Josef Mánes opět na Moravě

Josef Mánes, V létě (Červené paraplíčko), 1855, soukromá sbírka, dlouhodobě zapůjčeno do Národní galerie v Praze

„Po Moravě, po Moravě / srdce mé touží. Do Čech, do Čech / pusťte mě, bozi…“ je úryvek z básně, kterou Josef Mánes složil jako dárek pro hraběte Augusta Alexandera Silva Tarouca a jeho choť Isabellu Sofii, své hostitele na zámku v Čechách pod Kosířem. Přátelské vazby byly ale jen jedním z důvodů, proč Mánes k Moravě tolik přilnul a opakovaně se sem vracel.

První cestu na moravský a slezský venkov podnikl již roku 1846, o tři roky později byl vyslán uměleckým spolkem Jednota umělců výtvorných na Kroměřížský sněm. Morava Mánesa okouzlila přírodou i folklórním bohatstvím a stala se pro něj „druhým domovem“, který mu poskytoval nejen inspiraci k tvorbě, ale i úlevu v období psychických krizí. Kromě Čech pod Kosířem se jeho zázemím pro cesty do okolí stalo také Blansko. Ze svých výletů vždy přinášel množství kresebných studií lidových krojů i přírody, které často dále zpracovával. Byl jedním z prvních umělců, kteří v polovině 19. století obrátili své kroky tímto směrem.

V neobyčejně bohaté a žánrově rozmanité tvorbě Josefa Mánesa hraje moravská inspirace jednu ze stěžejních rolí. Jeho „návrat“ na Moravu by tedy měl připomenout jak významnou osobnost českého umění, tak i kontext, v němž jeho dílo vznikalo.