SOMA – Centrum pro současné umění a psychoterapii

Muzeum umění Olomouc – Středoevropské fórum / Fakultní nemocnice Olomouc
Autorský kolektiv: Vojtěch Jemelka – Jan Mléčka – Vilém Švec

SOMA – bývalá uhelna FN Olomouc
Bývalá uhelna FN Olomouc, z níž se postupně stává SOMA – centrum pro současné umění se zaměřením na oblast terapie

V roce 1946 navrhl architekt Bedřich Rozehnal (1902–1984) pro nemocniční areál v Olomouci nové hospodářské zázemí, včetně kotelny s uhelnými sily, obytného dvojdomu a přízemního objektu dílen a bývalých garáží. Návrh byl v následujících osmi letech realizován a s jistými výhradami plní svůj účel dodnes. Jednou z oněch výjimek je bývalý uhelný sklad, který se nicméně dochoval v takřka intaktní podobě a je již od roku 1958 památkově chráněn. Otázka, jak s výsostnou funkcionalistickou stavbou zacházet, přičemž by byl zachován její status i charakter, se stala impulzem dobrodružného projektu revitalizace – kolektiv autorů oslovil Fakultní nemocnici Olomouc a Muzeum umění Olomouc s cílem stavbu nejen navrátit do života, ale dát jí nový rozměr. Počínaje rokem 2024 se proto z UHELNY pozvolna stává SOMA – centrum pro současné umění se zaměřením na oblast terapie s leitmotivem „od narození po smrt“.

světlo – zvuk – trauma – jednotlivec a kolektiv – odolná společnost – environment – meditace – sdílení – edukace – workshop – animace

SOMA je prostorem určeným ke sdílení, interakci, učení se a překonávání různých podob traumatu prostřednictvím a s pomocí forem současného umění. Je komunitním projektem podporovaným Fakultní nemocnicí Olomouc a Muzeem umění Olomouc . Utvářen je lokálně, přičemž kombinuje meditativní a aktivizační nástroje. Zaměřuje se na jednotlivce a jeho prožívání vlastního života i nastolené situace. Využívá zázemí originální industriální stavby, která se nachází v severovýchodním cípu nemocničního areálu, a jako maják zároveň označuje bezpečný městský terén. Kdo je zde zdravým a kdo pacientem? Jak vypadá a jak se prezentuje odolná společnost? K čemu je nám veřejný prostor? A jak jej utváříme a sdílíme?

V průběhu roku 2024 proběhne první programový cyklus zahrnující přednášky, komentované prohlídky a drobné workshopy s cílem na budovu a specifické téma upřít pozornost, respektive prověřit udržitelnost a společné zájmy komunity profesionálů z oblasti lékařství, památkové péče a současné umělecké praxe a široké veřejnosti.

dům

Hospodářský areál Fakultní nemocnice Olomouc v Albertově ulici 2 je významným a v regionu typově ojedinělým příkladem pozdní funkcionalistické architektury, kvalitně řešené jak po stránce výtvarné, tak dispoziční. Hospodářský pavilon má v sobě všechny znaky typické pro tvorbu jeho autora, moravského architekta Bedřicha Rozehnala, zejména válcové detaily, typický detail římsy se zaoblením, jednoduchá členění oken a střídmost všech výrazových prostředků. V rámci republiky se takto intaktně dochovaný hospodářský areál nenachází, jedinečný je přinejmenším v rámci střední Evropy.

Bedřich Rozehnal

Prof. RTDr. Bedřich Rozehnal (1902–1984) studoval v letech 1922–1931 architekturu na České vysoké škole technické (později Vysokém učení technickém) v Brně, jeho profesory byli mj. Adolf Liebscher, Emil Králík a Jiří Kroha. V ateliéru posledně jmenovaného ukončil v roce 1931 studia oboru architektura a pozemní stavitelství. V roce 1945 zde pak získal profesuru. O pět let později vysoce ocenil Rozehnalovo dílo – shrnuté v publikaci s názvem Cesta k řešení nemocniční otázky města Brna – francouzský architekt Le Corbusier. V roce 1956 mu byla udělena vědecká hodnost doktor technických věd a Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu, o deset let později se stal vedoucím Kabinetu tvorby životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně v Brně a 1. 1. 1969 pak ředitelem Ústavu tvorby životního prostředí VUT Brno. Ten byl v roce 1971 převeden na Univerzitu J. E. Purkyně, záhy bezdůvodně zrušen a Bedřich Rozehnal penzionován. Od roku 1973 pak působil v projekčním oddělení Krajského ústavu národního zdraví v Brně. 

Mezi nejznámější stavby Bedřicha Rozehnala patří Léčebný ústav Dům útěchy na Žlutém kopci v Brně (1934–1935), Nemocnice v Novém Městě na Moravě (1937–1940), Nemocnice v Kyjově (1938, realizace 1940–1943 a 1947–1948) či Dětská nemocnice v Brně-Černých Polích (projekt 1947–1948, realizována pouze 1. etapa 1949–1954).

