Jozef Jankovič | Plynutí času

Nedávno zesnulý Jozef Jankovič (1937-2017) byl výraznou osobností poválečného slovenského umění. Na začátku šedesátých let dvacátého století patřil do okruhu bratislavských konfrontací a svou tvorbou si brzy získal uznání v mezinárodním kontextu. Tvarosloví informelu, nové figurace a vlivy pop-artu i postmoderny uchopoval vlastním sochařským pojetím, jímž angažovaně vypovídal o vzestupech a pádech lidského života, které obrací do společenské roviny a s ironickou nadsázkou se dotýká existenciálních limitů, které s sebou uplynulá doba přináší. 

Do obecného povědomí se zapsal zejména sousoším Oběti varují odhaleným v roce 1969 u Památníku SNP v Banské Bystrici, které se stalo symbolem vyrovnávání se slovenské společnosti s vlastní minulostí. Podle zadání měl vytvořit sousoší na téma „vítězství“, svévolně ho však změnil na příznačnější „oběť“. Odvážné ztvárnění vertikálního a horizontálního průniku lidských figur v kompaktní celek dalo vzniknout monumentálnímu dílu, které svou dimenzí dalece přesáhlo podobu tehdejších realizací. Jenže komunistickým normalizátorům se nezamlouval tento typ angažovaného umění a v roce 1972 monumentální dílo „uklidili“ do nacisty vypálené obce Kaliště. Do Banské Bystrice se Jankovičovo sousoší vrátilo až v roce 2004. 

I přes nemožnost vlastní umělecké činnosti a prezentace sochařské tvorby v období normalizace neustal v hledání nových cest a vedle šperku se začal věnovat grafice, díky čemuž se stal jedním z průkopníků počítačové grafiky ve slovenském výtvarném umění. Ani po další ráně, která ochromila jeho zdraví, se nevzdal nekonvenční podoby svého uměleckého vyjádření, které vyústilo do podoby rozměrných figurálních reliéfů a plastik, často umísťovaných do veřejných prostor.  

Výstava v Muzeu umění Olomouc navazuje na stejnojmennou retrospektivu v Galerii města Bratislavy (7. 9. – 23. 10. 2016), doprovozenou monografií, která se stala průřezem jeho celoživotní sochařské tvorby. Zároveň se koná k výročí jeho nedožitých osmdesáti let, kdy uměleckou obec zasáhla zpráva o jeho náhlém úmrtí, a vzdává tak hold této vůdčí osobnosti slovenského sochařství 2. poloviny 20. století.

Těžiště výběru zastoupených děl, který byl koncipován ještě přímo s jejich autorem, spadá do období konce 60. let a začátku 70. let, tedy času formování osobních výtvarných programů a reakcí na nejaktuálnější evropské umělecké tendence, kdy Jankovič přišel s motivem naddimenzovaných lidských končetin, přecházejícím k expresivním plastikám s poselstvím naléhavého apelu v rámci aktuálního celospolečenského dění. Vedle toho vystavená kolekce jeho raných prací na papíře nebo zdigitalizované náhledy architektonických projektů a počítačových grafik, příhodně prezentovaných právě na dotykovém počítači, jenom dokreslují Jankovičův mimořádný smysl pro tvar, hmotu a jejich vnitřní dynamiku stejně jako schopnost se pokaždé umět vcítit do aktuálně užívaných výrazových prostředků, které tak dohromady vytvářejí hned několik paralelních linií jeho bohaté tvorby. K vidění budou dále stěžejní ukázky dokreslující autorovo tvůrčí uvažování v následujících letech, kdy se v rámci postmoderního tvarosloví ke slovu dostala groteska a svérázně podala pocit pramenící z hledání svobody a absurdnosti zažívaných situací, se štiplavostí jí vlastní trefně poukazující na nejrůznější polohy a krajní deformace individua v žité skutečnosti.

