Ghetto střední Evropa
Petr Spielmann na cestě mezi Brnem a Bochumí
Spielmann zde působil nejprve jako kurátor a koncepci instituce, která je regionální, v pravém slova smyslu komunitní, přesto má globální přesah, začal aktivně promýšlet už pod vedením svého předchůdce Petera Lea. Vyvrcholením jeho snah bylo založení „festivalu cizinců“ Kemnade International (1974), respektive otevření nové muzejní budovy (1983), jejímiž architekty byli autoři slavné dánské Louisiany, Vilhelm Wohlert a Jørgen Bo. Tekoucí prostor, který není rozdělen na vnější a vnitřní, veřejný a soukromý, přirozeně v sobě zahrnuje místa studia a kontemplace, knihovnu se studovnou (její návrh mimochodem vytvořila jiná Středoevropanka, Terry Haass), společenský sál Forum i místa aktivní zábavy, prostor, který je z podstaty chápán jako kreativní, je legendou o sobě sama. Sbírka, jíž zde Spielmann spolu se svými kolegy vytvořil, se kritického zhodnocení dočkává právě nyní.
Podobně jako tomu bylo v případě první edice trienále SEFO (2021), i nyní je jeho součástí historická sonda, která dává současné progresivní tvorbě pevný základ. A je zároveň impulzem pro zahájení nového výzkumného a edukačního projektu, který bude Muzeum umění Olomouc řešit v následujících letech, v souvislosti s přípravou na otevření nové expoziční budovy Středoevropského fóra, vznikající podle návrhu Jana Šépky. Program věnovaný výzkumu regionální novomediální kultury CEAD: New Media Museums tak střídá reflexe institucionální politiky a sbírkotvorné praxe. Spielmannovo pojetí střední Evropy jako integrální součásti evropské kulturní tradice, chápání uměleckého díla jako finálního „monumentu“ i snaha rozvíjet muzejní instituci jako otevřenou platformu, jako veřejný prostor, je pro SEFO podnětem k promýšlení své vlastní pozice a společenské role.
Kunstmuseum Bochum se pro SEFO stává klíčovým partnerem, což se promítne mimo jiné do práce se stálými expozicemi obou muzeí. V rámci trienále SEFO 2024 je podstatně proměněno olomoucké Století relativity – jiný monument o sobě. K jeho aktivizaci dochází díky začlenění děl Josefa a Anni Alberovým, Josepha Beyuse, Terry Haass, Cornelia Koliga, Herberta Kaufmanna, Kazimira Maleviče, Louise Nevelson, Serge Poliakoffa či Wladyslawa Strzeminského. Mimoto se domů „navrací“ Toyen, Josef Šíma, Jiří Hilmar či Terry Haass. Reinstalaci pak doprovází a v kontextu Spielmannova způsobu uvažování usazuje archivní výstava doplněná dvojicí autorských projekcí. Jejím prostřednictvím vstupujeme „místo činu“, do Spielmannovy pracovny, do jeho pomyslné hlavy, seznamujeme se s jeho rodinou, mj. Oskarem a Paulem Spielmannovými, životními přáteli i vzory, mezi něž patří Jan Amos Komenský, Karel Čapek či Tomáš Garrigue Masaryk. Stáváme se emigranty volbou, náš život je perecovským puzzle, jehož každý dílek představuje malé bohatství.
Instituce jako monument, osobnost jako monument, dílo jako monument – Je čas některý z nich (anebo všechny) přehodnotit? Mohou pro nás být čímkoli inspirativní? Anebo jinak: Lze se bez nich vůbec obejít?
PETR SPIELMANN
(11 10 1932–29 11 2020)
Historik umění, etnolog, vášnivý muzikolog a sběratel Petr Spielmann se narodil v Ústí nad Labem, v kulturní německo-židovské rodině. Jeho tatínek Paul Spielmann byl významným architektem, strýc Oskar malířem a prastrýc Otto hercem. Po studiích dějin umění na brněnské Masarykově univerzitě pracoval jako vedoucí obrazárny Muzea města Brna a v letech 1959–1969 pak jako kurátor v Národní galerii v Praze. V roce 1969 přijal pozvání Städtische Kunstgalerie Bochum, kde působil nejprve jako lektor a později jako kurátor nově vznikající středoevropské sbírky. V roce 1972 se stal jejím ředitel. Jeho působení bylo oceněno mj. státním vyznamenáním Spolkové republiky Německo. V letech 1975–1997 byl pedagogem na vysokých školách v Dortmundu a Bochumi. Po svém penzionování v roce 1997 se usadil v Brně, kde od roku 2004 působil na Fakultě výtvarných umění VUT, v letech 2004 až 2006 jako děkan.
Nejen během svého bochumského působení připravil Petr Spielmann řadu klíčových výstav (Otto Gutfreund, Josef Šíma, Mikuláš Medek, Jan Koblasa, Zbyněk Sekal, Endre Nemes, Lev Nussberg a Dviženie, Kubismus a hudba, Jan Amos Komenský, Totentanz ad.). Celkem jich bylo na tři sta padesát, ve většině případů doprovozených katalogem. Zasadil se o založení mezinárodního kulturního festivalu expatů, emigrantů a gastarbeiterů Kemnade International (1974, aktivní dosud). Podílel se na vytvoření sdružení Opus Bonum a Mezinárodní středoevropské kulturní asociace. Jako děkan FAVU VUT usiloval o vytvoření nikdy nerealizované brněnské umělecké čtvrti na ulici Husova. Petr Spielmann byl vizionářem žijícím život „ve znamení souvislostí“, komplexní osobnost, emigrant a intelektuál. Byl Evropanem systematicky otevírajícím ghetto střední Evropy světu, a vice versa.
PODĚKOVÁNÍ: Inge Spielmann, Hans Gunter Golinski, Ivo Habán, Sepp Hiekisch-Picard, Peter Kropp, Karl Heinz Schneiders, David Voda, Jana Vránová
KURÁTOR: Barbora Kundračíková
SPOLUPRÁCE: Özlem Arslan, Štěpánka Bieleszová, Ladislav Daněk, Noor Mertens, Gina Renotiere, Julia Zajackowska
ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ: Peter Kropp
INSTALACE: Filip Šindelář, Daniel Opletal, Vlastimil Sedláček
KONZERVOVÁNÍ: Anna Píšťková, Toby Pospíšilů
GRAFICKÝ DESIGN: Publicum Design, Petr Šmalec
EDUKACE: David Hrbek, Denisa Tessenyi
PR: Lukáš Horák, Tomáš Kasal
PODĚKOVÁNÍ: Inge Spielmann, Hans Gunter Golinski, Ivo Habán, Sepp Hiekisch-Picard, Peter Kropp, Karl Heinz Schneiders, David Voda, Jana Vránová
KURÁTOR: Barbora Kundračíková
SPOLUPRÁCE: Özlem Arslan, Štěpánka Bieleszová, Ladislav Daněk, Noor Mertens, Gina Renotiere, Julia Zajackowska
ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ: Peter Kropp
INSTALACE: Filip Šindelář, Daniel Opletal, Vlastimil Sedláček
KONZERVOVÁNÍ: Anna Píšťková, Toby Pospíšilů
GRAFICKÝ DESIGN: Publicum Design, Petr Šmalec
EDUKACE: David Hrbek, Denisa Tessenyi
PR: Lukáš Horák, Tomáš Kasal
Podpořeno Česko-německým fondem budoucnosti.
Podpořeno Česko-německým fondem budoucnosti.