AKTUALITA | 21. 6. 2017

Dvacet let od smrti Victora Vasarelyho připomene tohoto francouzsko-maďarského umělce výstava v Zámecké jízdárně Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou. Připravila ji vedoucí odboru moderního a současného umění Muzea umění Olomouc Gina Renotière společně s umělcovým vnukem Pierrem Vasarelym. Jen z olomoucké sbírky bude k vidění hned pětatřicet Vasarelyho děl. Na výstavě se podílí také francouzská Fondation Vasarely v Aix-en-Provence a Vasarelyho muzeum v jeho rodné Pécsi (Maďarsko).

„Výstava v Alšově jihočeské galerii představuje svou šíří opravdové unikum, prezentuje totiž díla ze tří významných institucí úzce spojených se jménem a dědictvím Victora Vasarelyho: Fondation Vasarely v Aix-en-Provence a Vasarely Muzeum v maďarské Pécsi Victor Vasarely sám založil a Muzeum umění Olomouc je partnerem Fondation Vasarely a vlastní největší konvolut děl tohoto mimořádného umělce v České republice,“ připomněla kurátorka výstavy Gina Renotière s tím, že výstava potrvá od 25. června až do 1. října tohoto roku.

Reprezentativní výběr tvoří na osm desítek samostatných prací – obrazů, tisků, plastik a tapiserií. Přímo z Olomouce se jedná o třiatřicet grafik, jeden obraz a jednu tapisérii. „Vasarelyho tapiserie Harmas z roku 1966 je unikátní i tím, že ji zhotovila královská manufaktura Aubusson, která během své šestisetleté historie realizuje jen ta nejvýznamnější výtvarná díla v technice tkané tapiserie,“ zdůraznila Gina Renotière.

Význam expozice podtrhuje také osobní účast vnuka Victora Vasarelyho Pierra na vernisáži. On sám se společně s Ginou Renotière podílel také na výběru děl a při přípravě výstavy s ní úzce spolupracoval.

Dokumentární film

Výstavu doplňují také architektonické návrhy stavby Fondation Vasarely v Aix-en-Provence. Fotografie tohoto „muzea architektury“ od česko-australské fotografky Kateřiny Blahové – Bliss a dokumentární film, natočený Kamilem Zajíčkem a Ginou Renotière z olomouckého Muzea umění, byly vytvořeny speciálně pro jihočeskou výstavu. „Film i fotografie představují architekturu sídla nadace, jež je sama výtvarným dílem odrážejícím Vasarelyho striktní nároky na umění – sloužit, být potřebným, podílet se svou imanentní přítomností na pozvednutí kultury svého okolí,“ vysvětlila Renotière.