18. 10. – 30. 12. 2007
Muzeum moderního umění | Kabinet, Salon

Dana Puchnarová jako malířka a grafička debutovala v první polovině let šedesátých, tedy v době, kdy se politická a společenská situace v tehdejším Československu velice zvolna uvolňovala a umělci začali nejenom objevovat a ctít tradice českého moderního umění, ale také dávali najevo, že patří k jeho avantgardnímu předvoji. Zakládaly se skupiny a vystavovalo se, zatím jen po ateliérech neboť ze strany moci se ještě stále víc zakazovalo než dovolovalo. Byla to otevřená revolta proti panující estetice a skrytěji ovšem i proti politice.

Duch kolektivní a skupinový byl Daně Puchnarové nicméně cizí, malířka patřila k těm tvůrcům, kteří své dílo tvoří spíše v tichu a skrytu ateliérů. Na pozadí těchto raných letech šedesátých vznikly první cykly umělkyně: „Geometria Spiritualis“ a „Geometria Mechanica“. Podobný expresivně-abstraktní rukopis mají také obrazy, které jsou vlastně ilustracemi k dílu autorů, které si Dana Puchnarová oblíbila: Franze Kafky a Františka Halase. Tato etapa tvorby umělkyně (a jejich generačních souputníků) se dnes většinou označuje jako informel a jeho česká verze netrvala sice dlouho, ale byla významná, vzhledem k souvislostem s mezinárodní scénou. Dala základ, zkušenost a sebejistotu potřebnou k další práci.

Po roce 1969 (to už probíhala tzv. normalizace) umělkyně pokračovala cykly „Znaky“ a „Křivky“ a v druhé polovině let sedmdesátých cykly snů a vizí o zničené civilizaci; reagovala tak na neblahý vývoj ve společnosti, stále se zhoršující vztahy člověka k přírodě a ovšem také úpadek vztahů  mezilidských. Politickým vyjádřením těchto názorů bylo podepsání Charty 77, režim odpověděl výhrůžkami a zákazy. 

Po listopadu 1989 dostává tvorba umělkyně nové impulzy, dílo se harmonizuje a zjemňuje: také vlivem buddhismu, jenž se jí stal trvalým zdrojem inspirace, studiem východní filozofie a sympatiemi k hnutí new age. 

Dvanáctileté pedagogické působení na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty University Palackého v Olomouci umožnilo Daně Puchnarové ověřit si některé nové způsoby výuky.

V roce 1996 vytváří Puchnarová první práce z cyklu Sítě, které jsou – dle jejího vyjádření – symbolem duchovní jednoty a společné cesty k míru. Téma univerzality světa pospojovaného sítěmi jako by navazovalo na vizi řetězce rukou básníka Otokara Březiny, symbolizuje solidaritu a lásku, hodnoty, které dávají smysl naší civilizaci a kultuře.

Výstava v olomouckém Muzeu moderního umění vznikla na základě řádného zpracování autorčina díla, z něhož ještě větší část prezentuje slovem i obrazem doprovodná publikace.