SOMA 3: Konstiantyn Zorkin / Ochranná vrstva I + II

Kov je tvrdší než dřevo než lidské tělo, traumatizuje, je ale také sám traumatizován. Osciluje na pomezí ochrany a bezbrannosti. Zorkin říká: „Myslím, že má tvorba a tento projekt nemohou být nikdy doslovným výrazem tragédie; umění málokdy popisuje a vypráví události přímo. Je však pro mne důležité zachytit mentální a fyzické napětí, které nás všechny spojuje v boji proti nepříteli a pomáhá udržet společnou víru. Můj umělecký jazyk vždy reflektoval téma vítězství života nad smrtí, teprve nyní ale nejde o téma abstraktní.“
Projekt Konstiantyna Zorkina akcentuje ekologický aspekt lidské existence, reflektuje proměnu klimatu, dopad člověka na přirozené prostředí a fatální důsledky, které jeho činnost na svět má.
Při své první zahraniční prezentaci je Ochranná vrstva rozložena do dvou kompatibilních částí, instalovaných ve vlastních prostorách. V Olomouci je to budova bývalé uhelny ve Fakultní nemocnici, dnes vznikající centrum pro současné umění a psychoterapii SOMA. V Šumperku pak alternativní industriální prostor galerie Contemporary Czech Art. Každý akcentuje své, v případě prvém nás vede nazpět k sobě, k empatii a komunikaci, v tom druhém akcentuje význam estetického prožívání skutečnosti a individuální kreativitu. Jedno bez druhého přitom může existovat jen podmínečně.
Vizuální umělec, žijící a tvořící v Charkově. Patří mezi nejvýraznější osobnosti současné ukrajinské scény. Je mimo jiné držitelem ocenění za scénografii. Věnuje se zejména sochařství a umění instalace, ilustraci a kresbě, loutkovému divadlu a performance. Preferuje chudý materiál, dřevo, kov, látku, narativně bohatou strukturu redukuje a abstrahuje. Využívá bhatství evropské mytologie, fascinuje jej magická funkce umění. Divadelní představení Vertep (Betlém), které vytvořil v reakci na napadení Ukrajiny Ruskem pro Charkovské loutkové divadlo, se stalo kultovním, stejně jako představení Žirafa Mons. Projekt Jménem města (2024) připravený ve spolupráci s Charkovským literárním muzeem osobně ocenil britský historik Timothy Garton Ash. Jeho součástí byl i stejnojmenný autorský grafický román.
Prostor určeným ke sdílení, interakci, učení se a překonávání různých podob traumatu prostřednictvím a s pomocí forem současného umění. Je komunitním projektem podporovaným Fakultní nemocnicí Olomouc a Muzeem umění Olomouc. Utvářen je lokálně, přičemž kombinuje meditativní a aktivizační nástroje. Zaměřuje se na jednotlivce a jeho prožívání vlastního života i nastolené situace. Využívá zázemí originální industriální stavby (příklad pozdní funkcionalistické architektury Bedřicha Rozehnala), která se nachází v severovýchodním cípu olomouckého nemocničního areálu, a jako maják zároveň označuje bezpečný městský terén. Kdo je zde zdravým a kdo pacientem? Jak vypadá a jak se prezentuje odolná společnost? K čemu je nám veřejný prostor? A jak jej utváříme a sdílíme?
Neziskový projekt založený na myšlence prezentovat široké, ale i odborné veřejnosti díla současných českých umělců a umělkyň, jejichž výtvarný projev lze považovat za osobitý a výjimečný. Za cíl si klade umenšovat rozpor mezi současným publikem a současným uměním – a to tak, že chce, aby se vystavující umělci byli ochotni konfrontovat s návštěvníky prostřednictvím komentovaných prohlídek a volně publikovaných interview. Naopak diváky hodlá vést k zevrubnějšímu chápání uměleckého artefaktu a jeho chápání na základě srozumitelnosti. Prostor budiž vnímán jako místo průniku skupin, kde jedni si uvědomují, že je třeba k tvorbě umění přistupovat opravdově a netendenčně, a druzí mají v sobě dost ochoty se na výsledky takové práce dívat optikou nezatíženou vizuálními dogmaty doby. Galerie v industriálním prostoru s úchvatným pohledem na město Šumperk a Jeseníky.
Pořádá Sluňákov ve spolupráci s Nadací Partnerství (Lucie Řehoříková)