Fotografie

Podsbírku fotografie tvoří bezmála osm tisíc kusů exponátů. Sbírkový materiál dokumentuje převážně fotografickou tvorbu z oblasti české provenience v období 20. století. Sbírka vznikla v roce 1966. Za prvních dvanáct let existence sbírky se podařilo shromáždit kvalitní soubor bezmála osmdesáti fotografií, zahrnující jak klasiky avantgardní fotografie Miroslava Háka, Miloslava Stibora, Jana Svobodu či Václava Chocholu, tak i soudobé progresivní autory, např. Jana Saudka.

Po roce 1978 nastal ve sbírce desetiletý útlum. Akviziční činnost se obnovila počátkem devadesátých let 20. století, kdy byla z podnětu bývalého ředitele muzea Pavla Zatloukala vytvořena rozsáhlá kolekce z děl autorů olomoucké skupiny DOFO Ivo Přečka, Ruperta Kytky, Jana Hajna, Antonína Gribovského, Jaromíra Kohoutka, Zdeňka Matlochy, Vojtěcha Sapary a Jaroslava Vávry.

V souvislosti s přípravou výstavního projektu Mezi tradicí a experimentem. Práce na papíře a s papírem v českém výtvarném umění 1939–1989 se v letech 1997-1998 začal v profilu sbírky vytvářet soubor domácí fotografické produkce v časovém průřezu od šedesátých do konce osmdesátých let dvacátého století. Sběr materiálu, který pro muzeum realizovali Jiří Valoch a Ladislav Daněk, byl zaměřen především na konceptuálně pojatou fotografii (Dalibor Chatrný, Stanislav Zippe ad.) a také na dlouho opomíjenou fotografickou dokumentaci akcí a happeningů (Milan Knížák, Ivan Kafka, Petr Štembera, Olaf Hanel, Zorka Ságlová, Karl Miler ad.). Vznikla dnes naprosto unikátní kolekce, která je v kontextu ostatních fotografických sbírek v České republice zcela výjimečná a příležitostně se stále rozšiřuje.

Koncem devadesátých let se stala kurátorkou sbírky Helena Musilová. Velké množství přírůstků se jí podařilo uskutečnit z výstavní přehlídky Česká a slovenská fotografie 80. a 90. let 20. století, kterou připravila společně s Tomášem Pospěchem v roce 2002.

Od začátku roku 2007, od kdy je kurátorkou podsbírky Štěpánka Bieleszová, se sběr materiálu zaměřil i na klasiky české meziválečné fotografie, jejichž práce zatím ve sbírce chyběly. Díky spolupráci s teoretičkou fotografie Annou Fárovou se podařilo získat například díla Františka Drtikola, Jaromíra Funka, Jaroslava Rösslera, Eugena Wiškovského, Josefa Sudka. Bieleszová také začala, v souvislosti s činností Galerie Café Amadeus a ve spolupráci s Institutem tvůrčí fotografie FPF SU v Opavě, vytvářet kolekci současné fotografie (Arkadiusz Gola, Svatopluk Klesnil, Michaela Spurná, Karel Kita, Lenka Bláhová, Jitka Horázná, Lena Jakubčáková, Jaroslav Kocián ad.). Rozšířil se také geografický záběr sbírky, a to směrem do střední Evropy. Ve sbírce se tak v posledních letech objevily fotografie maďarských autorů (Endre Tot, Geza Pernecky, Sándor Pinczehelyi ad.), polských (Józef Robakowski, Andrzej Lachowicz, Jerzy Lewczynski, Ryszard Wasko, Jolanta Marcolla ad.) či slovenských (Vladimír Havrilla, Robert Cyprich, Ján Budaj ad.).

Dnes je sbírka klasifikována jako třetí největší sbírkový fond toho druhu na území České republiky.

Načítání obsahu…

OKRUHY SBÍRKY

Meziválečná avantgrada

V roce 2007 se muzeu podařilo získat část fotografické sbírky Anny Fárové (1928–2010), zahrnující fotografie z období dvacátých až čtyřicátých let minulého století a časově zahrnuje období kulturních změn a společenského rozvoje spjatého se vznikem nového československého státu a ukončeného hospodářskou krizí a světovou válkou. Soubor zahrnuje díla Františka Drtikola (1883–1961), Jaromíra Funkeho (1896–1945), Jaroslava Rösslera (1902–1990), Eugena Wiškovského (1888–1964), Miroslava Háka (1911–1978), Josefa Ehma (1909–1988) a Josefa Sudka (1896–1976). Součástí akvizice bylo také album deseti původních snímků Moderní česká fotografie, které vybral a uspořádal Karel Teige (1900–1951) v roce 1943.

