Dorit Margreiter Choy
*1967 (Rakousko)
studium: Universität für angewandte Kunst Wien
žije a působí ve Vídni
Dorit Margreiter Choy působí na rakouské a mezinárodní scéně od počátku devadesátých let. Patří k silné generaci rakouských umělců*kyň (Mathias Poledna, Martin Beck, Florian Pumhösl), která v devadesátých letech ve svých pracích reflektovala nedávnou historii a ptala se po sociálním a politickém významu modernismu. Pro Dorit Margreiter Choy je důležitým tématem moderní architektura, její historie, zánik a uchovávání její paměti. V esteticky působivých filmových obrazech, fotografiích a objektových instalacích vypráví příběhy opuštěných míst, zanikajících budov nebo proměňující se krajiny, přičemž člověka často nechává v pozadí pouze jako tušeného strůjce těchto dějů.
Silber, 2024
Film „Silber“ („Stříbro“) zobrazuje překrývající se abstraktní záběry krajiny z jihu Islandu a dolu v tyrolském Schwazu. Kamera sleduje kubické ledové desky, které se odlamují z ledovce Vatnajökull, sklouzávají do údolí a hromadí se na černé sopečné pláži. Pomalu tající led odhaluje sochařskou krásu, ale zároveň představuje aktuální záznam klimatických změn. Tento obraz proudící hmoty je překrýván záběry ze Schwazu v Tyrolsku, evropského středobodu těžby stříbra. Okolo roku 1520 zde bylo zaměstnáno přibližně 50 000 lidí. Tyrolský panovník Sigmund si nechal razit vlastní mince a zvýšil těžbu pro jejich mezinárodní export. Stříbrný tolar se tak stal globálním platidlem. Habsburkové postupně pronajímali svá práva k těžbě a prodeji stříbra soukromým podnikatelům jako byli Fuggerové. Zároveň bylo stále běžnější, že podnikatelé a obchodníci prodávali nevytěžený kov za směnky nebo hotovost. Tím započalo obchodování, v němž jsou burzy charakterizovány jako deriváty. Velké balvany poseté žílami stříbra uvnitř štoly v Schwazu a abstraktní skalní formace překrývají záběry tajícího islandského ledovce. Svou sochařskou přítomností připomínají ledové kostky a zhušťují je do abstraktního obrazu, který ilustruje dopady kapitálem ovládaného antropocénu.
Film slouží jako časová osa, která sahá od počátků vynálezu kapitálu až po jeho konec, přičemž vybírá dva MOMENTY historie, které proměňuje v MONUMENTY. Jeden reprezentující věčnost (skály štoly) a druhý, ač monumentální, proměňující se v reálném čase.
Mobil, který se skládá z malých písmen tvořících slovo „passage“ (průchod), lze vnímat jako pohyblivý obraz i sochu. Průchod lze chápat ve smyslu Benjaminových úvah nad průchody, ve kterých flaneur objevoval městský prostor. Nebo jako někoho, kdo prochází časem a/nebo prostorem. Materiál písmen připomíná bývalé nákupní centrum „Prior“ v centru Olomouce, které prodělalo několik proměn a slouží tak jako dokument historie a způsobu, jak na ni nahlížíme.
Původní písmena z olomouckého Prioru plní roli dokumentů minulosti, zároveň však slouží jako historické vyprávění.
Projekt vznikl ve spolupráci s Phileas – The Austrian Office for Contemporary Art.