Olomouc jako Arts and Architecture

Už Škola sama chápe architekturu trošku jinak. Vize není ani ikonická, ani minimalistická forma. Nové splyne se starým okolím, konvenční a vžité prvky tvarují staronové ladění. Projekt reaguje na místo návrhu, na jeho barvy, styly a sochařinu. Zvolená tři místa Olomouce leží na hranici mezi historickým jádrem a expanzí liberálního pokroku a historismu 19.století. Nejsou jednolitá, jejich urbánní kontext má více architektonických stop, noblesních a triviálních, i různé stupně zastaralosti. Každému místu je přiřazen specifický program městských služeb s trošku nezvyklým charakterem.
První místo je vozovna tramvají v Koželušské ulici, která má nezvyklou geometrii a dva kontexty. Na svahu stojí velké reprezentativní palazzi, Muzeum umění Olomouc a Šépkova přístavba. Pod svahem jsou nízké obytné bloky, zbytky hradeb a zdrženlivá předválečná architektura. Nad vozovnou vznikne centrum “Exhibition & Fun”, místo umělecké, designerské a řemeslné kreativity, místo produkce, informace, expozice, komerce i školení.
Druhým místem je veřejný areál Flora ve Smetanových sadech a jeho technické zázemí. Nový krajinářský projekt by měl vycházet z historických stop parku, které se dají na místě vystopovat. Výstaviště se transformuje do “Arts & Crafts” a slouží odborné i širší veřejnosti celoročně a každodenně i mimo festivaly, výstavy a závody.
Soukromý pozemek Domovina jako třetí místo se táhne podél ramene Mlýnského potoka a ulice Domovina. Skrz husté stromy na březích potoka je vidět nákupní Galerii Šantovka. Na pozemku už stojí silná sochařina, vysoké silo s vilou na střeše a pětipatrový obytný dům na Polské ulici. Jako náhrada industriálních fragmentů se projektuje centrum “Health & Wellness”, ve kterém se spojí doktorský dům s posilovnou.
Zadání pro výtvarníky a architekty je zpřesněno trojicí pojmů monument—document—mockument. Pohybují se na rozhraní mezi přechráněným centrem a nechráněným okrajem. Ochranné pásmo rezervace není zárukou zdravé tkáně města. Vágní, nevyužitý a nenaplněný terén nacházejí studenti pod vedením Miroslava Šika přímo pod svícnem. Experimentem se stává řízená integrace umění do architektury. Vzniká od počátku v přímé kooperaci umělce a výtvarníka.