Nejstarší fotografii v souboru představuje Vanitas Františka Drtikola, datovaná přibližně do roku 1920. Snímek je komponován jako výpravné zátiší s aktem a lebkou a reprezentuje Drtikolovu ranou volnou tvorbu, čerpající ještě z podnětů secese a symbolismu. Ukázku vrcholné tvorby a práci se šablonou představují díla FigurkaObrysy těl ze třicátých let minulého století. Drtikolův soubor doplňují i dvě starší akvizice. Jedná se o portrét jeho první ženy, tanečnice Erviny Kupferové, z poloviny dvacátých let dvacátého století ve stylizované póze, zdůrazňující horizontální kompozici snímku, a pigmentový Portrét básníka Bohdana Kaminského, psychologicky pronikavé a výtvarně kultivované dílo ze dvacátých let dvacátého století. Jaromír Funke bývá považován za nejvýznamnější osobnost české fotografické avantgardy, a to jak z hlediska uměleckého, tak i intelektuálního. Jeho fotografie reagují na dobové tendence konstruktivismu a funkcionalismu. Funke své novátorské kompoziční postupy uplatňoval především v zátiších. Muzeum vlastní tři z let 1923–1926 a jsou ukázkou pečlivě promyšlené kompozice z geometrických tvarů. Vizuální účinek fotografií je zesílený rafinovaným osvětlením, které zvýrazňuje vzájemné vztahy jednotlivých částí zátiší. Dalším průkopníkem moderní fotografie byl Jaroslav Rössler. Muzeum umění pečuje o dvě jeho práce z druhé poloviny dvacátých let. Jedná se o díla Geometrie (1923–1924) a Kompozice (1926–1929), která autor pojal jako konstruktivistické experimenty na pomezí chladné geometrické abstrakce. Do druhé poloviny dvacátých let dvacátého století se rovněž řadí unikátní fotografika, barevná kompozice, dobově souznící s programem Devětsilu a také s projevy mezinárodního konstruktivismu a s pracemi Lászlo Moholy-Nagye. Do okruhu fotografické avantgardy patří také díla Eugena Wiškovského, přítele Jaromíra Funkeho. Izolátor s pružinou z roku 1935 a dvě verze Měsíční krajiny z roku 1929 dobře ilustrují jeho přesvědčení o vlivu tvarové psychologie na výstavbu kompozice fotografie. Ideály moderní fotografie, čerpající z myšlenek nové věcnosti, zastával například Josef Ehm. Jeho dvě práce představují invenční spojení strohého pohledu fotografie se schopností imaginativního zachycení reality.

Rovněž dílo snad nejznámějšího českého fotografa Josefa Sudka nezastírá východiska v puristickém piktorialismu a nemanipulované fotografii. Kolekce pětadvaceti snímků nejrůznějších technik a formátů, kterou muzeum spravuje, zahrnuje nejen díla získaná ze sbírky Anny Fárové, ale i starší přírůstky z let 1995–1997. Dobou vzniku jeho práce zasahují období od dvacátých do padesátých let dvacátého století. Kolekci avantgardní fotografie ze sbírky Anny Fárové vhodně doplňují exponáty, které jsou ve sbírkovém fondu muzea již od devadesátých let dvacátého století. Jde o díla Karla Kašpaříka (1899–1968), Jaroslava Nohela (1914–1977) a Otakara Lenharta (1905–1978), jinak také členů avantgardní Fotoskupiny tří ze třicátých let dvacátého století, kteří ve své tvorbě zhodnocovali poznatky fotografie sociální, nové věcnosti, konstruktivismu i funkcionalismu.

Meziválečná avantgrada

V roce 2007 se muzeu podařilo získat část fotografické sbírky Anny Fárové (1928–2010), zahrnující fotografie z období dvacátých až čtyřicátých let minulého století a časově zahrnuje období kulturních změn a společenského rozvoje spjatého se vznikem nového československého státu a ukončeného hospodářskou krizí a světovou válkou. Soubor zahrnuje díla Františka Drtikola (1883–1961), Jaromíra Funkeho (1896–1945), Jaroslava Rösslera (1902–1990), Eugena Wiškovského (1888–1964), Miroslava Háka (1911–1978), Josefa Ehma (1909–1988) a Josefa Sudka (1896–1976). Součástí akvizice bylo také album deseti původních snímků Moderní česká fotografie, které vybral a uspořádal Karel Teige (1900–1951) v roce 1943.

