Matěj Smetana
* 1980, Česká republika
studium: Akademie výtvarných umění v Praze, Fakulta výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně, Ateliér Intermédia a Malířství 3
žije a působí v Praze
Umělecká praxe Matěje Smetany má velmi blízko k práci vědce, především schopností nazírat na zkoumaný jev z nečekaných perspektiv. Stejně jako ve světě vědy často vede k objevům nový neotřelý pohled. Intuicí poháněná heuristika, stojí za průzkumem a v podstatě rekonfigurací zažitých systémů. Na samou hranici čitelnosti upravuje písmo, pokouší meze funkčnosti architektury architekturu nebo napodobuje optické jevy a fungování optických zařízení. Zvláštní kategorií je pro něj práce s animací. Lineární kresbu podobnou vědecké ilustraci i technickým návodům autor často věnuje problematice času. Právě plynutí času, stárnutí nebo entropii sleduje také napříč dějinami umění. Od starověkých pyramid a antiky, přes romantický Louvre, suprematismus a minimalismus po poslední malíře na Zemi. Zjednodušeně řečeno Smetana hledá vědecké v umění a umělecké ve vědě.
Pyramida, 2024, video, smyčka, 16:9, zvuk
Matěj Smetana připravil pro trienále projekt – video nasnímané během jarních měsíců. Vedle lesního mraveniště postavil instalaci – stavbu z kostek cukru, která svým rozměrem odpovídá menšímu mraveništi. Cukrová stavba stejně jako originální mraveniště se podobá starověkým pyramidám, ale odkazuje k suprematistickým architektonům a zároveň také k minimalistickým instalacím Sola LeWitta. Kazimir Malevič se architektonům věnoval v letech 1923–1930 a jednalo se o prostorové modely experimentální architektury (bez konkrétní funkce) skládané ze sádrových bloků.
Není to poprvé, co se Smetana architektony zabývá, Pyramida má svým způsobem nejblíže především k instalaci Architekton (2014), kterou představil v rámci výstavy finalistů Ceny Oskára Čepana v Nové synagoze v Žilině. Pouze u starší práce bylo monumentální měřítko určené lidským návštěvníkům, zatímco letošní stavba je monumentální pro lesní mravence. Právě tomu je přizpůsobený úhel snímání videa, který nás vtahuje mezi aktéry videa. Seznamování mravenců s cukrovou stavbou, postupné pronikání do stavby a její konzumování a proměna v ruinu je zaznamenáno dokumentárním způsobem prostřednictvím kamer s makro objektivem. Dokumentární přístup zároveň znamenal minimální možnost jak entropii bílé instalace ovlivňovat. Dopředu bylo jasné jenom to, že příroda zvítězí. Podmínky natáčení byly konzultovány s biologem tak, aby nebylo ublíženo žádným živočichům.