Internet Explorer není podporovaný pro prezentování této stránky, doporučujeme přejít na jiný prohlížeč.
Kresba
Podsbírka kresby patří k nejstarším sbírkám Muzea umění Olomouc a svým rozsahem je po sbírce grafiky druhou nejpočetnější (přes 16 000 položek). Vznikla nejdříve jako sbírka prací na papíře již v roce 1952. Základem se stala část sbírek bývalého městského muzea, sbírka Fondu národní obnovy, Klubu přátel umění a deponáty.
Sbírka vznikala na půdorysu několika spontánně vytvářených sbírkových souborů, jako nevyhraněná přehlídka umění kresby celého 20. století. Přesto je v ní uloženo několik solitérních významných kreseb, přesahujících svým vznikem do 18. i 19. století (např. kresby připisované Josephu Vernetovi z 2. pol. 18. stol., studie Petra Maixnera, 1858, nebo kresba Franze Alta, 1890). Systematičtěji jsou ve sbírce zastoupeni až autoři konce 19. století (Julius Eduard Mařák, František Bohumír Zvěřina, Maxmilián Pirner, Luděk Marold, Hanuš Schweiger, Jan Preisler, Alfons Mucha).
Početnější a také dynamičtěji se rozvíjející je část sbírky reprezentující kresbu dvacátého století. Nejstarší ucelené autorské kolekce kreseb souvisí ještě se sběratelskou aktivitou nakladatele Romualda Prombergera z počátku dvacátého století (Stanislav Lolek, Adolf Kašpar). Nepřehlédnutelná je také rozsáhlá pozůstalost blízkého Prombergerova spolupracovníka prof. Karla Wellnera. Vedle velké generace českého symbolismu reprezentované jmény František Bílek, Jan Konůpek, Josef Váchal, Vojtěch Preissig, Alfons Mucha, představuje též práce předních tvůrců české klasické moderny (Josef Čapek, Emil Filla, František Foltýn, Adolf Hoffmeister, František Muzika, Jan Zrzavý ad.). Své místo v ní zaujímá též sochařská kresba, reprezentovaná pracemi Jana Štursy, Otto Gutfreunda, Vincence Makovského, Josefa Wagnera, Ladislava Zívra. Generace Skupiny 42 a Skupiny RA je zastoupena především významnou kolekcí kreseb Františka Hudečka, Václava Zykmunda, Josefa Istlera, ale i Zdeňka Sklenáře. Z tvorby solitérních umělců je pozoruhodná kolekce volné i užité kresby Františka Tichého a ilustrační kresby Aléna Diviše.
Zastoupení autorů poválečné kresby bylo ovlivněno kulturně-politickou situací, nákupy se děly nesystematicky, často na základě prozíravosti a neohroženosti některých kurátorů. K systematické revizi akviziční činnosti v těchto letech a k zásadním krokům k zacelení některých závažných mezer došlo v souvislosti s přípravou významné expozice Mezi tradicí a experimentem, Práce na papíře a s papírem v českém umění 1939-1989 (1997). Sbírka kresby byla také obohacena několika dary, jako například odkazy Vladimíra Pukla, Karla Svolinského, Jaromíra Šolce, Tomáše Černouška, Michala Ranného, Miloslava Sony Halase nebo Stanislava Menšíka. Významným přínosem pro sbírku byly také promyšlené akviziční kroky pramenící z badatelské činnosti, jejíž výsledkem byly monografické výstavy, z nichž byly do sbírek získávány hodnotné soubory (Vladimír Fuka, Adriena Šimotová, Karel Malich, Václav Stratil, Radoslav Kutra, Miroslav Šnajdr).
Načítání obsahu…
Zahraniční umění je v podsbírce kresby zastoupeno menší kolekcí španělských malířů z okruhu Oscara Domíngueze (Baltasar Lobo Casuero, Honorio Garcia Condoy), malou, ale významnou kolekcí umělců z moskevského hnutí Dviženie (Lev Nusberg, Francisco Infante-Arana, Galina Bittová) a ucelenou kolekcí německých expresionistů, získanou v souvislosti s výstavou Vzplanutí. Expresionistické tendence ve střední Evropě 1903-1936 (2008). Od roku 2008, kdy bylo založeno SEFO (Středoevropské forum Olomouc), je podsbírka také rozšiřována o díla zahraničních umělců střední Evropy (Jozef Jankovič, Dezider Tóth, Rudolf Fila, Laco Teren ad.). Mezi umělci jiné národnosti zaujímají specifické místo němečtí umělci působící na československém území. Jejich díla většinou zůstala až do roku 1990 mimo aktivní zájem sbírkotvorných institucí. V podsbírce kresby našly své místo pozůstalosti Rudolfa Mathera, Kurta Grögera a předválečná tvorba Rudolfa Michalika, díla ostatních autorů jsou zastoupena víceméně ojediněle. Specifikem sbírky kresby Muzea umění Olomouc je také rozsáhlá kolekce l’art brut.
