Martin Cenkl, Tomáš Jakubec, Robin Závodný | Urbánnosti

18. 11. 2014 — 1. 2. 2015
Arcidiecézní muzeum Olomouc | kavárna Amadeus

Skupinová výstava olomouckých fotografů, které spojuje téma krajiny, ať už průmyslové, městské nebo digitálně manipulované. Je sestavená ze souborů Martina Cenkla (Svatyně, 2013-2014), Tomáše Jakubce (Jinde, 2014) a Robina Závodného (Silent Crowds). 

Martin Cenkl | Svatyně
„Počítačem manipulovaný soubor fotografií s názvem Svatyně, poukazuje především na vítězství a sílu architektonické formy. Snímky zachycují nejen ideál krásy v podobě dokonalé symetrie, ale také sterilitu moderních staveb, uniformní řešení velkých měst, rakovinové množení novodobých městských komplexů dle současných trendů architektury. Soubor zároveň vypovídá a glosuje o současné společnosti a jejich materiálních potřebách, o změně hierarchie hodnot dnešní ryze spotřební společnosti, o ztrátě duchovních hodnot i věčné shromažďovací potřebě lidstva.“

Tomáš Jakubec | Jinde
„Jinde je komorní́ a minimalistický dokument o místě, které dobře znám a mnohokrát jsem ho navštívil. Tento zvláštní krajinný prostor má svého jedinečného genia loci. Cizí průmyslové objekty implantované člověkem do krajiny se postupně asimilují a kombinují se svým okolím; vzniká nová symbióza chladných industriálních materiálů a přírody. Původně narušitelské industriální objekty postupně zarůstají zelení a vytvářejí jakési biomechanické konstrukce. Je možné, že touto postupnou metamorfózou se za mnoho let veškerá původní techničnost zcela vytratí a přemění se do čistě biologické podoby. Mnoho rostlinných anomálií, které se pozornému návštěvníkovi místa vyjevují, tak mohlo někdy dávno být taktéž cizími objekty.“

Robin Závodný | Silent Crowds 
„Na Tchaj-wan jsem přijížděl s očekáváním, že se na ulicích Tchaj-peje budu prodírat mezi lidmi a že se budu tísnit ve vagónech metra. To se více méně splnilo. Zapomněl jsem však na hluk, který ty davy v obchodech, na tržištích a na ulicích doprovázel. Obchodníci hlásali do megafonů své nabídky, jiné podniky lákaly hlasitou hudbou a k tomu všemu řinčely nekonečné proudy mopedů. Tu a tam se však ve městě objevila místa, oázy, kde se to všechno začalo ztrácet v pozadí. Obklopilo mě ticho a zapůsobil pohled na konstrukce a stavby, kde ti lidé bydlí a kde se všechen ten mumraj odehrává.“