Theatrum Italiae
Itálie patřila v raném novověku k nejvýznamnějším kulturním centrům Evropy. Představovala prostor, kde bylo možné obdivovat antické památky, vrcholná díla renesančního a barokního umění i sledovat proměny soudobé architektury. Města jako Řím, Florencie či Benátky byla skutečnými pokladnicemi vizuálních forem a přitahovala cestovatele z celé Evropy. Zatímco umělci hledali inspiraci, studovali díla svých předchůdců a současníků, pro mladé aristokraty byla návštěva Itálie často završením jejich vzdělání. Zkušenost z těchto tzv. kavalírských cest (Grand Tour) výrazně formovala kulturní rozhled evropských elit a přispívala k šíření uměleckých stylů i estetických idejí napříč kontinentem.
Důležitou roli při utváření představy o Itálii hrála grafika. Veduty, pohledy do městských ulic, náměstí i na jednotlivé stavby byly vydávány nejen jako samostatné listy, ale doprovázely také cestopisy, itineráře a atlasy, které čtenářům umožňovaly symbolicky (virtuálně) putovat po Evropě. Pro skutečné cestovatele se grafika stávala oblíbeným suvenýrem, připomínkou navštívených míst, uchovávala „vizuální paměť“ a současně pomáhala šířit obraz Itálie jako centra evropské kultury.
Komorní výstava, sestavená výhradně z arcibiskupských sbírek, uchovávaných na zámku v Kroměříži, představuje výběr topografických alb a grafických vedut, které zachycují italská města v době jejich kulturního a politického rozkvětu. Mezi exponáty nechybí ukázky velkoryse koncipovaného „atlasu“ italských měst od amsterdamského nakladatele Joana Blaeua, pohledy na barokní Řím od Giovanniho Battisty Faldy ani reprezentativní soubor velkoformátových vedut Florencie vytvořených podle kreseb Giuseppe Zocchiho.
Výstava je současně první částí dlouhodobějšího cyklu, který spolu s doprovodným katalogem navazuje na výstavní projekt Architektura v grafice 16. – 18. století ze sbírek Arcibiskupství olomouckého, uskutečněný v závěru roku 2025 v Arcidiecézním muzeu Olomouc.