Nejstarší fotografii v souboru představuje Vanitas Františka Drtikola, datovaná přibližně do roku 1920. Snímek je komponován jako výpravné zátiší s aktem a lebkou a reprezentuje Drtikolovu ranou volnou tvorbu, čerpající ještě z podnětů secese a symbolismu. Ukázku vrcholné tvorby a práci se šablonou představují díla FigurkaObrysy těl ze třicátých let minulého století. Drtikolův soubor doplňují i dvě starší akvizice. Jedná se o portrét jeho první ženy, tanečnice Erviny Kupferové, z poloviny dvacátých let dvacátého století ve stylizované póze, zdůrazňující horizontální kompozici snímku, a pigmentový Portrét básníka Bohdana Kaminského, psychologicky pronikavé a výtvarně kultivované dílo ze dvacátých let dvacátého století. Jaromír Funke bývá považován za nejvýznamnější osobnost české fotografické avantgardy, a to jak z hlediska uměleckého, tak i intelektuálního. Jeho fotografie reagují na dobové tendence konstruktivismu a funkcionalismu. Funke své novátorské kompoziční postupy uplatňoval především v zátiších. Muzeum vlastní tři z let 1923–1926 a jsou ukázkou pečlivě promyšlené kompozice z geometrických tvarů. Vizuální účinek fotografií je zesílený rafinovaným osvětlením, které zvýrazňuje vzájemné vztahy jednotlivých částí zátiší. Dalším průkopníkem moderní fotografie byl Jaroslav Rössler. Muzeum umění pečuje o dvě jeho práce z druhé poloviny dvacátých let. Jedná se o díla Geometrie (1923–1924) a Kompozice (1926–1929), která autor pojal jako konstruktivistické experimenty na pomezí chladné geometrické abstrakce. Do druhé poloviny dvacátých let dvacátého století se rovněž řadí unikátní fotografika, barevná kompozice, dobově souznící s programem Devětsilu a také s projevy mezinárodního konstruktivismu a s pracemi Lászlo Moholy-Nagye. Do okruhu fotografické avantgardy patří také díla Eugena Wiškovského, přítele Jaromíra Funkeho. Izolátor s pružinou z roku 1935 a dvě verze Měsíční krajiny z roku 1929 dobře ilustrují jeho přesvědčení o vlivu tvarové psychologie na výstavbu kompozice fotografie. Ideály moderní fotografie, čerpající z myšlenek nové věcnosti, zastával například Josef Ehm. Jeho dvě práce představují invenční spojení strohého pohledu fotografie se schopností imaginativního zachycení reality.

Rovněž dílo snad nejznámějšího českého fotografa Josefa Sudka nezastírá východiska v puristickém piktorialismu a nemanipulované fotografii. Kolekce pětadvaceti snímků nejrůznějších technik a formátů, kterou muzeum spravuje, zahrnuje nejen díla získaná ze sbírky Anny Fárové, ale i starší přírůstky z let 1995–1997. Dobou vzniku jeho práce zasahují období od dvacátých do padesátých let dvacátého století. Kolekci avantgardní fotografie ze sbírky Anny Fárové vhodně doplňují exponáty, které jsou ve sbírkovém fondu muzea již od devadesátých let dvacátého století. Jde o díla Karla Kašpaříka (1899–1968), Jaroslava Nohela (1914–1977) a Otakara Lenharta (1905–1978), jinak také členů avantgardní Fotoskupiny tří ze třicátých let dvacátého století, kteří ve své tvorbě zhodnocovali poznatky fotografie sociální, nové věcnosti, konstruktivismu i funkcionalismu.


Kontakt:

Doc. Mgr. Štěpánka Bieleszová, Ph.D.

  • kurátorka podsbírky fotografie
  • bieleszova@muo.cz
  • 585 514 265

Doc. Mgr. Štěpánka Bieleszová, Ph.D.

  • kurátorka podsbírky fotografie
  • bieleszova@muo.cz
  • 585 514 265

Mgr. Marta Perůtková

  • správkyně depozitáře a podsbírek prací na papíře
  • perutkova@muo.cz
  • 585 514 273

Mgr. Marta Perůtková

  • správkyně depozitáře a podsbírek prací na papíře
  • perutkova@muo.cz
  • 585 514 273