Bartoloměj Paprocký z Hlohol a Paprocké Vůle (1540/1543–1614)
Nespokojil se správou několika malých vsí ve středním Polsku, ale vydal se na riskantní cestu do světa velkých dějinných událostí. Jenže politické angažmá Bartoloměje Paprockého z Hlohol v kandidatuře Maxmiliána Habsburského na polský trůn skončilo neúspěchem, a tak musel v roce 1588 uprchnout z vlasti. Azyl našel v českých zemích, kde tento genealog, heraldik, básník a překladatel strávil přes dvacet let, z toho téměř polovinu na dvoře olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského. Pohnuté osudy tohoto všestranného muže představuje výstava ve věži Arcibiskupského zámku v Kroměříži.
Pobyt Bartoloměje Paprockého v Kroměříži v letech 1589–1598 připomíná pamětní deska odhalená loni na nádvoří zámku. „Právě zde pracoval na svém nejznámějším díle Zrcadlo slavného Markrabství moravského (1593), v němž sepsal historii moravských rodů, prelátů či královských měst. Obsahuje i rytinu Jana Willenberga s nejstarším pohledem na město Kroměříž,“ říká kurátor výstavy Miroslav Myšák. „Také další dílo – Diadochos, to jest Posloupnost knížat a králův českých (1602) – se věnuje dějinám českých zemí. Při zpracování vycházel nejen ze starších kronik, ale také ze soudobých pramenů, které nalezl v archivech spřízněných šlechtických rodů,“ doplňuje Miroslav Myšák.
Do Polska se Bartoloměj Paprocký vrátil až v pokročilém věku v roce 1610. Zbavený někdejšího majetku žil pouze z podpory několika příznivců a svou literární tvorbu zakončil roku 1613 polsko-latinským dílem s moralizujícími verši o různých situacích v lidském životě. Svůj neklidný život, během nějž zavítal do mnoha koutů středovýchodní Evropy, zakončil v roce 1614 haličském Lvově.