Jozef Jankovič obdržel různá významná ocenění: Grand Prix Bienále Danuvius v Bratislavě (1968), Bienále mladých v Paříži (1969), Herderovy ceny (Vídeň, 1983). Reprezentoval Slovensko na Bienále v Benátkach (1970, 1995), na výstavě východoevropské avantgardy s názvem Europa-Europa v Bonnu (1994) a řadě dalších. Od roku 1990 působil na VŠVU v Bratislavě a stal jejím prvním rektorem po Sametové revoluci. 

Na výstavě můžete vidět v CEAD Pointu (balkon, 2. patro naproti vchodu do Obrazárny) i videodokument o Jozefu Jankovičovi s názvem Manifest. 

Olomoucká výstava je doplněná hned o několik interaktivních zón pro návštěvníky, v nichž si každý může vyzkoušet některé z principů Jankovičovy tvorby, ať už v rámci práce s jeho originálními tvary částí lidského těla (ruce, nohy, hlava) na světelném stole, v kreslící aplikaci na dotykovém tabletu nebo fyzickou aktivitou a vyzkoušením si různých pozic těla v rámci vymezených značek na zdi nebo naznačených siluetách na podlaze. Vedle výstavního sálu aktivační úkoly zaplnily i ohradu u muzea, kde zvou návštěvníky výstavy spolu s kolemjdoucími k pózování po vzoru krkolomných pozic Jankovičových figur a jejich sdílení na instagramu #jankovic_muo. 

Olomoucká výstava Jozefa Jankoviče Plynutí času se koná pod záštitou ministra kultury České republiky Daniela Hermana a ministra kultury Slovenské republiky Marka Maďariče.

Podívejte se na reportáž České televize o výstavě Jozef Jankovič | Plynutí času, či na pořad ArtZóna anebo na Reflexi vizuálního umění na Českém rozhlasu Vltava.

• Realizační tým:
• Výběr exponátů a koncepce výstavy: Jozef Jankovič, Olga Staníková
• Kurátorka výstavy: Olga Staníková
• Architektonické řešení: Tomáš Lampar
• Grafický design: Vladimír Vaca
• Instalace: Jan Kutra, Vlastimil Sedláček, Filip Šindelář
• Restaurování a ošetření děl: Dalibor Sedlák, Eliška Sklenářová, Veronika Wanková, Libuše Vybíralová
• Světelný design: Pavla Beranová, Zuzana Režná, Michal Horáček, Luboš Zbranek – Ateliér světelného designu, Divadelní fakulta JAMU v Brně
• Intervence do výstavy: Ivana Zochová
• Multimédia: Petr Votoček, Kamil Zajíček
• Překlad a korektura: Adéla Horáková, David Richardson
• Fotografie: archiv autora, Zdeněk Sodoma, fotoarchiv Slovenské národní galerie, Oravské galerie v Dolním Kubíně a Stredoslovenské galerie v Banské Bystrici
• Propagace: Tomáš Kasal, Lukáš Horák
• Doprovodné programy: Petr Dvořák, Alexandr Jeništa 
• Vzdělávací programy: David Hrbek, Michaela Soukupová

Poděkování za laskavé zapůjčení autorových děl na výstavu a jejich digitálních reprodukcí: paní Zuzana Jankovičová s rodinou, Art Fond – Stredoeurópsky  fond súčasného umenia, Danubiana Meulensteen Art Museum, Galéria mesta Bratislavy, Národní galerie v Praze, Slovenská národná galéria, Prvá slovenská investičná skupina a.s. v Bratislavě, Roman Fecik Gallery, Východočeská galerie v Pardubicích, Zbierka Linea, Zbierka SOGA, Sbírka Galerie Dolmen, Oravská galéria v Dolnom Kubíne, Stredoslovenská galéria v Banskej Bystrici, české a slovenské soukromé sbírky. 

Výstavní projekt vznikl ve spolupráci Muzea umění Olomouc, Galérie města Bratislavy a nakladatelství Art Bid, s. r. o., Bratislava za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky a Ministerstva kultury Slovenské republiky.

U příležitosti výstavy vyšla umělcova monografie s textem Juraje Mojžiše a Ivana Jančára v nakladatelství Art Bid, s. r. o., Bratislava.