Aglaia Konrad
*1960 (Rakousko)
studium: Jan van Eyck Academie Maastricht
žije a působí v Bruselu
Svými fotografiemi, filmy a instalacemi zkoumá od 70. let městský prostor a dokumentuje rychle postupující proces globální urbanizace. Vyzdvihuje všudypřítomné prvky městského života pomocí zdánlivě nahodilých metod jako je snímání města z perspektivy jedoucího auta nebo sestavování sérií leteckých pohledů. Síla je v sériovosti. Její archiv, který zahrnuje například několik tisíc snímků městské infrastruktury nebo bytovek, nabízí neomezené úložiště, které vrhá dobré světlo na vztah mezi společností a urbánní prostorem, člověkem a jeho kulturami. Její dokument má monumentální záběr a často i vyústění (projekty Il Creto a Carrara).
I ♥ Rückbau, 2020
Rück-bau [doslovně: zpět-stavba] v němčině představuje jasný eufemismus pro demontáž nebo demolici. Aglaia Konrad jej spojuje naopak s růstem – s procesem růstu krystalů [Kristalle]. Broušením stavební nebo demoliční suti do krystalické podoby otevírá otázky týkající se původní podstaty materiálu, jeho matrixu. Ať ať už je sociální, nebo geologické povahy.
“… vypráví se, že Kronos snědl své čtyři děti ve strachu, aby ho nesvrhly jako jeho vlastního otce. Z pomsty ho Kronova manželka Rhea lstí donutila spolknout obrovský kámen místo novorozeného syna Dia. Po návratu ze svého úkrytu Zeus Krona zabil tak, že ho donutil vyvrhnout skálu a s ní i své čtyři sourozence. Zeus pak skálu vztyčil jako pomník a ta se stala první zaznamenanou stopou architektury v dějinách mytologie a lidstva.”
Ve světle tohoto mýtu o zrození architektury lze RÜCKBAUKRISTALLE vnímat jako vyvržené trosky demolic, které rodí novou krystalickou formu jako pomstu za architektonické násilí.
Rück-bau není jen obhajobou Aglainy osobní fascinace krutou silou demolic. Během focení architektury, urbánního prostorem a infrastruktury si vytříbila pohled na všechny neodmyslitelné „produkty“, které jsou nutně spojeny s projektováním, stavěním, tvorbou a … s bouráním.
Proces bourání existující architektury vyžaduje adekvátní prostředky a sílu. I love Rückbau je video natočené během demolice banky BNP Fortis v Bruselu, ale mohlo by být odkudkoli, stejně jako torza staveb, které vidíme na výstavě. Krystalická forma odpadu se mění v novou kvalitu a novou hodnotu. Umělkyně nám ji dává nahlédnout díky vybroušenému, leštěnému povrchu hran a rohů.
Zrcadlí se a blyští stejně jako ušlechtilé primární materiály primárních monument, jedno jestli antických chrámů nebo moderní architektury. V jejím podání jsou to památníčky naší materializované paměti.