Na okraji / Mezi městem a krajinou

27 06 2024 - 29 09 2024
Muzeum moderního umění
(Výstava) (Workshop) (Architektura)
Eliška Bártová, Na okraji 3
Pražský ateliér A4 pod vedením Romana Brychty, Markéty Mráčkové a Barbory Šimonové zkoumal okraje Olomouce, místa mezi městem a krajinou, pevnosti, polnosti, řeky, haly, cesty. Jaké hodnoty zanechala minulost, jak je vnímáme dnes a jak je předáme budoucnosti?

Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, Ateliér architektury IV

V průběhu semestru jsme se zabývali částečně zachovalým, ale i zchátralým pevnostním dědictvím města. Tématem byly okraje Olomouce, fortové pevnosti a prachárny, památková ochrana i aktuální problémy v území, krajina v širších souvislostech.

Vít Gregora a Barbora Kurková se v projektu „Nová Morava pod Olomoucí“ věnují budoucí podobě řeky Moravy jižně od Olomouce, jejímu zpřístupnění a napojení na sousední vesnice, síť cyklostezek a turistických cest. Počítají s Moravou meandrující a navrhují rozšíření lužních lesů doplněné drobnými zásahy a objekty podporující život podél řeky.

Krištof Krebs připravil „Putovníček“, průvodce po místech na okraji města. Tam, kde bychom už nic nehledali, se skrývají boží muka, posedy, solární elektrárny, pomníky, památníky. Krištofovým záměrem je probudit nadšení pro znovunalézání ztracené krajiny.

Eliška Bártová ve své video eseji „Na okraji“ přináší poetický pohled na olomoucké předměstí/periferie plné dálnic a zemědělské výroby a inspiruje nás k přijetí skutečnosti ve své jedinečné i drsné kráse. Na chvíli jí chceme věřit, že torzo krajiny JE krásné.

Experimentální památkové péči a spekulaci nad památkovou ochranou se věnuje animace Barbory Hnykové s názvem „Cihly“. Aktuální stav fortového opevnění mapuje Jakub Slamka ve své práci „Po stopách ztracených fortů“, budoucnost vidí v propojení fortů cyklostezkou a propsání již neexistujících fortů do krajiny formou landartových zásahů.

Konkrétním místůma stavbám v Olomouci se věnují Petr Čekal a Eduard Kušnír. Petr si v projektu „Zakázané město“ vybírá více zásahů spojených s plánovanou stavbou silničního obchvatu na východě Olomouce. Řeší místa a momenty, které se zdají být mimo rozlišovací schopnost dopravního inženýrství, ale pro místní obyvatele mají rozhodující význam.  Eduard zkoumá městskou divočinu, ve svém projektu „Neředínská pevnost“ hledá alternativu k navrženému developmnetu na lukrativní parcele v blízkosti První mírové prachárny. Té vdechuje nový život Mariia Khositashvili. Všimla si absence školy v rozvíjejícím se území. Památka-nepamátka, které ještě nedávno hrozil zánik, se stává jádrem nového školního areálu.


Studentské projekty

Mariia Khositashvili – Základní škola na území bývalé Mírové prachárny

Navrhuji Základní školu jako srdce a magnet tohoto území. Chci toho docílit propojením této funkce s nejstarší budovou v místě, První mírovou prachárnou. Uprostřed polí, zarostlých kopců a zapomenuté krajiny již od roku 1782 stála budova, která ukrývala střelný prach v době míru. Dnes chci tuto její historickou funkci obrátit a pojmout ji jako hlavní kořen, z kterého roste nová funkce a nový život kolem. Prachárna se stává společným místem pro celou školu a i celé okolní sousedství. V napojení na ni vzniká jasná praktická dvoupodlažní struktura – Základní škola s výukou pro 1. a 2. stupeň.

Navrhuji Základní školu jako srdce a magnet tohoto území. Chci toho docílit propojením této funkce s nejstarší budovou v místě, První mírovou prachárnou. Uprostřed polí, zarostlých kopců a zapomenuté krajiny již od roku 1782 stála budova, která ukrývala střelný prach v době míru. Dnes chci tuto její historickou funkci obrátit a pojmout ji jako hlavní kořen, z kterého roste nová funkce a nový život kolem. Prachárna se stává společným místem pro celou školu a i celé okolní sousedství. V napojení na ni vzniká jasná praktická dvoupodlažní struktura – Základní škola s výukou pro 1. a 2. stupeň.