Kurátorsky o sbírku kresby dosud pečovali: Jaroslav Ryška, Rudolf Hocke, Lubomír Dvořák, Pavel Zatloukal, Petr Jochmann, Štěpánka Bieleszová, Ondřej Zatloukal, Jiří Olič a Ivo Binder.
OKRUHY podSBÍRKY
Tradice a experiment
Mezi tradicí a experimentem – práce na papíře a s papírem v českém umění 1939-1989
Významná střednědobá expozice Muzea umění Olomouc uspořádaná v roce 1997 s názvem Mezi tradicí a experimentem. Práce na papíře a s papírem v českém umění 1939-1989 přinesla důležité obohacení sbírky. Výstava připravená kurátorským týmem Ladislav Daněk, Štěpánka Müllerová, Jiří Valoch, Pavel Zatloukal znamenala po mnoha letech první olomoucký pokus o rekapitulaci českého výtvarného umění podstatné části 20. století. Pokus na základě tohoto intimního, křehkého výtvarného materiálu. V roce 2001 byla úspěšná výstava reprízována v Mezinárodním centru kultury v Krakově. Na základě výstavy došlo k rozšíření sbírky o téměř 350 nových položek, významně zvyšující výpovědní hodnotu celé kolekce. Mimo jiné šlo o do té doby opomíjené experimentální a konceptuální práce z šedesátých a sedmdesátých let (Eva Kmentová, Běla Kolářová, Bohumila Grögerová, Josef Hiršal, Věra Janoušková, Čestmír Kafka, Václav Cigler ad.), ale také o práce z let 80. (Miroslav Koval, Anežka Kovalová, Adriena Šimotová, Jiří David, Jiří Kovanda, Olga Karlíková, Petr Oriešek ad.).
Tradice a experiment
Mezi tradicí a experimentem – práce na papíře a s papírem v českém umění 1939-1989
Významná střednědobá expozice Muzea umění Olomouc uspořádaná v roce 1997 s názvem Mezi tradicí a experimentem. Práce na papíře a s papírem v českém umění 1939-1989 přinesla důležité obohacení sbírky. Výstava připravená kurátorským týmem Ladislav Daněk, Štěpánka Müllerová, Jiří Valoch, Pavel Zatloukal znamenala po mnoha letech první olomoucký pokus o rekapitulaci českého výtvarného umění podstatné části 20. století. Pokus na základě tohoto intimního, křehkého výtvarného materiálu. V roce 2001 byla úspěšná výstava reprízována v Mezinárodním centru kultury v Krakově. Na základě výstavy došlo k rozšíření sbírky o téměř 350 nových položek, významně zvyšující výpovědní hodnotu celé kolekce. Mimo jiné šlo o do té doby opomíjené experimentální a konceptuální práce z šedesátých a sedmdesátých let (Eva Kmentová, Běla Kolářová, Bohumila Grögerová, Josef Hiršal, Věra Janoušková, Čestmír Kafka, Václav Cigler ad.), ale také o práce z let 80. (Miroslav Koval, Anežka Kovalová, Adriena Šimotová, Jiří David, Jiří Kovanda, Olga Karlíková, Petr Oriešek ad.).
Art brut
Jedinečným specifikem podsbírky kresby Muzea umění Olomouc je rozsáhlá kolekce art brut, která nemá svým záběrem a kvalitou v českých galeriích a muzeích obdobu. Muzeum umění Olomouc se ve své nové historii po roce 1990 zaměřilo v sbírkotvorné činnosti i na oblasti, které doposud v českých galerijních sbírkách neobjevovaly. Bylo to např. užité umění a neprofesionální umělecká tvorba, především art brut. Díky akviziční činnosti Muzeum umění Olomouc spravuje v rámci České republiky dnes největší veřejnou sbírku art brut.
Na počátku bylo vědomí, že jde o vzácný autentický materiál, který je součástí výtvarné kultury, součástí dějin umění na našem území, že jde o materiál, který mizí a je potřeba jej zachytit, neboť jde o projevy, které výtvarné umění inspirují, doplňují. Kolekce, která se dále rozšiřuje, obsahuje přes 250 položek a poskytuje obraz především českého art brut, které má v podmínkách českého prostředí svá specifika. Patří k tomu bezpochyby četný výskyt spiritistických kreseb vysoké estetické kvality.
