SOMA 3: Konstiantyn Zorkin / Ochranná vrstva I + II

Kov je tvrdší než dřevo než lidské tělo, traumatizuje, je ale také sám traumatizován. Osciluje na pomezí ochrany a bezbrannosti. Zorkin říká: „Myslím, že má tvorba a tento projekt nemohou být nikdy doslovným výrazem tragédie; umění málokdy popisuje a vypráví události přímo. Je však pro mne důležité zachytit mentální a fyzické napětí, které nás všechny spojuje v boji proti nepříteli a pomáhá udržet společnou víru. Můj umělecký jazyk vždy reflektoval téma vítězství života nad smrtí, teprve nyní ale nejde o téma abstraktní.“
- VERNISÁŽ: čtvrtek 10. 4. 2025 v 17:00
- TERMÍN 10. 4. – 16. 5. 2025
- OTEVŘENO: út–čt 16:00–18:00
- SOMA – centrum pro současné umění a psychoterapii (Areál FNOL Olomouc)
- POLOHA NA MAPĚ: 49.5871542N, 17.2391006E
Při své první zahraniční prezentaci je Ochranná vrstva rozložena do dvou kompatibilních částí, instalovaných ve vlastních prostorách. V Olomouci je to budova bývalé uhelny ve Fakultní nemocnici, dnes vznikající centrum pro současné umění a psychoterapii SOMA. V Šumperku pak alternativní industriální prostor galerie Contemporary Czech Art. Každý akcentuje své, v případě prvém nás vede nazpět k sobě, k empatii a komunikaci, v tom druhém akcentuje význam estetického prožívání skutečnosti a individuální kreativitu. Jedno bez druhého přitom může existovat jen podmínečně.
Konstiantyn Zorkin
Vizuální umělec, žijící a tvořící v Charkově. Patří mezi nejvýraznější osobnosti současné ukrajinské scény. Je mimo jiné držitelem ocenění za scénografii. Věnuje se zejména sochařství a umění instalace, ilustraci a kresbě, loutkovému divadlu a performance. Preferuje chudý materiál, dřevo, kov, látku, narativně bohatou strukturu redukuje a abstrahuje. Využívá bhatství evropské mytologie, fascinuje jej magická funkce umění. Divadelní představení Vertep (Betlém), které vytvořil v reakci na napadení Ukrajiny Ruskem pro Charkovské loutkové divadlo, se stalo kultovním, stejně jako představení Žirafa Mons. Projekt Jménem města (2024) připravený ve spolupráci s Charkovským literárním muzeem osobně ocenil britský historik Timothy Garton Ash. Jeho součástí byl i stejnojmenný autorský grafický román.
Umění je nejlepší prezentací Ukrajiny ve světě
(rozhovor s Konstiantynem Zorkinem)
- Jak byste se jako umělec charakterizoval? Jaké je vaše hlavní téma a předmět zájmu?
- Pracuji s různými formami i médii: performance, loutkové divadlo, instalace, sochařství, grafika, land art atd. Měnit média je důležité, každá nová zkušenost s materiálem vás obohacuje a posunuje.
- Jak moc vás ovlivnilo místo vašeho původu nebo ateliér, v němž jste studoval?
- Moje vzdělání je kulturologické. Nemám výtvarné vzdělání, před patnácti lety jsem se však setkal s profesorem, který mne uvedl do avantgardní metodiky kresby. V Sovětském svazu přitom byly podobné znalosti utajované a zakázané. Výtvarníci, kteří je používali, je sdíleli soukromě. Vždy s tím bylo spojeno riziko. Museli věřit tomu, komu své znalosti předávali.
- Ukrajina je rozsáhlé a kulturně velmi rozmanité prostředí. Co je pro ni jako celek typické a co charakterizuje prostor, ve kterém žijete vy?
- Myslím, že ukrajinské umění má velmi silné spojení se zemí, ze země si bereme magické a mytologické symboly a obrazy. Je to vidět na různých úrovních: práce s materiálem, kompozice, témata a další.
- Jste aktivní součástí své umělecké komunity? A spojujete ji s místem, nebo se cítíte být spíše světoobčanem?
- Charkovské umění mi dalo hodně. Vždycky se mi líbily znaky konstruktivismu, expresionismu a naivního umění, které jsem viděl v dílech tamních umělců, a pak jsem pochopil jejich kořeny. Sto let moderní umělci rozvíjeli ukrajinskou uměleckou tradici a snažili se ji mísit s aktuálními světovými trendy. Stejné experimenty můžete ale vidět nejen na Ukrajině. Ve většině je však zničil sovětský systém a my jsme k nim ztratili přístup.
