Za Bohdanem Bloudkem

Bohdan Bloudek nastoupil hned 1. října 1990 a dlouhá léta se pak věnoval zejména grafickým úpravám různorodých tiskovin (pozvánek, drobných tisků, a především katalogů výstav). Z muzea definitivně odešel po osmadvaceti letech 30. září 2018.

Olomoucký rodák Bohdan přišel na svět 30. ledna 1954, vystudoval šternberské gymnázium (maturoval v roce 1973) a Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti se specializací na keramiku. V letech 1976–1981 završil studia na Katedře teorie kultury Filozofické fakulty Palackého univerzity. Vystřídal pak několik zaměstnání v olomoucké ZOŘE a na Generálním ředitelství Sigmy.

Těžce nesl, že se musel v lednu 1997 vystěhovat z bytu na Nábřeží, z jednoho z tzv. důstojnických domů, v němž prožil s rodiči valnou část života (na druhé straně tak o několik měsíců unikl hrůzné povodni). Jeho novým bydlištěm se stal dům U Černého koně na Dolním náměstí – Bohdanova okna nyní místo na řeku mířila přes pavlač na obrovitý platan ve dvoře.

Po celý život byl svérázným, citlivým, poněkud nepraktickým, spíše tradicionalisticky založeným člověkem. Odráželo se to i v jeho práci – u grafických úprav dával před digitalizací přednost tradičním postupům. Tisíce obrázků pro muzejní publikace pečlivě upravoval ověřenými metodami za pomoci tužky a pravítka. V roce 1993 tak vznikala úvodní publikace k otevření několika prvních muzejních sálů. Pro knihu Příběhy z dlouhého století, na jejíž grafické úpravě se podílel se Zdeňkem Macháčkem, musel připravit 860 vyobrazení…

Dokázal být ovšem i osobitě humorný, jeho proslulé glosy oscilovaly mezi poetičností a sžíravostí, také k ženám býval střídavě dvorný i nezvykle otevřený. Do penze jsem odešel o pět let dřív, takže jsme se pak vídali už jen příležitostně. Vzpomínám s vděčností na to, s jakou ochotou a péčí mi i pak mnohokrát vypomohl s řadou obrázků, jak rádi jsme spolu sedávali a rozprávěli na předvánočních muzejních dýcháncích nebo při náhodných setkáních na ulici. Měl jsem ho zkrátka rád.

Pavel Zatloukal