AKTUALITA| 25. 1. 2019
Už jen o víkendu mohou návštěvníci Muzea moderního umění obdivovat to nejlepší ze středoevropské avantgardy první třetiny dvacátého století. Unikátní výstava Rozlomená doba 1908 – 1928, největší výstava v dosavadní historii muzea, totiž už v neděli končí.
„Pro tuto příležitost jsme se rozhodli prodloužit nedělní otvírací dobu výstavy až do 19 hodin,“ říká mluvčí Muzea umění Tomáš Kasal.
Jedinečnost výstavy podtrhuje množství autorů, s jejichž díly se návštěvníci mohou do neděle v Olomouci setkat. Jsou mezi nimi Emil Filla, František Kupka, Max Oppenheimer, Marianne (My) Ullmann, Oskar Kokoschka, László Moholy-Nagy, Lájos Kassák, Sándor Bortnyik, Stanisław Ignacy Witkiewicz (Witkacy), Władysław Strzemiński, Eugen Krón, Anton Jaszusch, Josip Seissel (Jo Klek), Marcel Janco, Vytautas Kairiūkštis a mnoha dalších.
„Jde o naprosto výjimečný počin, který nemá ve střední Evropě obdobu,“ zdůrazňuje spoluautor výstavy Karel Srp.
Muzeum umění vůbec poprvé věnovalo jednomu výstavnímu projektu celé patro své budovy. Těžiště Rozlomené doby spočívá ve výstavním sálu Trojlodí, kde převažují obrazy a sochy. Doplňují je expozice typografie, časopiseckých a knižních obálek, fotografické i plakátové tvorby v prostorách Kabinetu. Oživující součástí, která se prolíná celou expozicí, je projekce dokumentačních filmových záběrů. Sál Beseda patří promítání dobové filmové tvorby. Edukační zóna je v prostoru Salonu, kde je výrazná časová osa, podlahu pokrývá velká mapa střední Evropy a k dispozici je i rozhlasové studio.
Výstava končí za:
Pokračování v zahraničí
Po olomoucké premiéře čekají výstavu Rozlomená doba další tři pozměněné reprízy. Ta první začne 5. března v krakovském Mezinárodním centru kultury, od 27. června budou moct obdivovat výstavu návštěvníci Galérie města Bratislavy a od konce listopadu uzavře projekt expozice v Muzeu Januse Pannoniuse v Pécsi.
Končí i Marnotratný milovník barev
V neděli bude také naposledy otevřena výstava Arcidiecézního muzea Olomouc – Marnotratný milovník barev, která představuje dílo Stanislava Menšíka (1912–1970), malíře ze Svatého Kopečka, umělce velkého talentu a výrazné exprese i dojemné něhy a křehkosti. Těžiště jeho tvorby tkví v křesťanských námětech, věnoval se však také krajinomalbě, zátiší i malířskému záznamu prostých příběhů a útržků života. Nejvýznamnější část jeho práce vznikla ve válečných letech se svérázně interpretovanými ohlasy francouzského malíře Georgese Rouaulta (1871–1958), které silně rezonovaly s Menšíkovým uměleckým názorem.