Ve sbírce je zastoupeno téměř padesát autorů známějších jmen, anonymů nebo méně známých, jsou zde i práce označené jen symbolickými jmény. Velkou část sbírky tvoří díla mediumní, jejichž autoři byli ovlivněni spiritismem: okruhy Čech (Adéla Ducháčová, Václav Groul, „Železničář“, Bratr Jan, Anna Haskel, Františka Šťastná); Jižní Morava (Vlasta Kodríková, Cecilie Marková, Stanislav Hola, Josef Chabiniok); Slezsko (Josef Kotzian, Raška, Svatava). Dále jsou zastoupena díla psychotiků (Marie Kodovská, Františka Kudelová, Zbyněk Semerák, Eva Droppová, Přemysl Martinec, Zdeněk Košek). Významná je kolekce autorů solitérního postavení (jako je např. ve světě známá Anna Zemánková, Karel Havlíček a Jan Křížek). Obrázky Anselma Legnaniho z Itálie doplňují profil sbírky. Práce Antonína Řeháka a Natálie Schmidtové reprezentují polohu tíhnoucí k naivnímu projevu. V nedávné době byla sbírka rozšířena také o tvůrce art brut z polského prostředí (Justyna Matysiak, Przemysław Kiebzak).
Olomoucká kresba 70. a 80. let 20. století
V Olomouci 70. a 80. let 20. století se propojila dobová aktuálnost kresby jako média s určitým géniem loci, jak napsal Jiří Valoch, Olomouc se tehdy stalo hlavní město československé kresby. Tuto výraznou výtvarnou polohu dokládá i sbírka kresby, kde jsou zastoupena díla všech předních představitelů tohoto fenoménu. Šlo o generaci mladých tvůrců spojených s Katedrou výtvarné výchovy Univerzity Palackého, kteří se postavili proti tehdejším normalizačním principům. Kresba jako definitivní artefakt, žádná skica či studie, dominovala (a v některých případech stále dominuje) v díle Miroslava Kovala, Inge Koskové, Ladislava Daňka, Václava Stratila, Pavla Herynka, Petra Jochmanna. Jako rovnocenná složka ke tvorbě malířské se objevovala u Otty Bébara, Anežky Kovalové, Oldřicha Šembery, Miroslava Šnajdra st. Vedle grafického díla ji rozvíjeli Jiří Lindovský, Ondřej Michálek. Miroslav Koupil převáděl drátěnými plastikami kresby do prostoru. Miroslav Šnajdr ml. či Jiří Krtička stírali přehrady mezi kresbou a malbou. Sbírka kresby podchycuje tento výrazný a důležitý fenomén, který svou kvalitou a rozsahem přesahuje regionální význam.
Adolf Hölzel ze sbírky Heinze a Moniky Röthingerových
Díky velkorysému daru berlínských sběratelů Heinze a Moniky Röthingerových získalo v roce 2016 Muzeum umění Olomouc do svých sbírek reprezentativní kolekci kreseb jedné ze zakladatelských osobností moderní evropské malby a průkopníka abstrakce, olomouckého rodáka Adolfa Hölzela (1853 Olomouc – 1934 Stuttgart). Ten přišel na svět do rodiny významného olomouckého knihkupce, nakladatele a obchodníka s uměním Eduarda Hölzela (1817 Praha – 1885 Salzburg). Po vyučení sazečem v tiskárně F. A. Perthese v Gothě odešel na výtvarná studia nejdříve do Vídně a dokončil je roku 1882 na Umělecké akademii v Mnichově. Stal se spoluzakladatelem Dachauské malířské školy, v níž působil od začátku devadesátých let až do roku 1905, kdy byl jmenován profesorem stuttgartské Královské akademie výtvarných umění. Jeho pedagogické metody a propracovaná nauka o barvách ovlivnila několik generací jeho žáků, mezi něž patřili Johannes Itten, Willi Baumeister, Oskar Schlemmer, Ida Kerkovius, Albert Müller, Max Ackermann a další. Kolekce kreseb vystavená v rámci stálé expozice umění 20. století představuje vedle darovaného souboru, sestávající z 15 kreseb Hölzelových také jednu práci stuttgartského Hölzelova žáka Alberta Müllera a dvě práce Hölzelovy asistentky Idy Kerkovius.
Sochařská kresba
Specifické místo ve sbírce zaujímá sochařská kresba. Studie, náčrtky, skici umožňují nahlédnout do nejintimnějšího uvažování autora nad formou, kompozicí, a to nejen konkrétních realizací. Zachycují proces hledání a nacházení, zhmotnění myšlenky, tříbení imaginativního až ke konkrétní vizi zamýšleného díla. Dokladem uvažování nad ztvárněním pomníku jsou ve sbírce například sochařské kresby Františka Bílka.
Pronikání modernistických stylů první poloviny 20. stoletá do sochařské kresby je patné v kubistických skicách Otty Gutfreunda, v surrealistické kresbě Dívčího snu Vincence Makovského. Ve sbírce kresby se nacházejí také četná díla dalších předních českých sochařů první poloviny 20. století – Jana Štursy, Josefa Mařatky, Otakara Španiela, Karla Dvořáka, Josefa Wagnera, u nichž lze sledovat rozdílný přístup ke studiím aktů. Zastoupeny jsou také sochařské kresby Ladislava Zívra, studie k Variabilní plastice Vladimíra Janouška, kresebně mistrovské práce Aleše Veselého, land artové projekty Huga Demartini či Václava Ciglera.