25 02 2015
26. 4. – 24. 6. 2007

26. 4. – 24. 6. 2007
Muzeum moderního umění | Kabinet, Salon

Současná výstava je retrospektivou tvorby pěti „rozhněvaných designérů“ (jak je nazvala v roce 1989 Milena Lamarová), kteří před dvaceti lety založili volné sdružení Atika a zapsali se výrazně do dějin českého designu. Architekti Vít Cimbura (1950), Bohuslav Horák (1954), Jiří Javůrek (1956), Jiří Pelcl (1950) a Jaroslav Šusta ml. (1956) se orientovali především na nábytkovou tvorbu a nekonformní pojetí interiérů v duchu tehdejších současných postmoderních tendencí.

Absolventi Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, z ateliéru Josefa Svobody, vytvářeli svébytné kolekce nábytkových kusů a jiné objekty (židle, křesla, pohovky, knihovny, zrcadla, police, věšáky, lampy, vázy, mísy), které představují osobitou polemiku s funkcionalismem, současnou domácí nábytkovou tvorbou, s unifikací a nivelizací doby na zlomu 80. a 90. let 20. století. Tvarosloví objektů není v rozporu s jejich užitkovým a funkčním určením, vykazuje vždy všechny rysy kvalitního řemesla, předměty mají také vždy svou individuální a výrazovou řeč. Na šesti domácích výstavách (Praha 1987, 1988, 1989, 1992; Olomouc 1988; Brno 1992) a pěti zahraničních (Paříž 1989, 1992; Berlín 1989; Vídeň 1990; Amsterodam 1990) vystupovali autoři společně jako jediní představitelé neoficiální linie českého designu. Skupina měla od roku 1988 v Praze vlastní výstavní síň, v roce 1992 ukončila svou činnost, zároveň s otevřením prodejní galerie Genia Loci v Praze Na Újezdě, která se do roku 1996 věnovala propagaci současné designérské tvorby.

V době činnosti skupiny Atika (1987–1992) vzniklo asi 160 jedinečných autorských objektů, původních originálů, které jsou živou a metaforickou reakcí na aktuální společenské a filozofické problémy své doby. Způsob, jímž se autoři Atiky zmocnili tvorby nábytkových objektů, je mimořádný; v dějinách designu 20. století přinesli bohatou a specifickou emoční poetiku, kterou i zahraniční kritika oceňovala jako jedinečný projev českého prostředí. Odrážela inspiraci přírodou, magickou atmosférou Prahy, vyjadřovala touhu po příběhu, ale i absurditu doby… „V jejich dílech byl přitom ten teplý, tichý, nade vše povznesený, celkový konsenzus estetického vnímání“.

Výstava měla premiéru ve Východočeské galerii v Pardubicích, další reprízu bude mít v regionálním muzeu v Mikulově.