Sonda MUO

sonda muo4
Středoevropské poválečné dějiny a jejich zkoumání skrze prostředky umění má ve svém hledáčku a přímo v náplni práce projekt Středoevropského fóra Olomouc (SEFO). Vztah umění k paměti, času a historii skrze kategorie monument – dokument a (vlastní neologismus) mockument – přibližuje inspirativní práce moldavsko-libanonského historika umění a kurátora Octaviana Eşanu. S jeho konceptuální triádou, jak zjišťujeme, se dobře pracuje také v rámci muzejních sbírek.

Sonda MUO / monument – dokument – mockument

Kabinet, 27 06 – 29 12 2024

Přehlídku současného umění tedy doplňujeme historickou sondou, v obměnách aktualizovanou soudobým uměleckým vstupem. Stěžejní momenty ze záhlaví trienále v tomto případě zabydlují relativně krátkou časovou osu od 60. let do současnosti. Jsou to momenty návratů k minulým událostem či dějům, které byly na dlouho umlčeny, ale v paměti zůstávaly jako fragmenty toho nejpodstatnějšího, momenty nových monumentů odmítající dobové zlaté tele, ale také momenty, v nichž umělci předbíhají aktuální čas, nebo z něj utíkají směrem k fiktivní budoucnosti.

S fokusem na „náš středoevropský prostor“ druhé poloviny 20. století sledujeme, že se umělecká díla logicky stávala, nebo od počátku byla vytvářena jako monumenty zaručující legitimitu různým verzím státního socialismu. Kurátoři MUO v porevoluční éře vynaložili velké úsilí pro shromáždění dokumentů, jež cíleně mapovaly stopy uměleckého odporu vůči oficiální kulturní doktríně. S třicetiletým odstupem lze na konvolut dokumentů a jejich interpretace nahlížet jako na nové památníky (monumenty) postsocialistického umění a kultury. Je jím nakonec i „naše SEFO“.

Jak dokument, tak monument jsou nástroji času. Záleží na momentu na časové ose, z nějž sledujeme, jak se s nimi zachází. Jakýmsi „protinástrojem času“, uvažuje Octaviano Eşanu, může být „mockument“ – jako vyfabulovaná stopa, fikce, která s oblibou používá ironii, výsměch, satiru.

Z depozitářů vytáhneme poprvé práce z exkluzivní akvizice sovětské neoavantgardy Dviženije a dosud nevystavené projekty slovenské skupiny VAL (Alexandr Mlynárčik, Alex Kupkovič, Viera Mecková). Dobrým zdrojem „objektivizoavných mockumentů“ je dílo jejich generačního souputníka Jozefa Jankoviče a naopak subjektivní rovinu „mockumentů“ prezentuje další slovenský autor, Rudolf Sikora. Experimentální rovina práce s časem, prostorem a monumenty dobře seděla také raným konceptuálním kusům Milana Knižáka. Regionální příspěvek k tématu nabízejí Jiří Žlebek a Ondřej Michálek.

Poslední výstavní prostor Kabinetu, kde vybraný soubor v obměnách představíme, zabydlí aktualizace sledovaného tématu. Co přesně se děje na časové ose v lineárním pojetí neměnného a stálého, ukáže divákům práce Matěje Smetany. Z jiné prespektivy nahlédneme pojmy fikce a časové a prostorové manipulace díky rozšíření instalace Venduly Chalánkové.

Osobnosti