Pocta hrdinkám a jejich dřině je vepsaná do betonu a soli

Evropa je posetá památníky mužským hrdinům – válečníkům, politikům, podnikatelům, umělcům… Muži jako vojáci bojovali a umírali na frontách, muži jako politici seděli v jednacích místnostech a hýbali velkými dějinami, byli kapitány průmyslu nebo psali romány, básně, skládali opery… Kam se poděly ženy? Na jejich práci, dřinu často spojenou s přežitím rodin jako kdyby většinová společnost zapomněla nebo je brala jako samozřejmou a nehodnou připomínání. Na tuto nespravedlnost upozorňují slovenští umělci Ilona Németh a Marián Ravacz svým Památníkem ženám, které vařily sůl.

Crikvenica je chorvatské město na pobřeží Jaderského moře. Za 2. světové války muži odešli bojovat, takže ve městech a vesnicích zůstali ženy, děti a staří lidé. A ti museli v situaci všeobecného kritického nedostatku čehokoliv nějakým způsobem přežít. Chyběla i sůl, čehož se chytily ženy v Crikvenici. Nabíraly čistou mořskou vodu a vařily ji tak dlouho, až zůstala jen sůl. Tu následně vyměňovaly za potraviny – brambory, obilí, kukuřici.

Ženy vodu nosily v třicetilitrových sudech, děti se tahaly s až osmilitrovými vaky. Voda se vařila tajně v noci ve velkých hrncích či rozpůlených železných sudech o objemu přibližně 50 litrů. Množství získané soli kolísalo mezi 3 a 8 kilogramy na 100 litrů mořské vody. Jeden kilogram soli pak následně vyměnily například za pět kilo brambor.