Oskar Spielmann (1901–1974)
Paul Spielmann (1900–1978)
Příběh Oskara Spielmanna spočívá rozprostřen mezi pomyslnými světy Východu a Západu. Německy hovořící Brňan s židovskými kořeny, pod vlivem fatálních událostí druhé světové války nakonec zakotvil na další dvě desetiletí v Alžírsku, odkud však po válce za nezávislost odešel roku 1965 jako pied-noir na jih Francie. Stal se tak nepřímým aktérem dvou zásadních exodů v evropských dějinách 20. století: odsunu českých Němců a odchodu potomků Francouzů z Alžírska.
Již od dob studia ve Vídni na počátku dvacátých let udržoval Oskar Spielmann písemný kontakt s bratrem Paulem, architektem a designérem nábytku. Do Brna, do Drážďan, do Ústí nad Labem, a znovu do Brna, kam Paul prchnul po nástupu nacismu. Oskar psal německy, výjimečně i francouzsky. Paul používal i českou podobu křestního jména Pavel a poslal i několik českých dopisů. Jejich dopisy proudily čtyřicet let mezi Československem, severem Afriky a Francií. Odrážejí každodenní život, ale jsou i vstupenkou za horizont všedního dne. Vykreslují vnitřní svět bratří prostoupený hudbou, literaturou, nenaplněnou touhou po dalších setkáních, ale též jistotou spojení s někým, kdo v dálce tiše chápe a naslouchá.
Oskar Spielmann se od svých vystoupení v Brně, Praze a Bratislavě na rozhraní let 1936 a 1937 do Československa už znovu nevrátil. Jeho díla, která tehdy v Brně u rodičů bezstarostně zanechal, přežila díky obětavému úsilí rodiny jeho bratra Paula. Jedinečná atmosféra dobových brněnských interiérů kombinujících Spielmannovo vidění Maghrebu v interakci s art déco nábytkem Paula Spielmanna nyní znovu ožije v instalaci Rub Gallery Olomouc. V ní pražský vizuální umělec Mark Ther revokuje ducha „brněnského koloniálního salonu“ – do prostoru kde se setkává prvorepubliková nostalgie a orientální féerie, žhavé jižní slunce i domácí pohoda, stesk i snění.
