Stálá expozice Století relativity se v dosavadní podobě loučí
Stálou expozici Století relativity Muzeum umění Olomouc otevřelo v roce 2013. Jejím cílem bylo představit to nejlepší ze širokého – často názorově a stylově protikladného – spektra klíčových nebo jinak důležitých děl umění 20. století, která jsou součástí bohaté sbírky Muzea umění Olomouc.
Zachována zůstává první část expozice v Mansardě, která je věnována 1. polovině 20. století. Zdůrazňuje malířská a sochařská díla, která postihují základní proudy a tendence v českém moderním umění sledovaného období. Úvodní část reflektuje dobu doznívání impresionismu a v kontrastu k nim představuje projevy symbolismu a dekadence ze začátku 20. století. Těžiště expozice spočívá v představení moderních směrů od expresionismu, kubismu a kuboexpresionismu až k civilismu nebo naopak exotismu 20. let. Závěr 20. let a 30. léta jsou věnovány abstraktním projevům a surrealismu. Poslední kapitolu tvoří díla reflektující v různých podobách dobu válečné apokalypsy. Specifickou kapitolu této části expozice představuje moderní krajinomalba, jejíž nejvýraznější díla rovněž (byť jiným jazykem) reflektují atmosféru doby, ve které vznikly.
Definitivně končí druhá část stálé expozice, která je umístěna v Obrazárně. Časově byla vymezená děním na výtvarné scéně nedlouho po skončení druhé světové války a pokračovala ukázkami nejvýznamnějších výtvarných tendencí druhé poloviny 20. století až do jeho závěru.
Expozice začíná ukázkami tvorby významných solitérů 50. let či autorů, kteří navazovali na předválečnou avantgardu. Dále je pozornost věnována vzniku poválečné abstrakce, tedy dílům spjatým s různými podobami lyrické a strukturální abstrakce. Z mnoha protichůdných tendencí 60. let v expozici dominují ukázky širokého rozlivu lettrismu a neokonstruktivismu, s nimiž kontrastují malířská a sochařská díla tzv. nové figurace, české grotesky a pozdější existenciální figurace 70. a 80. let. Expozici uzavírají konceptuální a postmoderní projevy, jejichž „blahé i neblahé vlivy“ zřetelně ovlivnily umění poslední dekády.
Specifikem této části expozice je pokus o vřazení českého umění do širšího, víceméně středoevropského kontextu. Diváci se tak vedle českých tvůrců seznámí s tvorbou exilových autorů a význačných umělců z Polska, Maďarska a Slovenska.