Výstava vám nabízí kolekci kreseb, modelů i fotografických záznamů ilustrujících proměnu uvažování nad sochařským dílem od klasické figury, přes abstraktní objekt až k prostorové instalaci, která se udála ve 20. století.
Unikátní sondu do minulosti pak představují na výstavě barokní sochařské modely. V konfrontaci k novodobému umění dávají nahlédnout do zcela odlišné praxe, jakou byl barokní dílenský provoz a vnímání originality díla či tvůrčí invence autora. „Základním principem fungování barokních dílen bylo opakované využívání předloh, a to nejen vlastních, ale také cizích, ať již to byly trojrozměrné skici a modely, nebo kresebné studie či různorodé grafické reprodukce,“ vysvětluje kurátorka výstavy Helena Zápalková
Jestliže v době baroka hrála důležitou roli při uvažování o soše trojrozměrná skica nebo model, ve 20. století poskytuje největší oporu při studiu a poznání vývoje sochařského a objektového umění především kresba. Její základní devízou je možnost okamžitého záznamu myšlenky, tvaru, kompozice, schopnost flexibilně reagovat jak na osobní pohnutky a představy, tak reflektovat objektivní dobový, stylový a sociokulturní vývoj. „Sochařská kresba nebo rychlá skica se ve 20. století stále více osamostatňovala, často i s vědomím, že k realizaci ideje v materiálu ani dojít nemusí. Ve druhé polovině století si záznam myšlenky formou rychlé kresby či dokonce textového popisu zcela přestal činit nároky na materializaci sochařského objektu nebo prostorové instalace. Paradoxně tak dodnes mohou sekundární fotografické záznamy časově omezených autorských gest sloužit jako návody, jak uspořádat site specific performanci (Hugo Demartini, Akce v krajině, 1968), při níž může vzniknou pomíjivý objekt, ale také neopakovatelná energie a těžko přenositelné emoce,“ upozorňuje spoluautorka výstavy Štěpánka Bieleszová.
Více již v samotné výstavě!
V SOBOTU ZDARMA DO MUZEA!