor dodal jako instalaci ve formě souborů na DVD disku, přehrávačů a monitorů s konzolemi pro uchycení na stěnu. Dílo vzniklo jako video sestřih ze záznamu zkušebního letu balistické střely nalezeného na internetu. Tří– až čtyřsekundové střihy byly následně náhodně řazeny do dvou různých půlhodinových sekvencí. Jsou přehrávány samostatně, takže konstelace obou obrazů se téměř nikdy přesně neopakuje.

Pavel Büchler (*1952) patří ke generaci, kterou v polovině 70. letech silně zasáhl posun umění k dematerilozovaným formám a výpovědím. Setkání s konceptuálním uměním a jeho působením především mimo oficiální výtvarnou scénu inspirovalo vznik jeho instalací, konceptuálních děl s použitím zastaralých technologií a “found objects”, ale i vznik autorských knih. Paralelně s výtvarnou tvorbou se zabývá teorií a kritikou v oblastech pedagogiky, současného umění, fotografie a filmu. V jeho dílech hraje důležitou roli práce s jazykem a komunikací dialogem. Büchlerova tvorba obrazně i reálně zaplňuje prázdná místa v komplexitě smyslů a prožitků, v rovině obrazů, zvuků, formy i matérie. Soustředí se na zrušení mezery mezi „know“ a „think“. Žije a působí v Manchesteru.

Pavel Büchler, Trienále SEFO 2021

Kontakt:

Mgr. Jakub Frank

kurátor sbírky nových médií – SEFO, CEAD
frank@muo.cz
585 514 214

Mgr. Jakub Frank

kurátor sbírky nových médií – SEFO, CEAD
frank@muo.cz
585 514 214