- Jak se změnila situace vaše a ukrajinské umělecké komunity s eskalací války? Je válka něco, co aktivně reflektujete ve své tvorbě, možná i proto, že se snažíte udržet zájem a odvahu společnosti doma i na Západě?
- Celý svůj život pracuji na Ukrajině, převážně v Charkově. Kvůli válce odtud řada umělců odešla, někteří zemřeli, jiní se skrývají. Máme malou, ale silnou komunitu. A za poslední tři roky jsme často společně vytvořili spoustu zajímavých věcí. V mém případě to znamená tři divadelní projekty, čtyři knihy a řadu výstav. Bylo to možné právě i proto, že jsem spolupracoval s dalšími umělci. Je to unikátní situace, protože nemáme žádnou formální ani oficiální podporu. Cítíme, že smrt je kolem nás a nevidíme budoucnost, proto nemáme čas čekat nebo odpočívat. Musíme pracovat. A pracujeme.
- Myslím, že umění je nejlepší prezentací Ukrajiny ve světě, ale musí to být skutečné ukrajinské umění, které se nechce líbit západním divákům. Umění dokazuje, že když je tělo Ukrajiny v krvi a ohni, její duše je živá a silná.
- Nevím, co nás čeká v budoucnu, ale jsem si jistý, že vše, co jsme udělali, a ještě uděláme během téhle velké války, má nevyčíslitelnou hodnotu a mělo by být v historii zaznamenáno, i kdybychom přišli o život.
- Ve své tvorbě pracujete s různými médii a formami, kromě sochařství se věnujete také kresbě nebo loutkovému divadlu. Co pro vás možnost kombinovat různé přístupy znamená, co vám nabízí?
- Pracovat s různými médii znamená pracovat s různými nástroji. Vždycky mě zajímá, jak si osvojit nový nástroj a postup. Umělec nemůže mít omezení a já u sebe žádná nevidím. Vím, že příště přijde něco nového, netuším, kdy a co, ale vždy se těším.
- Za umělce mluví jeho dílo. Je ale něco, na co byste své publikum rád upozornil „navíc“ nebo mimo něj?
- Projekt OCHRANNÁ VRSTVA vznikl v roce 2022. Nyní může vypadat jako reflexe válečného tématu, ale když vznikal, každý jeho prvek, materiál, forma, kompozice, byl naprosto emocionální, pocitovou reakcí na dění kolem. Proto nemohu říci, že jde o konceptuální projekt, protože místo „konceptu“ bych raději použil slova „truchlení“. Slzy s lidským srdcem, kterými jsou všechny komponenty tohoto projektu označeny, jsou právě symbolem truchlení.
Projekt Konstiantyna Zorkina akcentuje ekologický aspekt lidské existence, reflektuje proměnu klimatu, dopad člověka na přirozené prostředí a fatální důsledky, které jeho činnost na svět má.
SOMA – centrum pro současné umění a psychoterapii
Prostor určeným ke sdílení, interakci, učení se a překonávání různých podob traumatu prostřednictvím a s pomocí forem současného umění. Je komunitním projektem podporovaným Fakultní nemocnicí Olomouc a Muzeem umění Olomouc. Utvářen je lokálně, přičemž kombinuje meditativní a aktivizační nástroje. Zaměřuje se na jednotlivce a jeho prožívání vlastního života i nastolené situace. Využívá zázemí originální industriální stavby (příklad pozdní funkcionalistické architektury Bedřicha Rozehnala), která se nachází v severovýchodním cípu olomouckého nemocničního areálu, a jako maják zároveň označuje bezpečný městský terén. Kdo je zde zdravým a kdo pacientem? Jak vypadá a jak se prezentuje odolná společnost? K čemu je nám veřejný prostor? A jak jej utváříme a sdílíme?
Contemporary Czech Art
Neziskový projekt založený na myšlence prezentovat široké, ale i odborné veřejnosti díla současných českých umělců a umělkyň, jejichž výtvarný projev lze považovat za osobitý a výjimečný. Za cíl si klade umenšovat rozpor mezi současným publikem a současným uměním – a to tak, že chce, aby se vystavující umělci byli ochotni konfrontovat s návštěvníky prostřednictvím komentovaných prohlídek a volně publikovaných interview. Naopak diváky hodlá vést k zevrubnějšímu chápání uměleckého artefaktu a jeho chápání na základě srozumitelnosti. Prostor budiž vnímán jako místo průniku skupin, kde jedni si uvědomují, že je třeba k tvorbě umění přistupovat opravdově a netendenčně, a druzí mají v sobě dost ochoty se na výsledky takové práce dívat optikou nezatíženou vizuálními dogmaty doby. Galerie v industriálním prostoru s úchvatným pohledem na město Šumperk a Jeseníky.
Pořádá Sluňákov ve spolupráci s Nadací Partnerství (Lucie Řehoříková)