Marek Kvetan
*1976 (Slovensko)
studium: Vysoké učení technické v Brně, katedra výtvarné výchovy, Vysoká škola výtvarných umení v Bratislave
žije a působí v Bratislavě
Marek Kvetan patří k výrazné generaci umělců*kyň nastupujících na výtvarnou scénu kolem roku 2000. Ještě během svých studií v ateliérech Juraje Bartusze a Daniela Fischera na VŠVU v Bratislavě se začal věnovat práci s novými médii, digitální postprodukci obrazu a videu. Zájem o nové technologie je pro jeho dílo podstatný dodnes – zvuk, světlo či digitální transformace se však často stávají součástí sochařských instalací nebo výstavních prostředí. Zavedené systémy a jejich narušování, proměna jejich účelu nebo jejich záměrná vizuální a funkční manipulace Kvetánovi slouží jako metoda pro komentování současné kultury, společnosti a jejich vizuálních symbolů.
Fuscum Subnigrum, 2021
Francúzsky filozof G. Deleuze hovorí v knihe Záhyb o komunikácii „medzi zahnutiami matérie a záhybmi duše“. Pôvodne oddelené roviny (tela a duše, figuratívnosti a abstrakcie) sú zjednocované záhybmi, popierajúcimi jednoznačné rozlíšenie medzi vonkajším a vnútorným. Zodpovedá to komplikácii, s ktorou pracuje objekt Mareka Kvetana, Fuscum subnigrum. Formou parafrázuje tzv. morové stĺpy a je vytvarovaný z organicky generovanej hmoty do podoby kónického stĺpu – kužeľa. Priznaný je architektonický podstavec kužeľa, no vynechané sú postavy svätcov a ich atribúty. Vnútorná forma je digitálnym ofsetom vonkajšej. Je generovaná polygonickou štruktúrou matematicky analyzujúcou a interpretujúcou vonkajšiu (videnú – poznanú) formu do novej vlniacej sa prázdnoty. Vrstevnatosť diela uzatvára zvuková vrstva vytvorená priamo pre objekt objektom. Vytvára tak ďalšiu dematerializovanú rovinu jeho vnímania.
Symbolický odkaz hmoty „morového stĺpu“ je v tejto pandemickej a postpandemickej dobe doplnený o digitálnu rovinu – konštrukt anorganického virtuálneho sveta. Rys baroka v diele, to je záhyb pokračujúci do nekonečna. A barok predovšetkým záhyby rozlišuje podľa dvoch smerov, podľa dvoch typov nekonečna, ako keby malo nekonečno dve vrstvy: prehyby hmoty a záhyby v duši.