Dorota Sadovská: HRDINA NOSÍ BRNENIE, SVÄTEC JE NAHÝ
Dorota Sadovská je jednou z hlavních představitelek současné slovenské malby, působí však také na poli fotografie, videoartu, prostorových instalací a performance. Narodila se roku 1973 v Bratislavě, kde i dnes žije a tvoří. V roce 1997 absolvovala zdejší Vysokou školu výtvarných umení, o dva roky později dokončila studium na francouzské École Nationale des Beaux Arts v Dijonu. Veřejnosti se poprvé samostatně představila v roce 1995 na výstavě Acta v bratislavské galerii Nova. Od té doby zaznamenala na osm desítek samostatných vystoupení, zúčastnila se přinejmenším dalších dvou set skupinových výstav a k tomu dosud získala i třináct domácích nebo zahraničních ocenění. Její díla jsou zastoupena v mnoha soukromých i veřejných sbírkách (Slovenská národná galéria, Národní galerie Praha, Albertina ve Vídni, The University of Arizona Museum of Art vTucsonu).
Celou intermediální tvorbu Doroty Sadovské spojuje niterný zájem o lidské tělo, kterého se v každém ze segmentů své tvorby dotýká specifickým způsobem. Vždy však jde o pravdivou, hlubokou a intimní uměleckou výpověď. Od počátku velmi suverénně pracuje s médiem klasické malby a tradičními malířskými tématy. S velkou úctou a zároveň novátorsky uchopuje zobrazování křesťanských postav – Krista, Panny Marie, svatých i andělů, které se v jejím díle zabydlely už v polovině devadesátých let minulého století. Zpravidla monochromatické figury, jejichž modely jsou konkrétní lidé, pojímá autorka minimalisticky, bez atributů, šatů i vlasů, s expresivní řečí gest a pohledů. Neobvyklý je zvolený úhel zabírající figury světců z nadhledu, který navozuje dojem nadzemské perspektivy. Dorota Sadovská často také velmi sofistikovaně a individuálně pracuje s výstavním prostorem, díky čemuž její obrazy často překračují rovinu klasického dvojrozměrného díla a fungují jako objekty.
Dorota Sadovská je jednou z hlavních představitelek současné slovenské malby, působí však také na poli fotografie, videoartu, prostorových instalací a performance. Narodila se roku 1973 v Bratislavě, kde i dnes žije a tvoří. V roce 1997 absolvovala zdejší Vysokou školu výtvarných umení, o dva roky později dokončila studium na francouzské École Nationale des Beaux Arts v Dijonu. Veřejnosti se poprvé samostatně představila v roce 1995 na výstavě Acta v bratislavské galerii Nova. Od té doby zaznamenala na osm desítek samostatných vystoupení, zúčastnila se přinejmenším dalších dvou set skupinových výstav a k tomu dosud získala i třináct domácích nebo zahraničních ocenění. Její díla jsou zastoupena v mnoha soukromých i veřejných sbírkách (Slovenská národná galéria, Národní galerie Praha, Albertina ve Vídni, The University of Arizona Museum of Art vTucsonu).
Celou intermediální tvorbu Doroty Sadovské spojuje niterný zájem o lidské tělo, kterého se v každém ze segmentů své tvorby dotýká specifickým způsobem. Vždy však jde o pravdivou, hlubokou a intimní uměleckou výpověď. Od počátku velmi suverénně pracuje s médiem klasické malby a tradičními malířskými tématy. S velkou úctou a zároveň novátorsky uchopuje zobrazování křesťanských postav – Krista, Panny Marie, svatých i andělů, které se v jejím díle zabydlely už v polovině devadesátých let minulého století. Zpravidla monochromatické figury, jejichž modely jsou konkrétní lidé, pojímá autorka minimalisticky, bez atributů, šatů i vlasů, s expresivní řečí gest a pohledů. Neobvyklý je zvolený úhel zabírající figury světců z nadhledu, který navozuje dojem nadzemské perspektivy. Dorota Sadovská často také velmi sofistikovaně a individuálně pracuje s výstavním prostorem, díky čemuž její obrazy často překračují rovinu klasického dvojrozměrného díla a fungují jako objekty.
V kontextu dosavadních výstavních instalací Doroty Sadovské je výstava v olomouckém Arcidiecézním muzeu prvním projektem, jehož ohniskem je přímé setkání jejích maleb se starým uměním. Nastavuje se tak předpokládaný a očekávaný dialog stálých a časem ověřených hodnot se současným malířským projevem, v němž se snoubí smělý, nekonvenční a provokující přístup s vědomím věčnosti a duchovního přesahu zvolených témat. Příběh výstavy symbolicky otevírají obrazy z cyklu Svätí, který v tvorbě Doroty Sadovské představuje iniciační a zároveň stále pokračující a otevřené dílo. Autorka vrací světcům zpět život, emoce, gesta a těla, která extrahuje do koncentrovaných perspektivních zkratek. Úvodní společenství obrazů světců a světic vytváří symbolickou předsíň k pobývání v blízkosti obrazů Svaté rodiny v následující části výstavy. Tuto část instalace nadto provází setkání dvou pláten s kojící Madonou, jejichž vznik od sebe dělí takřka čtyři staletí. Lidství Madony neapolského barokního malíře Bernarda Cavallina není jako u Doroty Sadovské vyjádřeno významově akcentovanou nahotou, ale pro svou dobu neméně provokativně zvoleným modelem prosté dívky z ulice. Následující dva sály přinášejí trýznivou beznaděj a bezmocnost v autorčině interpretaci tématu Piety a závěrečnou katarzi na obrazech Modrozeleného Krista s ranami a Bílého Krista v posledním sále Galerie.
VÝSTAVA: Dorota Sadovská: HRDINA NOSÍ BRNENIE, SVÄTEC JE NAHÝ
MÍSTO: Arcidiecézní muzeum Olomouc, Galerie
TERMÍN: 07 03 – 26 05 2024
VERNISÁŽ: 07 03 2024 v 18:30
AUTORKY: Gabriela Elbelová, Dorota Sadovská
KURÁTORKA: Gabriela Elbelová
PŘEKLAD: Zuzana Henešová
ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ: Dorota Sadovská, Vlastimil Sedláček
GRAFICKÝ DESIGN: Vladimír Vaca
INSTALACE: Vlastimil Sedláček, Daniel Opletal, Filip Šindelář, Ondřej Žák
PROPAGACE: Lukáš Horák, Tomáš Kasal
DOPROVODNÉ PROGRAMY: Hana Lamatová, Marek Šobáň
VÝSTAVA: Dorota Sadovská: HRDINA NOSÍ BRNENIE, SVÄTEC JE NAHÝ
MÍSTO: Arcidiecézní muzeum Olomouc, Galerie
TERMÍN: 07 03 – 26 05 2024
VERNISÁŽ: 07 03 2024 v 18:30
AUTORKY: Gabriela Elbelová, Dorota Sadovská
KURÁTORKA: Gabriela Elbelová
PŘEKLAD: Zuzana Henešová
ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ: Dorota Sadovská, Vlastimil Sedláček
GRAFICKÝ DESIGN: Vladimír Vaca
INSTALACE: Vlastimil Sedláček, Daniel Opletal, Filip Šindelář, Ondřej Žák
PROPAGACE: Lukáš Horák, Tomáš Kasal
DOPROVODNÉ PROGRAMY: Hana Lamatová, Marek Šobáň