*1963 (Slovensko)
studium: Vysoká umělecko-průmyslová škola v Budapešti, Maďarská akademie výtvarných umění
žije a působí v Dunajské Stredě a v Bratislavě

*1963 (Slovensko)
studium: Slovenská technická univerzita, Bratislava
žije a působí v Dunajské Stredě a v Bratislavě

Németh – Ravasz:
Pamätník ženám, ktoré varili soľ, Crikvenica – Olomouc, 2020-2024

Instalace je v Olomuci rozkročená mezi dvěma místy: na nám. Národních hrdinů (a hrdinek), 49.59500497526224, 17.24746831810378) a v hlavní výstavě Trienále SEFO 2024, MUO, Denisova 47

Letitý zájem Ilony Németh o genderové otázky a paralelně s ním o podoby současného veřejného monumentu stojí za projektem, který opouští zdi muzea a jednou svojí částí se ukotvuje rovnou v ulicích města. „Pamätník ženám, ktoré varili soľ“ cestuje časem i prostorem. Németh plánuje a po etapách realizuje obsahovou transformaci monumetu X na monument Y, přenáší jej z bodu A do bodu B nebo nakonec C a D. Inscenovaná přenositelnost konceptu napříč širokým prostorem postsocialistické Evropy podrývá zažitá schémata univerzálních řešení, kdy, kde a jaké monumenty vztyčovat.

V Olomouci se tak dočasně objevuje torzo monumentu určeného pro chorvatskou Crikvenici. Tamní, stejně jako tuzemskou silnou tradici „mužských památníků“ Németh pietně doplňuje novým kusem, který dedikuje ženským hrdinkám. Vybírá si konkrétní předobraz a jeho formální kopii, naplněnou novým obsahem, v pečlivě zvolené vzdálenosti usazuje na nové místo.

Naša myšlienka vytvoriť pamätník ženám vo verejnom priestore v Crikvenici je založená na výskume histórie miesta, na štúdiu a počúvaní miestnych ľudí v tejto oblasti. Ovplyvnil nás príbeh miestnych žien, ktoré varili soľ počas druhej svetovej vojny. Varili soľ z morskej vody, aby pomohli prežiť svojej rodiny v čase, keď muži bojovali alebo pracovali v zahraničí. Stále žijú ženy, ktoré majú osobné skúsenosti s týmto procesom. Natočili sme s nimi rozhovory. Chceli sme vytvoriť pamätník hrdinského činu týchto žien.

Študovali sme tiež miestne umelecké dedičstvo, prítomné v meste Crikvenica: sochy a pamiatky od miestneho sochára Zvonka Cara a Zdenka Kolacia. Dielo, pamätník spisovateľa a politika Vladimira Nazoru, od Zdenka Kolacia nás veľmi zaujalo. Používa základné, jednoduché formy vo veľkom meradle, ktoré sú plné možných asociácií, ktoré rezonujú s chorvátskou a juhoslovanskou tradíciou vynikajúcich a mimoriadnych betónových alebo kamenných sôch. Táto tradícia a monumentalita nás ohromujú.

V základnom koncepte sme zmenili dielo Kolacia venované slávnej politickej a kultúrnej osobnosti – v našej koncepcii postavíme pomník hrdinskému úsiliu miestnych žien. Prispôsobili sme pôvodné dielo a transformujeme ho novým posolstvom. Forma sa mení vo významnosti a stáva sa autonómnym umeleckým dielom.

Ako materiál pamätníka navrhujeme biely betón a soľný kameň. Do bieleho hladkého betónu implantujeme kúsky soľného kameňa.

Naša inštalácia je venovaná ženám v Crikvenici, symbolickému príbehu, ktorý hovorí o ženskej sile všeobecne. Projekt zatiaľ zostáva nedokončený.

V Crikvenici nerealizovaný projekt je pečlivě zdokumentován, s dílčími maketami a schématy 1:1 podstupuje nový transfer. Betonový blok s exotickým přípisem „Ženama koje kuhaju sol“ nachází své dočasné místo na olomouckém náměstí Národních hrdinů … a hrdinek. Pozměněný název veřejného prostranství nepřepisuje dějiny, jen je zpřesňuje, aktualizuje jejich obsah skrze obecnou platnost monumentu, který nepotřebuje pevné místo.

Handiwork, 2006-2024
(spolupráce Marián Ravasz)

Instalace: Horní nám. Olomouc, 49.5941898231039, 17.25202183483902

Lokální, olomoucké, zacílení dlouhodobého projektu Ilony Németh testuje veřejný prostor města a názor na něj. Pohybujeme se v ploše městské památkové rezervace. Ze zadání trienále a ze zprostředkované znalosti problémů města vzešlo společné rozhodnutí pracovat s výraznými sochařskými objekty. Práce Ilony Németh nazvaná Handiwork (2006-2024, spolupráce Marián Ravasz) je „ready made“ – přivlastněné plechové garáže. Jejich autonomní, silný, a současně znepokojující tvar má za sebou příběh masové tužby obyvatel slovenského města Ružomberok, které bylo během 90. let minulého století zaplaveno stovkami těchto těžko uvěřitelných objektů. Ilona Nemeth je vytrhává z jejich původního prostředí a postupným přemisťováním kontextualizuje sochy vždy nanovo, přičemž zkoumá jak prostorové, tak obsahové souvislosti.

Schvalovací proces se neobešel bez potíží. Silného partnera jsme našli ve statutárním městě Olomouc, který pro dočasnou instalaci vymezil nejposvátnější místo pod okny radnice a v bezprostřední blízkosti Caesarovy kašny. Sebereflexe města prostřednictvím umělecké výpovědi neprošla přes místní oddělení památkové péče, které ji zamítlo na původně uvažovaném náměstí Republiky. Zanedbanost prostranství s jinou barokní kašnou, jež po desetiletí slouží jako parkoviště, chtěla autorka podtrhnout a ponouknout tak i veřejnost k zájmu o tento cenný kout města. Souběžně poukázala na charakteristickou česko-slovenskou libůstku v kutilství a v neprofesionálních řešeních, kterými se stále rádi obklopujeme a která často zabydlují právě sdílená veřejná prostranství. Kritika patří do pole umění a muzeum jí rádo chystá prostor. Tím spíš, že právě náměstí Republiky by se v budoucnu mohlo stát středem proponované olomoucké Muzejní čtvrti.