9. 10. 2008 – 4. 1. 2009
Muzeum moderního umění | Kabinet, Salon
„Mojí touhou je namalovat takové věci, aby se nad nimi musel každý zamyslet a poznat, že existuje i něco víc, než hmota. Že jenom pro hmotu nežijeme, že jsou daleko lepší věci, které člověka povznášejí nad všednosti dne….“
Cecilie Marková
Jedním z významných letošních projektů zaměřených na neprofesionální umění je současná výstava díla Cecilie Markové, jedné z nejvýznamnějších autorek medijní tvorby u nás.
Autor výstavního projektu a dlouholetý spolupracovník Muzea umění Olomouc Arsén Pohribný dal výstavě podtitul Podobenství duší i vzhledem ke spiritistické inspiraci v díle Cecilie Markové. Kyjovská rodačka Cecilie Marková (1911–1998), vyučená modistka, prožila ve svém městě dlouhý a plný život. Díky svému manželovi se setkala se spiritismem a návštěvy spiritistických seancí jí daly podnět k vlastní tvorbě. Její první kresba je datována 12. 10. 1938. Po náhlém ovdovění v roce 1940 až do smrti se Markové pak stala kresba prostředkem komunikace s nepřítomnou blízkou bytostí, tudíž podstatným smyslem jejího života. „Než začala kreslit, nic prý nechápala a setrvávala v očekávání toku energií. Stačilo však, aby malým kolečkem naznačila střed a již viděla v jeho okolí hlavy. Střed provokoval jednak klíčení linií, avšak záhy čáry ve stádiu rozpuku přitahoval. Primární linie obkroužila novotvar, další čáry vrhají záblesky okrajových okvětí, jiné výhonky se kroutí do exotických závitů a srostlic …“ (z textu Arséna Pohribného v katalogu výstavy).
Imaginativní přeludná květenství, labyrinty, medijní portréty, astrální krajiny, kosmické erupce jsou obsahem velkého množství jejích prací (kresby, pastely, akvarely, olejomalby), které autorka poprvé vystavila v roce 1950. Následně se účastnila mnoha domácích i zahraničních výstav.
Současná výstava je zatím nejrozsáhlejší a nejkomplexnější výstavou jejího pozoruhodného a kontinuálního díla z období od čtyřicátých do devadesátých let 20. století. Výstava měla premiéru v Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích a první reprízu v Galerii výtvarného umění v Hodoníně.
Exponáty jsou zapůjčeny především od soukromých sběratelů a dále pocházejí ze Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Poetické galerie v Praze, Muzea Únětické kultury v Úněticích a Muzea umění Olomouc.