Karolina Grzywnowicz

Karolina Grzywnowicz (Polsko), vizuální umělkyně, žije a působí v Berlíně

*1984 (Polsko)
studium: Uniwersytet Jagielloński Kraków, obor srovnávací literatura
žije a působí v Berlíně

Vizuální umělkyně, jejíž práce propojuje současné umění, výzkum a aktivismus.  Operuje s různými médii: instalace, sochařství, film, umělecké intervence. V centru jejího zájmu jsou kupodivu rostliny – avšak v sociálním a politickém kontextu, nejednou násilné povahy. Krajinu vnímá jako živý archiv, v němž jsou zaznamenány stopy minulých událostí. Ve svých projektech dává prostor odborníkům z různých oborů a také místním obyvatelům, aby umožnila prostor pro interakci a výměnu znalostí. Reaguje na aktuální světové události, retroaktivně se vrací i k těm starším. Překlenuje čas a prostor. Na pozadí velkých dějin zkoumá jak u rostlin, tak i u lidí každodenní činnosti, praktiky slabého odporu, zdánlivě nepozorovaná gesta manipulující s momenty dějin.

Bělověžský prales (2017-2024)

Bělověžský prales je posledním rozsáhlým zachovaným pralesem v Evropě. Většina jeho plochy se vyvíjí bez zásahů člověka, i proto jako jediná přírodní lokalita v Polsku figuruje na seznamu světového dědictví UNESCO. Toto nedotknutelné místo však pardoxně zažívá již několik let různé konflikty. První se odehrál v roce 2017. Utkaly se a utkávají se zde dva světonázory, z nichž jeden bojuje za zachování lesa pro jeho ekologické a biologické hodnoty a druhý vidí v lese zdroj suroviny, kterou lze zpeněžit. Kontrast mezi tržní hodnotou suroviny a hodnotou přírodního a kulturního dědictví jako předmětu veřejného zájmu představuje snímek Zátiší s paletou z černého dubu – nejluxusnějšího a nejdražšího evropského dřeva, které získává tmavý odstín díky tomu, že je stovky let máčeno ve vodě. V Zátiší Karolina použila certifikované dřevo, které bylo pod vodou více než 1350 let.

V roce 2021 se Bělověžský prales stal dějištěm humanitární krize, která trvá dodnes. Uprchlíci hledající bezpečné místo se stali obětí cynické politické hry úřadů, které porušováním lidských práv odsuzují lidi v lese k utrpení, nemocem a smrti. Zeď, která byla postavena podél celé polsko-běloruské hranice, je pomníkem politického, etického a ekologického selhání. Karolina Grzywnowiczová ve spolupráci s uprchlíky a dobrovolníky zkoumá roli pachu jako kamufláže, nástroje odporu a léčení.