Maulbertsch pinxit. Zakázky Franze Antona Maulbertsche na Moravě a v Čechách

31 05 2024 - 29 09 2024
Arcidiecézní muzeum Kroměříž
Arcibiskupský zámek Kroměříž, Manský sál, výmalba Franz Anton Maulbertsch.
Arcibiskupský zámek Kroměříž, Manský sál, výmalba Franz Anton Maulbertsch.

Franz Anton Maulbertsch náleží mezi nejvýznačnější představitele středoevropské malby pozdního baroka. Pocházel od Bodamského jezera, od konce třicátých let 18. století byl trvale usazen ve Vídni a ve druhé polovině 18. století podstatným způsobem ovlivnil také malířské dění na Moravě a v Čechách. S jeho jménem dnes můžeme spojit řadu významných realizací nástěnných maleb a oltářních obrazů v interiérech zdejších kostelů. Nepřehlédnutelným epilogem a jednou ze zakázek, jimiž se představil v Čechách, se pak stala výmalba Filozofického sálu knihovny premonstrátského kláštera v Praze na Strahově, kde na přání objednavatele navázal na obdobnou úlohu, jíž se prezentoval již o dvě destiletí dříve v knihovně premonstrátského kláštera v Louce u Znojma.

Maulbertsch v době vrcholu své tvorby přijímal zakázky z různých koutů tehdejší habsburské monarchie i za jejími hranicemi. Značná pracovní vytíženost jej proto záhy přiměla k zavedení efektivně pracujícího ateliéru, v němž se v průběhu čtyř desetiletí vystřídalo hned několik výrazných, jinak samostatně působících malířů. Maulbertsch se sám obvykle soustředil na nástěnnou malbu, její kompoziční rozvrh a figurální složku. Vyhotovením oltářních obrazů nezřídka pověřoval své kolegy, ať již zastřešené chodem dílny, nebo speciálně pro konkrétní zakázku přizvané. V obou případech pak tito umělci vypracovávali zadané oltářní obrazy v tzv. Maulbertschově způsobu, byť se ve svých samostatných pracích prezentovali osobním, často vizuálně odlišným malířským projevem. Maulbertschova role se v těchto případech omezovala na vypracování olejové skici, předkládáné ke schválení objednavateli a následně poskytované jako víceméně závazný podklad malíři, kterému Maulbertsch práci na obraze svěřil.

Výstava v chronologickém sledu představí proto nejen výběr z rozsáhlé Maubertschovy tvorby realizované na Moravě a v Čechách, ale přiblíží také samotný dílenský provoz. A to zejména prostřednictvím děl Maulbertschova vídeňského kolegy a vrstevníka Felixe Iva Leichera (1726–1812), stojícího mimo provoz dílny, a také téměř o generaci mladšího Josefa Winterhaldera ml. (1743–1807), někdejšího Maulbertschova žáka, následovníka a opakovaně spolupracovníka, vystupujícího zejména v počátcích jeho kariéry v rámci dílenského provozu. Ohlasy Maulbertschova osobitého stylu zastupuje několik dalších, autorsky často obtížně uchopitelných prací.

Maulbertsch v době vrcholu své tvorby přijímal zakázky z různých koutů tehdejší habsburské monarchie i za jejími hranicemi. Značná pracovní vytíženost jej proto záhy přiměla k zavedení efektivně pracujícího ateliéru, v němž se v průběhu čtyř desetiletí vystřídalo hned několik výrazných, jinak samostatně působících malířů. Maulbertsch se sám obvykle soustředil na nástěnnou malbu, její kompoziční rozvrh a figurální složku. Vyhotovením oltářních obrazů nezřídka pověřoval své kolegy, ať již zastřešené chodem dílny, nebo speciálně pro konkrétní zakázku přizvané. V obou případech pak tito umělci vypracovávali zadané oltářní obrazy v tzv. Maulbertschově způsobu, byť se ve svých samostatných pracích prezentovali osobním, často vizuálně odlišným malířským projevem. Maulbertschova role se v těchto případech omezovala na vypracování olejové skici, předkládáné ke schválení objednavateli a následně poskytované jako víceméně závazný podklad malíři, kterému Maulbertsch práci na obraze svěřil.

Výstava v chronologickém sledu představí proto nejen výběr z rozsáhlé Maubertschovy tvorby realizované na Moravě a v Čechách, ale přiblíží také samotný dílenský provoz. A to zejména prostřednictvím děl Maulbertschova vídeňského kolegy a vrstevníka Felixe Iva Leichera (1726–1812), stojícího mimo provoz dílny, a také téměř o generaci mladšího Josefa Winterhaldera ml. (1743–1807), někdejšího Maulbertschova žáka, následovníka a opakovaně spolupracovníka, vystupujícího zejména v počátcích jeho kariéry v rámci dílenského provozu. Ohlasy Maulbertschova osobitého stylu zastupuje několik dalších, autorsky často obtížně uchopitelných prací.

Franz Anton Maulbertsch nebo Andreas Brugger, Diana a Kalisto, 1760, olej na papíře, 20,8 x 29,2 cm, Moravská galerie v Brně
Franz Anton Maulbertsch nebo Andreas Brugger, Diana a Kalisto, 1760, olej na papíře, 20,8 x 29,2 cm, Moravská galerie v Brně
Franz Anton Maulbertsch nebo Andreas Brugger, Diana a Kalisto, 1760, olej na papíře, 20,8 x 29,2 cm, Moravská galerie v Brně
Franz Anton Maulbertsch nebo Andreas Brugger, Diana a Kalisto, 1760, olej na papíře, 20,8 x 29,2 cm, Moravská galerie v Brně

Prostory Kroměřížského zámku nebyly pro uspořádání výstavy zvoleny náhodně. V roce 1759 zde Maulbertsch na objednávku olomouckého biskupa Leopolda Bedřicha z Egkhu realizoval výmalbu Manského sálu, který se tak stane přirozenou součástí prohlídky výstavy. Na další nástěnné malby a jednotně koncipované chrámové interiéry realizované Maulbertschovou dílnou na Moravě a v Čechách upozorní přímo ve výstavě digitální prezentace. Ve spolupráci se Seminářem dějin umění Masarykovy univerzity bude k výstavě vydán bohatě ilustrovaný katalog.

Výstava se koná u příležitosti 300. výročí narození malíře. Záštitu nad ní převzal arcibiskup olomoucký Josef Nuzík a biskup brněnský Pavel Konzbul.