Černická hledá historii Olomouce pod omítkou budovy MUO

Jak skutečně poznat dějiny budovy, kterou procházíte? Jednou z možností je podívat se pod její omítku. To ve svých Dokumentárních sondách dělá i Michaela Černická, která své dílo představuje v Muzeu umění Olomouc v rámci Trienále SEFO 2024.

Černická se s filigránskou precizností pustila přímo do zdí uvnitř budovy Muzea moderního umění. Vytvořila tři sondy – pásy, v nichž jednak odhalila matérii i barevnost a prostřednictvím vložených černobílých snímků připomněla bohatou a komplikovanou historii budovy. V té v průběhu času sídlil klášter, špitál, věznice, manufaktura, biograf, bar, varieté i divadlo.

Autorka však nepracuje jako dokumentátorka místa, ale projevuje se jako tvůrkyně mystifikačních mockumentů. S pomocí dobových snímků z kabaretu Taburin, věznice, výřezů fotografií z pronásledování Olomoučanů nacisty i komunisty či záběrů z filmu Když struny lkají, který měl v místním kině Central premiéru 28. října 1930, vytváří novou realitu. Její sondy působí silně autenticky i díky seškrabané omítce, která zůstala na podlaze. Přesto jde o fikci. Černická vytrhuje z kontextu a vědomě manipuluje s olomouckou historií vrstvu po vrstvě.

Prostřednictvím restaurátorských sond, retuší a archivních materiálů autorka před návštěvníkem odkrývá vrstvy historie místa, v nichž mísí realitu s uměleckou fabulací. Dvě instalace se nacházejí v Trojlodí a jedna z nich je pod schodištěm poblíž pokladny Muzea moderního umění.

Cyklus Dokumentárních sond Michaela Černická rozvíjí od roku 2018. Témata, která jí nabízí prostor, v němž se nachází, zpracovala v pražských galeriích Via Art a Pragovka nebo v zámku Mikulov. Aktuálně je její Dokumentární sonda IV k vidění na Trienále SEFO 2024 v Muzeu umění Olomouc.