Námět filmu se opírá o skutečný stavební projekt podzemního železničního tunelu z Českých Budějovic na Jadran, jehož studie vznikla v Československu koncem 70. let minulého století.
Ve filmu se však tento nerealizovaný projekt stává skutečností. Materiál z ražby tunelu je použit na vytvoření umělého ostrova v Jaderském moři s názvem Adriaport. Ostrov Adriaport je suverénním československým územím a v létě roku 1980 se tam rozjedou první vlaky s českými turisty. Sen o svobodě a štěstí v době temné normalizace však nemá dlouhého trvání.
Fiktivní rozhovor s letuškou Vesnou Vulović, která v roce 1972 přežila jako jediná z posádky pád letadla u České kamenice, se odehrává v nemocničním pokoji za přítomnosti lékaře (poslední filmová role Vladimíra Brabce) a vyšetřovatele. Rozhovor Vesny s oběma muži se stává jakýmsi procvičováním její ztracené paměti. Výsledkem je však nenápadná manipulace člověka bez paměti, který se jednou provždy musí spolehnout na informace od cizích lidí.
Adéla Babanová (*1980) vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze (ateliéry Miloše Šejna a Michaela Bielického). Je finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého (2012), Ceny 333 (2011) a ceny Dorothea von Stetten Kunstpreiss (2014). Adéla Babanová pracuje především s filmovým médiem. V rámci série projekcí Kina Mockumentu představí svou Historickou trilogii, která vznikla v letech 2013 – 2018. V těchto dokumentárních filmech poutavě zpracovává události z druhé poloviny 20. století. Kombinace dobových záznamů, nebo jejich působivé simulace dokáží znejistit nejednoho znalce moderních československých dějin. Nejedná se o žánr alternativní historie, spíše o promyšleně rozehranou hru, která má diváka donutit nad předkládanými příběhy a fakty přemýšlet. Zároveň jsou tyto fikční světy v něčem výmluvnější a atraktivnější než historie. Autorka jde za hranice kolektivní paměti a na fragmentech minulosti staví svébytné vyprávění, které patří do světa galerií i filmových sálů.
