Zemřel architekt Lumír Lýsek
Lumír Lýsek se narodil 12. 12. 1934 v Ostravě Mariánských Horách, dětství strávil v Jistebníku, dospíval v Otrokovicích a Brně. Jako talentované dítě měl Lumír původně jít ve šlépějích svého otce, slavného sbormistra Františka Lýska. Hrál na klavír a housle, ale vážné zranění prstů na obou rukách mu hudební kariéru znemožnilo. Během studia na gymnáziu jej zájem o umění a techniku přivedl k přihlášce na studia architektury. Dostal se do ateliéru Emila Belluše na Fakultě architektury a pozemního stavitelství na Slovenské vysoké škole technické v Bratislavě. Tam do roku 1959 úspěšně prošel učením architektů Vladimíra Karfíka, Jana Evangelisty Kouly, Alfréda Piffla a dalších.
Už během studií dotáhl k realizaci vítězný soutěžní návrh na zotavovnu ROH Ždiar v Monkové dolině ve Vysokých Tatrách (1956). Sekundovaly mu tehdy dvě budoucí úspěšné architektky, Lýdie Švihrová (Titlová) a jeho budoucí manželka Soňa Kvasničková.
Na začátku 60. let se Lumír Lýsek stal zaměstnancem bratislavského střediska Obchodního projektu Praha, od roku 1969 vedl bratislavské projektové středisko Svazu slovenských spotřebních družstev, tzv. DRUPRO. Od roku 1974 s přestávkami působil jako pedagog na Katedře architektonické tvorby FA SVŠT. V roce 1982 byl jmenován profesorem a pět let na to založil a vedl Katedru architektonického projektování a designu.
Po listopadu 1989 na Fakultě architektury zůstává, vede Katedru konstrukčně-technických disciplín. Paralelně zakládá soukromý ateliér, od poloviny devadesátých let řeší mnoho úkolů v italském regionu okolo Verony. Po 15 letech se vrací domů, nikoliv však do Bratislavy, ale do Olomouce, za svou sestrou Květuší Lepilovou, bývalou profesorkou hejčínského gymnázia.
Lumír Lýsek se v Olomouci od roku 2010 usadil natrvalo. Nebyla to však jeho první zkušenost s hanáckým městem, pracovní cesty ho sem zavedly již dříve. V časovém rozpětí třiceti let se účastnil dvou architektonických soutěží, z nichž každá představuje samostatnou kapitolu dějin olomoucké architektury. V roce 1966 vítězí Lýsek ve vnitropodnikové soutěži Obchodního projektu na vlastní administrativní budovu v Olomouci na třídě Svobody. V hrubých obrysech si novostavba Jednoty, jak si ji znají všichni Olomoučané, uchovala původní autorovo řešení. Rozpracování studie už však bylo přiděleno kolegům architektům (Vladimíru Polesnému, Ivo Kučírkovi a Aloisi Haltmarovi).
Sebevědomé modernistické gesto let šedesátých vystřídala v devadesátých letech památkáři snáze akceptovaná postmoderna. Architekt Lýsek jí šel vstříc v roce 1995 jen o jednu parcelu dál. S olomouckým kolegou Petrem Opletalem a svými potomky, architekty Desanou a Radimem Lýskovými, se účastní architektonického konkurzu na Komerčně-administrativní centrum GEMO v Olomouci. Zatímco podle odborné poroty skončil jeho návrh na druhém místě, ale investor prosazoval Lýskovo řešení. Mediálně ostře sledovaný spor skončil patem pro všechny hráče – dodnes „proluka Gemo“ zeje prázdnotou a hyzdí jednu z hlavních tepen města.
Kurátorka Muzea umění Martina Mertová uspořádala ve dnech 14. 3. – 2. 5. 2024 v olomoucké Molitorově knihovně výstavu Architekt Lumír Lýsek / Hostem v Olomouci. Vystavené exponáty jsou nyní součástí podsbírky architektury Muzea umění Olomouc.
Poslední rozloučení s architektem Lumírem Lýskem se koná v pondělí 16. 6. 2025 ve 14 hodin v obřadní síni olomouckého krematoria.