Díky Muzeu umění si můžete pořídit První překlad "bible" nizozemského malířství
Můžete Knihu malířství Karla van Mandera ve zkratce představit?
ZUZANA: Z pohledu profesního zaměření je to velmi stručně řečeno knížka psaná humanistickou nizozemštinou z počátku 17. století.
IVANA: Původní kniha má šest částí a autor ji pojal velice široce, přičemž vycházel z italského malíře a architekta Giorgia Vasariho, který obdobný přehled italských mistrů sepsal před ním. Samotný Karel van Mander byl, moderně řečeno, nerd. Pořádal tematické diskuze, hodně se zajímal o antickou mytologii. To se promítlo i do jeho literárního díla. Vytvořil například přehled pro malíře a další umělce, kde popisoval, jak zobrazovat mytické postavy, jaké mají atributy a tak podobně.
ZUZANA: Překládaly jsme čtvrtou knihu, která pojednává o zhruba stovce nizozemských a hornoněmeckých malířů, jejich dílech a životech. Dnes už u většiny z nich víme, které dílo je komu připsáno, takže výčty obrazů a autorů nejsou možná až na výjimky pro poučené čtenáře úplně objevné, ale fascinovaly mě osobní příběhy, které van Mander sbíral, které si žádal od příbuzných a přátel, případně jich byl sám svědkem.
IVANA: Sbírání těch příběhů a sestavování životopisů nebylo jednoduché. Van Mander byl místy frustrovaný, protože s ním rodinní příslušníci zemřelých malířů mnohdy nespolupracovali, nepředávali mu potřebné informace. V té době se někteří domnívali, že malířství není dostatečně prestižní nebo se za to snad i styděli. Nepovažovali to za důležité.
ZUZANA: Van Mander měl ale za to, že to, co dělá, je podstatné. Informace chtěl zachovat pro budoucí generace. Jenže jeho korespondenti nedokázali vždy pochopit jeho myšlenku a docenit jeho práci.
IVANA: Snažil se být objektivní, ukázat, že nizozemské malířství je na úrovni italského, snad i lepší. A jedna věc je na jeho díle zásadní: hodně malířů, o kterých píše, známe pouze díky němu. Žádné jejich dílo se nedochovalo, existují pouze životopisné příběhy v Knize malířství. Jde třeba o Karla van Yperna či Pietera Vlericka.
Publikace v e-shopu
Jak moc se lišilo překládání této knížky od běžné práce?
IVANA: Tahle kniha mě vytrhla z rutiny a vrátila ke kořenům. Dnes se překládá hodně online, téměř vše potřebné existuje v digitální podobě, tady to bylo jiné. Pracovala jsem se slovníky, sháněla si původní zdroje a trávily jsme spoustu času v knihovnách.
ZUZANA: Objížděly jsme muzea, ve kterých jsou ta díla vystavená. Byl to úplně jiný způsob práce, zároveň moc pěkný. Nutil nás vidět obrazy naživo, což nám dodávalo energii k překladu. Začaly jsem víc chápat van Manderovo nadšení.
IVANA: Vrátila jsem se do Antverp, kde jsem studovala na Erasmu, a prošla si tamní muzea. Práce na překladu byla hodně specifická, hodně náročná a zároveň velice příjemná. A taky to byl první překlad, kdy jsem se mohla vyřádit jako nadšenec přes mytologii a podobné příběhy.
Jak těžké bylo vypořádat se se starou nizozemštinou?
ZUZANA: Pro mě bylo hodně těžké najít klíč k převodu do současného jazyka. A i v jiném ohledu jsem si během práce prošla zajímavým vývojem: na začátku to celkem bolelo, pitvala jsem každou větu, hledala významy jednotlivých slov. Když jsem byla na konci knihy, zjistila jsem, že jsem nabyla schopnost (bohužel asi dočasnou) chápat tu humanistickou nizozemštinu a plynule ji číst a interpretovat. Dostala jsem se do stádia, o kterém jsem nevěděla, že je v mých schopnostech.
