Jan Knap: Okna do Ráje
„Obraz je okno do hlubší reality,“ tvrdí Jan Knap. Okna nám otevírají viditelné věci, které mohou člověka pohnout, aby viděl, co je za nimi. Knap pojímá své výtvarno jako meditaci nad životem. Zdánlivě naivní a líbezné zobrazení sakrální tématiky v sobě ve skutečnosti ukrývá dramata, která autor předává osobitým způsobem – používá k tomu křesťanskou symboliku, kterou můžeme v jeho případě nazývat „kontemplativní ikonografií“. Tato metoda umožňuje pozorovateli uměleckého díla přemítat nad jednotlivými symboly zvlášť, ale v kontextu celého díla vyjevuje vyšší smysl. Je to starý způsob výtvarného jazyka, který se dotýká samotné sémantiky pojmu „Andachtsbild“, devoční obraz.
Jan Knap (*1949)
- Malíř bydlí v Plané u Mariánských Lázní, v gotickém domě, který opravil. Předtím žil v Německu, Brazílii, USA a Itálii.
- Po útěku z Československa v roce 1969 studoval u Gerharda Richtera v Düsseldorfu. První úspěchy zažil v Německu, následovaly další země, hlavně Itálie.
- Jan Knap je jedním z mezinárodně nejúspěšnějších českých umělců.
Takové chápání tvorby zvýrazňuje fakt, že Knap je známý perfekcionismem. Postavy a předměty přemalovává, posunuje a často nepovažuje dlouhá léta obraz za dokončený. Neustále usiluje, aby to, co chce vyjádřit, bylo nejlépe provedeno. V perfekcionismu můžeme spatřovat jeho pokoru a hlubokou bázeň před tajemstvím, které nazírá. Do strnulého světa symbolů Jan Knap vnáší živost a dodává mu určitý druh něhy. Hledíme s ním na posvátno, které nás přirozeně vede k vnitřnímu rozjímání. Z Knapových obrazů na nás vydechuje anagogické světlo – nutí nás směřovat vzhůru, k něčemu, co nás přesahuje. Knapův výtvarný projev tak nese starou synekdochickou funkci posvátných obrazů – sdělování mystéria spásy.