Etchingroom1

EtchingRoom1

Anna Choďkova
*1990, Ukrajina
studium: Národní akademie výtvarných umění a architektury, Kyjev
žije a působí v Berlíně

Kristina Jaroš
*1994, Ukrajina
studium: Národní technická univerzita Ukrajiny, Kyjev
žije a působí v Berlíně

Anna Choďkova a Kristina Jaroš založily EtchingRoom1 v roce 2016 v Kyjevě jako tiskařské studio se zaměřením na grafické techniky jako lept, rytiny, monotyp, sítotisk a výrobu uměleckých knih. V současnosti se kromě záliby v grafických technikách věnují také kresbě, mozaice, výšivce a instalacím. V jejich vizuálním jazyce se prolíná kulturní dědictví ze sovětské éry s futuristickými a dystopickými obrazy. Vlastní zkušenosti ze země s výraznou postsovětskou minulostí jim umožňují reflektovat současnou společnost a prostředí, ale také dohlídnout, jakou budoucnost tato historická zátěž nabízí.

Zpaměti (2024)

Umělecká dvojice Etchingroom1 (Anna Choďkova & Kristina Jaroš) připravila pro Trienále dvoudílný projekt Zpaměti, který reaguje na dlouhodobý výzkum ukrajinského archeologa Romana Liubuna. Liubun pro Trienále aktualizoval vlastní podrobnou dokumentaci ztráty památkového fondu a kulturního dědictví, ke které dochází na ukrajinském území od začátku totální ruské invaze. Z výzkumu vyplývá, že ke konci května 2024 bylo na Ukrajině zničeno a poškozeno až 1062 kulturních památek, zejména v příhraničních oblastech a velkých městech, jako jsou Černihiv, Charkov, Mariupol, Oděsa, …

Tvorba Anny Choďkové a Kristiny Jaroš, které se nedávno přesunuly z Kyjeva do Berlína, se vyznačuje zpracováním vlastní kulturní historie i současnosti. Prostřednictvím stylizovaných kreseb architektury, uměleckých předmětů z muzejních sbírek nebo znázorněním výbuchů a destrukce ilustrují příběh okupované a ničené rodné krajiny.

Etchingroom1 využívají kresbu nejen k stylizované ilustraci skutečné architektury, ale zjednodušují ji i na prosté znaky, které jsou schopny vystihnout komplexní celek. Navíc do hry zapojují i samotné médium papíru – zmačkaný a pošpiněný papír dodává znaku další emocionální význam. Dílo vypráví o situaci, kdy se hlavní funkce památkové péče mění z damage control na doom control, a kdy se z aktivní ochrany pomalu stává pasivní čekání na další náhodně či záměrně mířený úder.

Projekt úmyslně staví do popředí památky – budovy a kulturní dědictví –, které však vždy slouží jako reprezentanti osudu lidí. Každá budova zastupuje své obyvatele, návštěvníky a uživatele a každý předmět kulturního dědictví zastupuje svého autora – umělkyni či řemeslníka a jejich životy ovlivňované politickými nebo společenskými rozhodnutími. Etchingroom1 využívají stylizaci a abstrakci k vyprávění univerzálních emocí. V kombinaci s vizualizovanými daty výzkumu Romana Liubuna přesně vykreslují obraz zkázy odehrávající se v současnosti jen několik stovek kilometrů za našimi hranicemi, ale přeneseně také v každý moment na každém místě.