Přístavy neklidu

I na tomto příběhu lze ilustrovat, co je art brut – umění neškolených tvůrců vyrůstající z jejich vnitřního pnutí, nutkání vyjádřit se. Často se jedná o lidi s psychickými problémy nebo žijícími na okraji společnosti. Právě jejich umění představí Muzeum umění Olomouc od 19. 10. 2023 na výstavě Přístavy neklidu. Art brut v Polsku.„Art brut, v českém překladu syrové či surové umění, se odlišuje od lidového umění propojeného často s řemeslnou dovedností nebo naivního umění zachycujícího a často zkrášlujícího či idylizujícího okolní svět. Autoři z oblasti art brut čerpají ze svého nitra, mají svůj vnitřní vesmír, jehož vize přenáší do soch a obrazů,“ vysvětluje kurátorka Šárka Belšíková. „Oni netvoří kvůli prezentování, ale z vnitřního přetlaku pouze pro svou vlastní potřebu.“

Zájem o tento typ umění odstartovala v Polsku podobně jako u nás v 70. letech vlna soukromé sběratelské a objevitelské činnosti. „Za pozornost stojí především sbírka krakovského právníka Lezska Macaka, který díla nejen sbíral, ale také o ně soustavně pečoval a materiálně pomáhal tvůrcům – lidem ,na okraji‘, společensky diskvalifikovaným, ale s velkým tvůrčím potenciálem,“ popisuje spoluautorka výstavy Anežka Šimková. Devadesátá léta pak přinesla u nás i v Polsku novou společenskou situaci a možnost mezinárodní spolupráce. Nastoupila nová generace sběratelů a teoretiků, kteří usilují o přiblížení art brut širšímu publiku a prezentují tento fenomén i v zahraničí.

Právě díky sběratelům se surové umění postupně stává součástí předních světových sbírek a expozic. „Přelomovou událostí bylo zařazení výběru těchto děl a imaginativní tvorby z celého světa do hlavní výstavy 55. Benátského bienále v roce 2013, v níž zazářilo dílo české Anny Zemánkové. Další významnou světovou událostí bylo zařazení daru souboru sběratele art brut Bruno Dechampa do sbírek Centre Georges Pompidou v roce 2021. Pařížské muzeum pro něj vyčlenilo ve stálé expozici moderního a současného umění samostatný prostor, kde jsou zastoupeny i české autorky Adéla Ducháčová, Vlasta Kodríková, Slávka Lelková a další,“ vyjmenovává Anežka Šimková. „Centre Pompidou si vytyčilo odborné bádání v rámci art brut jako jeden ze svých speciálních dlouhodobých projektů.“

Olomouc hraje v tomto kontextu významnou roli v tuzemsku. Již od 70. let se ve zdejším Divadle hudby konaly malé výstavy tvůrců, později přiřazovaných k art brut.  Muzeum umění se tomuto fenoménu věnuje ve své nové vývojové etapě po roce 1989, kdy také vznikla profilovaná kolekce. První velkou historickou sondou v rámci České republiky byla v roce 2008 výstava Art brut v českých zemích – Mediumici, solitéři, psychotici, připravená ve spolupráci s Alenou Nádvorníkovou. „Současná výstava na tento úspěšný start navazuje, mapuje historii a podobu art brut tentokrát v Polsku. Projekt, který naplňuje program Středoevropského fóra, se uskutečnil také díky dlouholetým kontaktům Anežky Šimkové s polskými sběrateli a odborníky v této specifické oblasti umění,“ podotýká Belšíková. Přínosná je také spolupráce s olomouckým sběratelem Pavlem Konečným, který letos již po dvanácté připravuje v Muzeu umění jednodenní festival Art brut film Olomouc.

PUBLIKACE

Výstavu doprovází také vůbec první velký vstup tématu na českou půdu, česko-anglická publikace Přístavy neklidu. Art brut v Polsku s bohatým obrazovým doprovodem i odbornými studiemi. Autorky výstavy – Šárka Belšíková a Anežka Šimková – mapují historii tohoto umění v polském prostředí. Polská teoretička Grażyna Borowik přispívá k poznání aktivit center spojených s psychiatrickou péčí, Małgorzata Szaefer otevírá problematiku současného postavení tohoto fenoménu v Polsku. Barbora Kundračíková píše o autentičnosti umění ve vztahu k art brut. Radosław Łabarzewski mapuje polský dokumentární film o tvůrcích surového umění. Kniha o 232 stranách se dvěma sty obrázky, kterou graficky zpracoval Petr Šmalec, zahrnuje obsáhlý katalog medailonů samotných tvůrců – doplňují je ukázky jejich prací. Bonusem je kalendárium upozorňující na významné události art brut v Polsku a ve světě.