TÝM

ALEŠ GRAMBAL je psychiatr, psychoterapeut, lektor psychoterapeutických výcviků a postgraduálních kurzů psychiatrů. Výzkumně se věnoval funkčnímu zobrazování mozku, pracovně se zaměřoval zejména na psychoterapii úzkostných poruch a poruch osobnosti. Aktuálně je primářem Kliniky psychiatrie FN Olomouc.

BARBORA KUNDRAČÍKOVÁ studovala na FF MUNI v Brně, Durham University a University of Leeds. Působí v Muzeu umění Olomouc – Středoevropském fóru (SEFO) a na Katedře dějin umění Univerzity Palackého v Olomouci. Věnuje se modernímu a současnému umění, technickému obrazu a estetice.

JAKUB FRANK je kurátor a historik umění. Pracuje jako kurátor Muzea umění Olomouc a studuje na Masarykově univerzitě v Brně. Je šéfkurátorem Galerie Cella a Hovoren a předsedou spolku Bludný kámen v Opavě. Působil v galerii PLATO a na festivalech Luhovaný Vincent nebo Kukačka. V rámci svých aktivit se zabývá mapováním a propagací nezávislé audiovizuální kultury a organizováním výstav především v Olomouci, Opavě a Ostravě.

VOJTĚCH JEMELKA je architekt a pedagog. Studoval na FA VUT v Brně, FA TU Liberec, School of Architecture and Design v anglickém Brightonu a ŠA AVU Emila Přikryla. Má vlastní architektonickou praxi a spolupracuje s ateliéry m2ai, ertepl, KKKD a ječmen studio. Dlouhodobě se zabývá malými sakrálními stavbami v krajině, proměnami lidové architektury a životem v horách i jiných periferiích.

JAN MLÉČKA je architekt a vysokoškolský pedagog. V roce 2005 spolu s Jiřím Markem zakládá otevřenou architektonickou platformu M2AI.COM, v níž je činný do současnosti. Od roku 2006 působí jako pedagog na FA VUT v Brně. S Vojtěchem Jemelkou se posledních patnáct let věnuje sakrálnímu a posvátnému prostoru.   

VILÉM ŠVEC je historik architektury a estetiky, urbanista, vysokoškolský pedagog. Pracoval mj. na Ministerstvu pro místní rozvoj a Ministerstvu životního prostředí jako urbanista a krajinář, následně v Národním památkovém ústavu. Věnuje se zejména historii architektury (vč. lidové), urbanismu a obecným otázkám aplikované estetiky antropologické i veřejného prostoru.

PAVLA BERANOVÁ je světelná designérka, působí jako pedagožka na JAMU v Brně a DAMU v Praze. Působila v divadle Archa a absolvovala dvě stáže, které významně ovlivnily její další směřování: osvětlení muzeí a galerií pod vedením Jeana Jacquese Ezratiho z C2RMF a osvětlení v architektuře v Lumières studio Odile Soudant v Paříži. Poté několik let působila jako světelný designér ve studiu ACT lighting design v Bruselu. Nyní žije v Praze, věnuje se volné tvorbě, spolupracuje s muzei, divadly i autonomními tvůrčími osobnostmi z celého světa.

VLADIMÍR HAVLÍK je konceptuální umělec, performer, malíř, kreslíř, pedagog a frontman kapely Ostrý zub. Studoval na katedře výtvarné výchovy PdF UP v Olomouci, kde nyní působí jako vedoucí Intermediálního ateliéru. Od konce 70. let realizuje performance a happeningy vztahující se k přírodě, veřejnému prostoru, vzájemné komunikaci. Jeho akce se vyznačují osobitou poetikou, romantismem, ironickým humorem.  Preferuje participaci, sdílení a spolupráci.

TOMÁŠ JIRSA je členem uměleckého a subkulturního kolektivu HLUBINA. Dlouhodobě se zabývá studiem zvuku a jeho narativů v environmentálním kontextu, zkoumá aspekty jeho sociální rovnosti, věnuje se zvukovému umění, performanci, je dramaturgem a kurátorem.  Zajímá jej fenomén DO IT YOURSELF komunit a jejich propojování jako alternativy vůči klasickému pojetí kultury a kulturních institucí.

ADÉLA KONEČNÁ je performerka, umělkyně a členka uměleckého a subkulturního kolektivu HLUBINA. Je absolventkou Multimediální kompozice na HF JAMU v Brně, působila na Sibeliově akademii v Helsinkách. ve studiu pokračuje na brněnské Fakultě umění VUT. Dlouhodobě se věnuje vztahu elektronické hudby a sociální nerovnosti, feministickým přístupům, konceptu naslouchání ad. Pracuje se zvukovou instalací a reflektuje zvukové znečištění měst.

Kontakt

Mgr. BARBORA KUNDRAČÍKOVÁ, Ph.D.

akce