Zemřel průkopník kinetického op-artu Milan Dobeš
Cesta k mezinárodně uznávanému umělci nebyla pro Milana Dobeše vůbec jednoduchá. Na vysoké škole v Bratislavě čelil problémům kvůli svému kapitalistickému původu, protože jeho otec vlastnil do roku 1948 textilní továrnu v Českém Těšíně. Ve studiu mohl pokračovat jen díky podpoře rektora Jána Mudrocha. Zásadním momentem a zlomem v jeho kariéře byl tříměsíční pobyt ve Francii, kam mohl odjet díky fingované žádosti o sňatek. Dostal se do kontaktu s moderním uměním, přičemž se živil malováním pouličních scén.
V roce 1966 dostal nabídku vystavovat v Domě československo-sovětského přátelství v Praze, baště umění socialistického realismu, což paradoxně znamenalo jeho průlom do světového umění. Výstava světelných a kinetických objektů v atraktivním prostoru na Václavském náměstí, která byla původně plánována jako „truc akce“, přilákala 56 000 návštěvníků. Upoutala také pozornost světově významných teoretiků, včetně Franka Poppera a Uda Kultermanna, kteří Dobeše zařadili mezi klíčové osobnosti kinetického umění a op-artu. Frank Popper následně pozval Dobeše na výstavu Kunst–Licht–Kunst v Eindhovenu, první poválečnou výstavu tohoto druhu na světě.
Poté putovala Dobešova díla na prestižní světové výstavy – Documenta 4 v Kasselu (1968), EXPO ’70 v Ósace či Bienále v Montevideu v roce 1969, kde získal První cenu za kinetickou plastiku. Vedle Victora Vasarelyho, Andyho Warhola, Edwarda Kienholze nebo Martiala Raysse byl pozván do Helsinek na výstavu Ars 69, kde vystavovalo šest desítek nejlepších světových výtvarníků. „Jak jsem se tam dostal, nevím, ale byl jsem tam. A se mnou tam byl ještě Kolář,“ vzpomínal Milan Dobeš po téměř půl století pro filmový dokument Muzea umění. Jeho postavení mezi klíčovými představiteli světového konstruktivismu potvrdila v roce 2013 účast na prestižní výstavě „Dynamo. Století světla a pohybu v umění 1913–2013“ v Grand Palais v Paříži, která rekapitulovala století kinetického umění. Z bývalého Československa byli na výstavu vybráni pouze František Kupka a Milan Dobeš.
Jedním z vrcholů Dobešovy kariéry byla v roce 1971 spolupráce s American Wind Symphony Orchestra v USA, kde se podílel na tvorbě monumentálního světelně-kinetického objektu, který byl synchronizován s hudbou významných skladatelů, jako byli Krzysztof Penderecki a Toširó Mayuzumi.
Milan Dobeš byl jako ekvilibrista pracující se světlem a pohybem, tvořil precizní op artové grafiky i rozsáhlé prostorové kinetické objekty. Jako rafinovaný iluzionista a barevný minimalista pracoval racionálně, ale přitom vytvářel překvapivě emotivně působící díla. Svou tvorbou měnil realitu prostoru, jeho pulzující díla pohlcují diváka a přenáší ho do jiných světů.