Architektura v grafice 16.– 18. století

Giovanni Battista Piranesi, Porovnání různých římských iónských hlavic s řeckými převzatými z ilustrací od Le Roye, 1761, lept, 395 x 600 mm, list XX z alba Della Magnificenza ed Architettura de' Romani (O velkoleposti a architektuře Římanů)

Kurátorský výběr těch nejcennějších a  současně nejzajímavějších děl z arcibiskupské sbírky, jejichž pojítkem je architektura a různorodé formy jejího zobrazování v grafice 16. až 18. století, představuje od 16. října 2025 do 4. ledna 2026 výstava v Arcidiecézním muzeu Olomouc.

Využití grafiky v zobrazování architektury odstartovaly technologické inovace na počátku 16. století. Renesance oživila principy antických architektonických řádů, které se staly základem novověkého stavitelství a grafika, jejíž hlavní devízou je možnost replikace obrazu, účinným nástrojem pro šíření a zprostředkovávání architektonických kánonů a forem.

„Velmi brzy repertoár architektonické grafiky obohatily také veduty, následované alby věnovanými městským sídlům i jednotlivým stavbám včetně například zahradní architektury či interiérového mobiliáře,“ říká kurátorka Helena Zápalková. „Mezi nejvýznamnějších exponáty, které návštěvníci uvidí, lze zařadit bohatě ilustrovaná alba barokních architektů Paula Deckera, Johanna Bernharda Fischera z Erlachu nebo Salomona Kleinera, soubory pohledů na antické památky i soudobou barokní italskou architekturu a zahrady od Giovanniho Battisty Faldy nebo práce jednoho z nejoriginálnějších italských grafiků 18. století Giovanniho Battisty Piranesiho.“

Prostřednictvím grafiky byly ilustrovány různé architektonické traktáty a teoretické spisy samotných architektů, dokumentovány stavby současné i minulé. „Především v baroku se stala oblíbenou rovněž příležitostná a efemérní architektura a z čiré fantazie a kreativity vycházejí návrhy ideálních staveb, tzv. capriccio,“ doplňuje Helena Zápalková.

Sběratelství grafiky olomouckých biskupů a arcibiskupů úzce souvisí s dějinami kroměřížské zámecké knihovny, kterou v nově vybudované rezidenci založil v roce 1694 uměnímilovný biskup Karel z Lichtensteinu-Castelcorna. Soubory grafických listů, ať již samostatných nebo adjustovaných v albech, či bohatě ilustrované knihy se objevují v inventáři zámecké knihovny od samotného počátku. Další díla obdobného charakteru pak byla získávána do sbírky v průběhu času nejen cílenými nákupy biskupů, ale také díky odkazům jejich osobních knihoven. Do samostatné sbírky byla většina grafických listů vyčleněna spolu se vzácným souborem staromistrovských kreseb archivářem a knihovníkem Antonínem Breitenbacherem v roce 1932. Část grafických alb přesto zůstala i nadále součástí zámecké knihovny.

Sbírka je obsahově, geograficky i časové široce rozkročena. Grafické tisky věnované architektuře však náleží mezi ty vůbec nejvýpravnější a nejpočetnější. Ať již jde o teoretické práce samotných architektů nebo různorodá, tematicky zaměřená alba. V menší míře jsou pak ve sbírce zastoupeny jednotlivé grafické listy.