IVANA: Na začátku jsem překládala slovo po slově. Význam slov se navíc v čase mění, proto jsme výsledný text porovnávaly s moderním nizozemským či německým překladem. Ty jsou bohužel hodně zjednodušené, takže jsme je nemohly brát jako výchozí. Docela nám pomáhal anglický komentovaný překlad, který je výrazně lepší, tam jsme nabíraly jistotu. A třeba názvy mincí jsme konzultovaly s kolegy odborníky.
ZUZANA: Problém taky byl, že originální van Manderův text ve své době neprošel žádnou redakcí, žádnou korekturou. Van Mander místy hodně opakoval myšlenky, vršil synonyma. Pro mě jako překladatelku bylo náročné zachovat čtivost a současně původní text. Zdržet se toho, abych ho zároveň redigovala, protože to není práce překladatelky.
Ke konci Cleveho mátly smysly natolik, že prováděl výstřednosti: nalakoval si oblečení, plášť a pokrývku hlavy terpentýnem a procházel se celý lesklý po ulici.
Snažily jste se držet archaismů, nebo jste šly cestou současného jazyka, který je přístupnější dnešnímu čtenáři?
IVANA: U překladu básní jsem využívala hodně archaizaci. Proměnlivý slovosled snese víc archaismů a může být víc nestandardní. Pomáhalo mi to snáz najít rým.
ZUZANA: Jak jsem zmínila, pro mě bylo složité nehistorizovat text příliš, ale ve spolupráci s redakcí v nakladatelství jsme nakonec tu správnou hranici snad našli.
Obecná představa je, že překladatel je „vlk samotář“, sedí někde v koutě a pracuje. Jak se překládá ve dvou? Funguje nějaká forma demokracie, má někdo hlavní slovo?
ZUZANA: Pro mě to byla první zkušenost s prací v tzv. „překladatelském tandemu“. Naštěstí jsme byly ve vzácné symbióze. Došlo i na momenty, kdy mě od absolutního zoufalství zachraňovalo, že jsme na to dvě. Kryly jsme si záda, dodávalo nám to jistotu. Nakonec byla spolupráce důležitější, než jsem čekala. Původně jsem Ivanu oslovila z kapacitních důvodů a taky proto, že jsem tušila, že pokud si má někdo skvěle poradit i s veršovanými částmi textu, může to být jedině ona. Tam jsem se nespletla.
IVANA: Tohle není knížka, kterou by člověk mohl přeložit sám. Asi by to šlo, ale trvalo by to roky a možná by z toho zešílel. Samotné bychom se utopily v moři nejistot. Překládání ve dvou se ukázalo jako geniální tah.
Ivana Svobodová
vystudovala anglickou a filologii na Univerzitě Palackého v Olomouci.
Píše poezii a prózu v českém i anglickém jazyce. V roce 2021 vydala sbírku básní pro děti Pouštění draků s ilustracemi Katariny Kratochvílové. Svou tvorbu publikovala mimo jiné v časopisech Host, Pevnost nebo Stonecrop Review.
Ukázky z tvorby zveřejňuje na webu www.ivanasvobodova.cz.
Zuzana Henešová
vystudovala nizozemskou a německou filologii na Univerzitě Palackého v Olomouci.
Kromě překladů v MUO se věnuje aktivitám spočívajícím v mezinárodní spolupráci. Ze stávajících i minulých projektů je to například filmová přehlídka Das FILMFEST (Goethe Institut Praha) nebo literárně-výtvarný program Oko do světa (nakladatelství Baobab).
Ivana Svobodová
vystudovala anglickou a filologii na Univerzitě Palackého v Olomouci.
Píše poezii a prózu v českém i anglickém jazyce. V roce 2021 vydala sbírku básní pro děti Pouštění draků s ilustracemi Katariny Kratochvílové. Svou tvorbu publikovala mimo jiné v časopisech Host, Pevnost nebo Stonecrop Review.
Ukázky z tvorby zveřejňuje na webu www.ivanasvobodova.cz.
Zuzana Henešová
vystudovala nizozemskou a německou filologii na Univerzitě Palackého v Olomouci.
Kromě překladů v MUO se věnuje aktivitám spočívajícím v mezinárodní spolupráci. Ze stávajících i minulých projektů je to například filmová přehlídka Das FILMFEST (Goethe Institut Praha) nebo literárně-výtvarný program Oko do světa (nakladatelství Baobab).
